Jak se bránit stresu z válečného konfliktu? Podle vědkyně se každý musí přizpůsobit sám sobě

Po covidové pandemii přišlo s válkou na Ukrajině pro mnoho lidí další těžké období. Místo úlevy následuje další stresová zátěž. Jak se s ní ale vypořádat? „Spíše než ‚jak se stresu z války bránit‘ bych uvažovala nad perspektivou ‚jak přes sebe nechat stres z války projít, aby mě nepoškodil‘,“ říká pro iROZHLAS.cz vedoucí pracoviště molekulárního metabolismu a chronických onemocnění na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity Julie Dobrovolná.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Julia Dobrovolná, vedoucí vědeckého týmu z Masarykovy univerzity, který testoval novou metodu měření stresu

Julia Dobrovolná, vedoucí vědeckého týmu z Masarykovy univerzity, který testoval novou metodu měření stresu | Foto: Ludmila Korešová | Zdroj: Masarykova univerzita | CC BY 3.0,©

Lidé po nelehké covidovém období musí zpracovat další složitou situaci. Dal by se nějak srovnat stres z koronaviru a z války?
Pokud mluvíme o stresu z války, měli bychom rozlišovat mezi stresem, který zažívají lidé, kteří jsou bezprostředními účastníky válečného konfliktu, a který zažívají ti, jichž se válka nedotýká přímo, ale obávají se jí, protože je například geograficky blízko.

Válku s dětmi řešte, místo faktů ale mluvte o emocích. Pomáhá i malování vlajky, radí experti

Číst článek

Pandemie i válečný konflikt jsou obecně situace, které sdílejí určité společné rysy. Ve válce umírají lidé, může docházet k výpadkům kritické infrastruktury, narušení běžných denních rutin obyvatelstva, může dojít k výpadkům zásobování či poskytování zdravotnických služeb.

Pandemie se také můžeme obávat, přestože do naší oblasti ještě „nepřišla“, což je podobné situaci, kdy se obáváme války, která zuří v okolí, ale nikoli bezprostředně na našem území. Na druhou stranu se ale válečná situace od pandemie také v mnohém liší: virus není ideologie, je to biologický jev. Zatímco v pandemii bojujeme proti biologickému jevu, ve válce bojujeme proti více či méně zřetelnému lidskému nepříteli, což přináší další zátěž. Zabíjení člověka člověkem je extrémně stresující.

Jsou nějaké mechanismy, jak se stresu z války bránit? Případně jak celou situaci zpracovat?
Existuje řada mechanismů, které se u nás v rámci adaptace na ohrožení objevují. Zatímco část populace prožívá významnou úzkost, bezmoc a vztek, u jiných lidí může dojít k výraznému odpojení od vlastního prožívání. Tady bych varovala před vzájemným srovnáváním těchto strategií či jejich klasifikací na „dobré“ a „špatné“.

Každá strategie je dobrá, pokud je pro nás v daném okamžiku funkční a umožní naše přežití. Otázkou pak zůstává, jak dlouho celá situace trvá a zda je naše strategie vhodná a adaptivní i v dlouhodobém měřítku a samozřejmě taky jaký má dopad na naše okolí.

Psycholog: Pandemie covidu-19 vytvořila jakési sekundární epidemie. Vyplývá to z dlouhé izolace

Číst článek

Spíše než „jak se stresu z války bránit“, bych uvažovala nad perspektivou „jak přes sebe nechat stres z války projít, aby mě nepoškodil“. Je dobré si také uvědomit, že stres je adaptační reakce. Je to reakce, která má svůj účel, a tím je zlepšení naší šance na přežití.

Je třeba řešením nepřijímat informace z médií? Pokud ale chceme mít přehled, co s tím?
Lze určitě konstatovat, že masivní expozice velkému množství negativních zpráv z médií u části populace, ale ne u všech z nás, výrazně prohlubuje úzkost. Náš mozek v zásadě funguje tak, že má tendenci získávat ze svého okolí neustále informace o možném ohrožení a na základě těchto informací se dále chová. Problém je, pokud informace o ohrožení přicházejí neustále.

Myslím, že v této situaci pro sebe můžeme hodně udělat tím, že získáme kontrolu nad tím, jaké zprávy a kdy konzumujeme. Můžeme samozřejmě obvinit sociální média z toho, že nás zaplavují negativními zprávami. Na druhou stranu máme jako uživatelé možnost si obsah sociálních sítí dostatečně personifikovat, můžeme si také vypnout notifikace. Sociální sítě a média obecně také zásadním způsobem umožňují koordinovat pomoc a získávat podporu.

Takže bych přijímání informací z médií nedémonizovala, ale nabádala bych spíše k rozumné práci se zdroji.

Může mít zhoršený vliv i to, že je Ukrajina blízko a situace je srovnávána s mnichovskou dohodu a rokem 1938? Zhoršuje to naše prožívání?
Ano, jedním z faktorů, které naše prožívání války výrazně ovlivňují, je její blízkost. Těch faktorů je ale více. Jedním z faktorů, které výrazně modifikují naše prožívání válečného konfliktu v blízkosti, bude například náš zdravotní stav či zdravotní stav členů naší rodiny. Existují teorie, které říkají, že to nemusí být tak, že expozice stresující události navozuje u nás v budoucnu některé fyzické a duševní problémy, ale také, že tyto u nás již existující problémy zásadně ovlivňují naše vzpomínky na stresující událost.

‚Jsou narcistní a rigidní.‘ Dezinformace šíří podle psychologů až 8 % lidí, spouštěčem bývá zklamání

Číst článek

Z toho pohledu je mi nesmírně líto všech, kteří z Ukrajiny v tomto okamžiku nemohou odejít do bezpečí, všech nemocných či hendikepovaných lidí, kteří by třeba nezvládli dlouhý transport či pro které už takový transport není dostupný. Jejich utrpení je nezměrné.

Kromě negativní pocitů vyvolávají válečné konflikty i nebývalý zájem. Proč lidé takovéto konflikty silně prožívají?
Myslím, že existuje mnoho důvodů, proč jsou války zajímavé. Posuzováno z perspektivy historie, válka vytváří dynamický příběh s jasně definovanými stranami a jasnou časovou linkou, který je ovšem jasně čitelný až zpětně. Válka je také zkouškou charakteru cestou extrémní zátěže a místy osobního hrdinství, což může být fascinující sledovat. Retrospektivně ve válce často sledujeme vzestupy a pády politiků, ze kterých se vlastně v reálném čase stávají historické postavy.

Pak tu máme perspektivu zájmu o běžící válečný konflikt. Veliký zájem o válku v době běžícího konfliktu lze také vysvětlit snahou monitorovat situaci s cílem dosáhnout pro sebe a své blízké maximálního bezpečí. Každopádně bychom měli mít na paměti neustále, že válka je veliké zlo, které postihuje spoustu nevinných lidí.

Co byste doporučila, abychom se se vším mohli lépe vypořádat?
Především bych chtěla zdůraznit, že neexistuje jediná správná strategie, jak válečný stres řešit, která bude fungovat u všech, kteří tento stres zažívají. Dobrá strategie je taková, která funguje pro vás. Jsou lidé, kteří potřebují být co nejvíce zapojeni do každodenních činností, a jsou lidé, které takové zapojení vyčerpává. Tyto zvládací strategie mohou být velmi různorodé a individualizované, a to je v pořádku.

Zuzana Jarolímková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme