Na svatého Martina to husy ani kachny nemají jednoduché
Svatomartinským hodům předchází hromadné zabíjení. Husám a kachnám se takzvaně zakroutí krkem v mnohem větším počtu než kdykoliv jindy. Jedním z důvodů je, že se kdysi nedobře zachovaly ke svatému Martinovi. Legenda hovoří, že ho rušily při kázání a on je šmahem odsoudil na pekáč.
Druhá legenda praví, že se mezi husy schoval před vyslanci, kteří mu měli udělit biskupskou hodnost. Prý byl tak moc skromný, husám se však něco nezdálo a prozradily ho kejháním. Svatý Martin se biskupem stal tedy i díky husám, ale ony se od nás přílišného vděku nedočkaly, protože si je na Martinův svátek klidně upečeme. Svatý Martin byl zřejmě dost rozporuplný muž, což potvrzuje i fakt, že se stal patronem vinařů a zároveň abstinentů. Nemáte pocit, že se to vylučuje? I když abstinující vinař – proč ne…
Když jsem u toho patronství, dává pozor i na vojáky a jezdce. Nevím. Kde byl při všech těch hrozných válkách? Je patronem mnoha už neexistujících řemesel, ale zaujalo mě, že též zaštiťuje hlasatele a cestovatele. Dnes asi drží ochrannou ruku i nad současnými influencery, a to mi připadá také na hraně. Ještě na něj prozradím, že je patronem hoteliérů; v dnešní době covidové ho asi moc v lásce nemají. Prý je též patronem hus, což je úplně mimo realitu. Neodpustím si na závěr dodat: „Není lehké patronem býti!“
S kým máme tu čest
Martin z Tours, pokud si potrpíte na latinu, tak Sanctus Martinus Turonensis, se narodil v roce 316 n. l. v Savarii, což je území dnešního Maďarska. Vyrůstal však v severní Itálii, kde hospodařil jeho otec, vysloužilý voják. Rodinná tradice byla důvodem, proč v 15 letech nastoupil do armády k jezdectvu a sloužil v římské jízdě v Galii, což bylo Římany obsazené území dnešní Francie. Už tehdy inklinoval ke křesťanství, a jak jsem už psala v příběhu s husami, dopracoval se až na post biskupa. Tomu ovšem předcházel odchod z armády, vysvěcení a následná prospěšná služba křesťanství.
O jeho mimořádnosti se traduje pověst, že když projížděl městem a kontroloval hlídky, potkal polonahého žebráka. Bez váhání mečem rozpůlil svůj plášť a žebráka do půlky zahalil. Počasí bylo mrazivé, byl začátek listopadu, ale i tak dal později i druhou polovinu svého pláště dalšímu podchlazenému pocestnému. Měl však zázračné štěstí, najednou se počasí vylepšilo, zavál teplý vzduch, zasvitlo slunce a bylo po mrazu. Zázraky se okolo Martina děly docela často. Tomuto krátkému teplému listopadovému období se říká babí léto. Příběh však pokračoval, následnou noc se vojákovi Martinovi zjevil ve spánku Ježíš zahalený do poloviny jeho pláště. Martin se definitivně rozhodl sloužit Bohu. Musel však odsloužit 15 let v armádě a až poté mohl naplnit svou touhu sloužit církvi.
Později mu bylo přisouzeno mnoho zázraků a dobrých skutků, včetně uzdravení nevyléčitelných až po vzkříšení nebožtíka.
Jeho životní pouť skončila 8. listopadu 397 a o tři dny později byl pohřben. Tím jsem se dopracovala k 11. listopadu, kdy se svátek svatého Martina slaví.
Svátek jídla a pití
Svatý Martin své úmrtí jistě neplánoval, ale trefil se, zcela nechtíc, do období, kdy se slavil konec dřiny při podzimním setí a na tuto počest se konaly velké městské trhy a s tím spojené hodování. Na svátek se s oblibou porážely a pekly nejlepší kusy hovězího dobytka, také husy, kachny a další hospodářská zvířata. Nutno dodat, že vše v rámci možností slavících rodin. Je pochopitelné, že se k pečenému masu pilo červené víno, a původ stále populárnější zvyklosti máme konečně na světě.
Když jsem se zmínila o červeném vínu, musím dodat, že se Martinovi připisuje nemalý význam při rozšíření vinařství ve francouzské oblasti Touraine a při výsadbě mnohých vinic. A hlavně se přičinil o zavedení odrůdy bílého vína Chenin blanc.
Jak vidno, svatý Martin měl rád dobré víno, dobré jídlo, dělal dobré skutky, byl dobrým člověkem a biskupem a mě jen děsí představa, že kdyby ho tehdy při kázání rušilo oslí hýkání, jestli bychom dnes na jeho svátek pekli osla a zapíjeli ho červeným vínem.
Odkaz svatého Martina
Svatomartinský den má u nás hodně dlouhou tradici. Dělníci najímaní pro polní práce uzavírali se sedláky dohodu, jestli pro ně budou pracovat i nadále, a byla jim vyplácena mzda. I v našich krajích se konaly dobytčí a hospodářské trhy. Zdobené koňské průvody (svatý Martin je taky patronem koní) zahajovaly poutě a martinská posvícení a v oblastech, kde se pěstovalo víno, začaly slavnosti nového vína.
Venkov se v minulosti těšil na svátek svatého Martina, na svátek voňavých pečínek, vína a sladkých rohlíčků. Města se k tomu v současnosti s radostí přidala.
Ke svátku svatého Martina vzniklo i mnoho pranostik, tou nejznámější je, že: Svatý Martin přijíždí na bílém koni.
Ještě přidám pár pranostik o svatomartinském počasí, které si můžete za pár dní ověřit: Na svatého Martina bývá dobrá peřina – podruhé je potvrzeno, že nasněží. Dokonce by mělo i mrznout, na což nás upozorňuje rčení, že: Na svatého Martina kouřívá se z komína. Ale vzápětí se má oteplit díky zkušenosti: Martinův led bude vodou hned!
Myslím, že už toho bylo o Martinovi dost a je na čase mu poděkovat, že nám každoročně připravil krásný čas. Z restaurací a domácností voní z pekáčů kachny a husy, otevírají se lahvinky červeného, hospody nabízejí zvláštní svatomartinské menu a já pro vás připravila pečenou kachnu s dýní, která je také symbolem podzimu a skvěle se hodí k pomerančům.
Vzala jsem to tak trochu zkratkou, kachnu jsem nespařila ani ji nepokapala alkoholem a nenechala přes noc odpočívat. Kachna může být dobrá i bez předchozích příprav, zato s pečením nespěchejte. Platí zde pravidlo: čím pomaleji, tím lépe.
Svatomartinská kachna na pomerančích s dýní hokkaidó
Ingredience:
1 středně velká kachna bez drůbků
2 pomeranče, šťáva i kůra
mořská sůl
čerstvě namletý pepř
hrstka granátových zrníček
bylinky na servírování
1,5 kg dýně hokaido
snítky čerstvého tymiánu
2 lžíce olivového oleje
hrstka granátových zrníček
Postup:
Troubu zahřejme na 180 °C, horkovzdušnou na 170 °C. Kachnu omyjeme a osušíme. Nasolíme, opepříme, vložíme do vnitřku kachny rozpůlený pomeranč a dáme ji do hlubšího pekáče. Pečeme v troubě nejdříve 35 minut, poté kachnu podlijeme trochou horké vody a necháme péct přikrytou při snížené teplotě 160 °C asi 2 hodiny, nebo dokud se maso nebude rozpadat, občas podlijeme. Posledních 20 minut sundáme pokličku, zalijeme pomerančovou šťávou a posypeme nastrouhanou kůrou, a necháme kachnu dopéct do zlatova. Poté kachnu dáme na nahřátý servírovací talíř, přikryjeme ji alobalem a utěrkou a necháme odpočinout na 20–30 minut.
Těchto 20 až 30 minut také stačí na přípravu pečené dýně. Dýni hokaido neloupeme, rozkrojíme ji, vyjmeme semínka a nakrájíme na silnější plátky (lodičky). Plech vyložíme papírem na pečení, mašlovačkou potřeme olivovým olejem a poklademe kousky dýně. Lehce osolíme, opepříme, přidáme lístky tymiánu, zakápneme olivovým olejem a dáme péct, dokud nebude dýně měkká, přesto musí udržet tvar.
Kachnu servírujeme s bylinkami, také ji můžeme ozdobit granátovými zrníčky, skvěle se chuťově hodí ke kachnímu masu.
