Polévka s kokosovým mlékem dovedla thajské Petčaburi až na světový kulinářský seznam UNESCO
Thajská kuchyně patří mezi nejoblíbenější na světě a její říz a aroma zná i řada Čechů, kteří tohle asijské království už navštívili. Teď ale má země jednu svou vyhlášenou pochoutku i na kulinářském seznamu UNESCO. S největší pravděpodobností ji ještě neznáte, ani pokud už jste do Země úsměvů zavítali.
Věhlas speciality jménem Gaeng Kuah Hua Tan ale už dávno překonal hranice Thajského království. Například ve městě Petčaburi ji vaří paní Tuap neboli „tetička“ Tuap, jak ji přezdívá celé město.
Zatímco krevety, langusty nebo barakudu v Thajsku koupíte na každém rohu a konkurence mezi restauracemi je veliká, ona o zákazníky bojovat nemusí.
„Základem je kokosové mléko. Do něj vmíchám na tenko nakrájené plátky z palmové dužniny a potom přijde ta největší alchymie – a sice vybalancovat chuť. Aby jídlo ztratilo přirozenou hořkost palmy, musíme přidat sůl a kari. Kuřecí nebo vepřové maso je příjemným doplňkem, ale pozor – používat se musí náš, palmový, naprosto čistý, přírodní olej!," upozorňuje Tuap.
Malé Petčaburi je na prestižním seznamu UNESCO
Petčaburi není tak známé jako hlavní město a jeho noční život, jako tropické ostrovy v Andamanském moři, nebo jako historické památky v centrální části země. Sídlo v třicetitisícovém správním středisku stejnojmenné provincie na jihu Thajska ale přece jen teď figuruje na prestižním seznamu UNESCO.
„Tetička“ Tuap prastarý recept ochotně prozradí komukoli. Právě ona připravovala vzorky téhle siamské pochoutky pro komisi, která do města přijela až z kanceláře UNESCO. A připravila je znamenitě, protože díky Gaeng Kuah Hua Tan se Petčaburi dostalo na prestižní seznam Kreativních měst UNESCO.
Jde to i bez pláče. Co nabízí a co naopak chybí speciálně vyšlechtěné cibuli?
Číst článek
Do vybrané skupiny bezmála dvě stě padesáti měst z celého světa, které stojí za to navštívit, protože jejich kulturní, architektonické nebo kulinářské umění je neopakovatelné.
„Tetičku“ Tuap i její gastronomickou magii dobře zná i pan Naksuk a dme se pýchou: „Jsme malé město, ale celá země, včetně cizinců nás zná jako místo tří chutí – a sice soli, palmového cukru a těch nejlepších limetek na světě.“
Mít recept neznamená umět pochoutku uvařit
Jenže mít před sebou na kuchyňské lince, anebo v pouliční vývařovně kompletní recept, vůbec neznamená, že nakonec tuhle pochoutku z Petčaburi obstojně uvaříte, jak přiznává pan Thúdý.
Gastronomická Belgie je gigant, na jehož vrcholu jsou mušle a hranolky
Číst článek
„Miluju tohle jídlo, ale netroufl bych si ho připravit. A to vařím od svých dvanácti let. Na závěr musíte totiž všechno dochutit ještě zázvorem, citrónovou trávou a pepřem, a několikahodinovou práci můžete za pár vteřin úplně zničit.“
Nenaplněné ambice
Gaeng Kuah Hua Tan mělo ambice přilákat do provinčního města na thajsko-barmské hranici kulinářské gurmány z celé jihovýchodní Asie a když „tetička Tuap“ pro komisi UNESCO navařila, jak navařila, bylo všechno na dobré cestě.
Jenže čínský virus nejenže srazil turistický ruch na kolena, ale přinutil šetřit i samotné Thajce, kteří jinak za všechny druhy potěšení utratí klidně i poslední peníze.
Paní Marú-sachot z provinční pobočky thajské centrály cestovního ruchu víru ale neztrácí: „Tenhle kulinářský seznam UNESCO se aktualizuje každých pět let. Napneme síly na to, abychom se v něm při příští aktualizaci znovu objevili, a budeme tenhle pokrm dál prezentovat jako něco, co jinde nedostanete. Značka UNESCO má váhu, to nám pomůže.“
Tradičně optimističtí, někdy možná až lehkovážní Thajci, teď říkají, že než se vrátí cizinci, budou se muset obětovat a svojí pochoutku z Petčaburi si budou užívat bez nich.
