Pokud dítě přijde s duševní poruchou, má ji v drtivé většině i rodič, říká psychiatr Jaroslav Matýs
V České republice je podle předsedy Asociace dětské a dorostové psychiatrie Jaroslava Matýse nedostatek dětských psychiatrů. Může za to nedostatečné finanční ohodnocení, nadměrná zátěž a těžká práce nejen s dětmi, ale i s rodiči. „Je to taková dvojí terapie, kde v rámci vstupu do rodinného schématu vedeme rodiče, aby se sebou něco dělali,“ vysvětluje.
„Dětská psychiatrie je těžký obor s obrovským rozsahem do společnosti, že mladým lékařům se do toho vůbec nechce,“ vysvětluje Matýs s tím, že jde o složitý komplex provázanosti, který zahrnuje školství, medicínu, sociální oblast i zákony, ale také těžkou práci s rodiči.
Rozhovor s předsedou Asociace dětské a dorostové psychiatrie Jaroslavem Matýsem o tom, proč u nás není dostatek dětských psychiatrů
„A co se týče financí, proti ostatním oborům jsem neatraktivní za tu obrovskou zátěž, která tam je,“ vyzdvihuje. K dalším důvodům nedostatku dětských psychiatrů patří reforma psychiatrické péče v Česku.
Výstavba komplexní péče pro děti a dorost s psychickou poruchou totiž podle něj ukázala, kolik duševních poruch mezi lidmi existuje a kolik jich je neřešených.
Dvojí terapie
Bez pomoci nejbližší rodiny a školy nelze podle Matýse dítěti pomoci. A u těch dětí, které přicházejí k dětským psychiatrům s nějakou duševní poruchou, má podobný problém v drtivé většině rodič. Ten si to ale nepřipustí.
„Doslova a do písmene učíte rodiče, co změnit a jak, podobně jako děti. Někteří rodiče to neustojí a říkají, že vlastně pacientem není dítě, ale on. Což v principu je pravda, ale tak to v dětské psychiatrii chodí,“ říká.
Dětští psychiatři tak často musejí léčit nejenom dětského pacienta, ale i někoho z rodičů. „Je to taková dvojí terapie, kde v rámci vstupu do rodinného schématu vedeme rodiče, aby se sebou něco dělali, korigovali postoje, a dokonce šli i na léčbu,“ uzavírá.
