Biochemik: Detaily z vývoje léku na koronavir jsou extrémně hlídané, k dispozici by mohl být v červnu

Ministerstvo zdravotnictví dočasně povolilo v boji s novým koronavirem použití experimentálního léku Remdesivir. Jak daleko je jeho testování a kdy bude k dispozici pro větší část pacientů? „Lék je ve třetí fázi klinických testů, zkouší se na tisícovkách pacientů,“ říká v rozhovoru pro Radiožurnál biochemik Jan Konvalinka, který vývoj přípravku sleduje.

Dvacet minut Radiožurnálu Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Biochemik Jan Konvalinka | Foto: Khalil Baalbaki | Zdroj: Český rozhlas

Sledujete vývoj kolem přípravku Remdesivir. Máte aktuální informace, v jakém stadiu je ve světě jeho testování?
Já ho sleduju s absolutním zaujetím. Jednak by bylo skvělé mít lék, jednak má lék velmi silnou českou stopu, jak z Ústavu organické chemie a biochemie, tak VŠCHT (Vysoké školy chemicko-technologické, pozn. red.), tak z Teplic, protože Tomáš Cihlář, šéf týmu, který ho vyvinul, pochází ze severních Čech. Je to tedy opravdu srdeční záležitost.

Lék je v třetí fázi klinického testování, to znamená, že se zkouší na tisícovkách pacientů, zejména v jižní Asii, v Číně, ale už i ve Spojených státech a v západní Evropě. Pacienti, na nichž je testován, jsou v různém stadiu vývoje choroby, buď ve středně těžkém, nebo velmi těžkém stadiu. Testy jsou u nich ale dokončeny, takže nemáme informace o účinnosti léčby.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jak se vyvíjí lék proti novému koronaviru? Poslechněte si celý rozhovor s biochemikem Janem Konvalinkou

Máme několik dílčích informací, což znamená, že se ten lék zkoušel v kritickém stadiu u nějakých pacientů ve Spojených státech, kde jsou informace velmi dobré. Jednu pacientku vyléčil. A pak jsou nějaké informace o třech dalších pacientech, u nichž byl použit a zlepšil jejich stav. Jednotlivé výsledky tak vypadají povzbudivě, ale o tom, jak dopadá v těch velkých klinických testech, které jediné můžou rozhodnout o tom, jestli opravdu funguje, nebo ne. Takové informace zatím ještě nemáme.

Dá se odhadnout, kdy tyto informace budou?
Tomáš Cihlář a firma Gilead před časem hlásili, že by to mělo být 27. dubna.

Před dvěma týdny jste říkal, že takovým prvním signálem, že to je na dobré cestě, může být předčasné ukončení testování. Od nějaké chvíle je už totiž neetické podávat jedné skupině nemocných placebo, když už je jasné, že na druhou skupinu lék funguje a uzdravuje se. Že by se něco takového blížilo, takové informace, třeba přímo od Tomáše Cihláře, nemáte?
Ne, to já nemám a nesmím mít. Je důležité, aby si posluchači uvědomili, že tady hovoříme o extrémně přísně řízených testech, kdy žádné informace nemohou unikat, protože hovoříme o strategických informacích, které ovlivňují burzovní indexy a mění cenu akcií v miliardách dolarů. Kdyby takové informace unikly, tak se stanou dvě věci. Zaprvé člověka, který by je pronesl, by nejspíš zavřeli za manipulaci s burzovním trhem. A zadruhé instituce, která rozhoduje o tom, jestli lék bude uznán a bude se smět používat, klinickou studii vůbec neuzná, protože došlo k úniku informací a musela by se začít od začátku.

Takže je dobře, že to nevíme.
Přesně tak. Je dobře, že to nevíme.

Ministerstvo nestačí

Když se vrátím k rozhodnutí ministerstva zdravotnictví, které v úterý schválilo dočasné použití tohoto přípravku u nás: bylo by také v rámci těch testů?
Ne. Šlo by o takzvané „compassionate use“, to znamená humánní použití v případě, že není žádná jiná existující léčba a pacient je ve velmi těžkém stavu. Potenciálně mu lék může pomoci a neublíží mu, protože jeho situace je stejně kritická. V takovém případě se dá použít.

Ale pozor, je třeba říci, že o ten lék je obrovský zájem. Pokud vím, tak zdravotnická zařízení o něj musí žádat. Rozhoduje o tom etická komise v San Francisku, která žádost posuzuje zaprvé podle toho, jestli to má všechny náležitosti, zadruhé podle toho, kdy byla podána, a zatřetí podle stavu pacienta. Čili to není něco, na co bychom měli nárok. Doufejme, že se to podaří. Ale to, že to schválilo naše ministerstvo, to je jenom podmínka nutná, nikoli postačující. Jestli bychom se mohli zařadit do nějaké z klinických studií, i o tom se, pokud vím, jedná, ale my tady naštěstí, řekl bych, ještě nemáme dost pacientů na to, aby se něco takového mohlo stát.

Máte zkušenosti s vývojem virostatik. Troufnete si na základě těch zkušeností odhadnout, co a jak rychle se bude dít, pokud na konci dubna výsledky budou pozitivní? Jak dlouho od té chvíle je reálné, že lék bude dostupný pro běžné pacienty?
To závisí na dvou věcech. První věcí je schválení FDA. Tady bych si troufal doufat, že v dnešní kritické situaci budou všechny agentury a úřední postupy extrémně zrychleny. Myslím, že tam bude tlak veřejnosti, politiků a pacientů, aby se tak stalo. Když se vyvíjely první léky proti HIV, tak to bylo velmi podobné. Normálně velmi složité procesy se extrémně zrychlily, protože tady jde o životy. Takže to by mohlo být záležitostí několika týdnů.

Česko má aktuálně 572 nakažených koronavirem. Pět nemocných je ve vážném stavu

Číst článek

Druhá věc, která může být obtížnější, je výroba dostatečného množství preparátu, aby se dal široce použít. Dnes už hovoříme o stovkách tisíc pacientů, to už není nějaká exotická choroba. Nároky na výrobu budou veliké. Naštěstí už se na tom dlouho pracuje – jak v Číně, tak ve Spojených státech se připravují provozy na výrobu, což taky říká něco o tom, že určitá firma věří tomu, že ten lék bude aspoň z části fungovat. A jakmile se objeví schválení, tak si myslím, že to velmi rychle půjde.

Chcete po mně odhad? Je to velmi neprofesionální, že vám ho řeknu, ale myslím si, že někdy koncem května by mohlo dojít ke schválení a někdy v červnu, v červenci by lék mohl být k dispozici.

Už jste říkal, že nemocných jsou na světě statisíce a že zájem bude z celého světa. Už jste se zmínil o tom, že na vývoji léku se významně podílel váš kolega, český vědec Tomáš Cihlář. Americká firma, která ho vyvíjí, má vazby na naši Akademii věd, vašemu ústavu na licenčních poplatcích platí asi dvě miliardy korun ročně. Myslíte si, že vazby na Českou republiku mohou hrát nějakou roli v tom, že by Česká republika ve frontě zájemců předběhla jiné státy?
Pokud by byl šéfem firmy byl John Martin, tak bych možná řekl, že třeba neformálně ano. Teď už tomu moc nevěřím, už je tam nová generace manažerů. Navíc budou pod obrovským tlakem. Já hlavně pevně doufám, že lék nebudeme tolik potřebovat a že pacientů v kritickém stavu tu v létě nebude moc. Dovolte mi, abych navíc ještě jednou zopakoval, že nevíme, jestli látka bude účinná. To je třeba zdůraznit.

Mluvíme o Remdesiviru jako o nadějném přípravku, ale objevují se informace také o dalších firmách, které pracují s jinými léky. Třeba s léky proti HIV nebo proti malárii. Věříte, že i to by mohla být cesta k funkčnímu přípravku?
Ano, je tady několik zajímavých modulů. Jeden je to, co jste zmínil, a sice bývalé nebo existující léky proti viru HIV, které se již v roce 2003 vyzkoušely proti epidemii SARS. Vůbec neznáme mechanismus, jakým by mohly fungovat, ale ukázalo se, že jsou do jisté míry účinné. Já vím o pokusech v Thajsku, které se děly.

Musíme ale být velmi kritičtí, co se týče testování léků, protože jde o velké peníze, zájmy, emoce. Tady je kritičnost hodně na místě. Včera se objevila extrémně zajímavá zpráva, že nově schválený lék proti chřipce Favipiravir, který útočí na stejný enzym jako ten Remdesivir firmy Gilead, tak se ukázal jako účinný. Je to ale jen zpráva od autorit, ne studie. To by byla fantastická věc, protože ten lék už je schválen a vyrábí se v Japonsku.

Takže by to mohlo být ještě rychlejší.
To by mělo být ještě rychlejší, jestli je to pravda. Ale je to včerejší zpráva čínské Akademie věd, jestli se nepletu. Nemáme výsledky, nebyly zveřejněny. Kdyby se tohle potvrdilo, bylo by to skvělé.

Naděje tepla

Je něco zásadního, co z toho vědeckého pohledu nevíte a co by teď pomohlo?
Nevíme spousty věcí. Nevíme například, proč virus napadá víc muže než ženy. Nevíme, proč vůbec nic nedělá dětem. Prakticky vůbec žádné oběti nejsou, u lidí do 50 let je jich velmi málo a prakticky žádné dítě, které tu infekci dostalo, nemělo vážnější průběh.

Velmi důležitá věc, kterou bychom rádi věděli a nevíme ji, je, jestli pacienti, kteří chorobu prodělají, budou mít imunitu, ať už doživotní, nebo aspoň dlouhodobou. To by byla věc, která by byla hodně důležitá a ovlivnila by způsob, jak se k té infekci chováme. Nevíme, jak reagují a jakou imunitu budou mít ti pacienti (a je jich většina), kteří infekci dostanou, ale buď to ani nezaznamenají, anebo je průběh nemoci u nich velmi lehký.

To je samozřejmě na jednu stranu dobrá zpráva, že jim ta infekce nic neudělá, na druhou stranu můžou tu infekci dále šířit, protože si ani neuvědomili, že byli nemocní. Dále navíc není vyloučeno, že můžou být infikováni znovu, třeba na podzim nebo příští rok, až se infekce zase vrátí. A ona se nejspíš vrátí.

Poslední věc, kterou nevíme a hrozně rádi bychom věděli, je, jak se bude virus měnit a mutovat. Pevně doufáme, že bude mutovat méně než třeba HIV a určitě méně než chřipka, ale jisti si úplně být nemůžeme. Proti novým lékům teoreticky může vznikat resistence a budeme mít problém s resistentními kmeny. Ale to teď ještě pořád nevíme.

Jaký vliv na šíření koronaviru může mít počasí? Existuje stále naděje, že ten virus podobně jako třeba sezonní chřipka s příchodem jara vymizí?
Já tu naději mám. Řada virologů se domnívá, že by sluníčko, UV záření, sucho a teplo měly pomoci. Možná nemáme pravdu, protože je fakt, že se virus poměrně ochotně šířil na Tchaj-wanu a v jihovýchodní Asii. Zdá se také, že se šíří v Indii v době, kdy tam je teplo a je vlhko. Pořád bych ale doufal, že v suchém letním podnebí se bude šířit alespoň pomaleji. Ani tohle ale nevíme.

Vietnamští obchodníci nabízejí zadarmo občerstvení pro záchranné složky a šijí roušky svým zákazníkům

Číst článek

Objevila se vědecká studie, která zkoumala, jak dlouho nový koronavirus zůstává na jednotlivých površích. Předpokládám, že jste výsledky viděl. Vychází vám z toho něco znepokojivého?
Není to úplně překvapivé. Je třeba, aby lidé věděli, že virus není živý, takže on nic nedělá. Jde o to, jak rychle se poškodí takovým způsobem, aby už nemohl infikovat cizí buňku. A zdá se, že vydrží relativně dlouho na površích. Zopakuji to: velmi častý způsob, jak vás virus infikuje, není jenom to, že na vás někdo prskne, když zakašle, ale jde to také tím, že si sáhnete na nějaký předmět. Třeba na knihu, kterou vám někdo vrátí, peníze, nebo povrch sedadla v tramvaji. Pak si omylem sáhnete do očí nebo si utřete nos. Právě přenos virové části z nějakého povrchu do vašeho obličeje, a velmi často do očí, je branou infekce. Čili nesahat si do obličeje.

To znamená, že pokud studie třeba říká, že na plastu virus může vydržet až tři dny, tak o to víc bychom si na plast měli dávat pozor? Chápu to dobře?
Ano. Na plast si dávat pozor a pořád si mýt ruce. Mýt si ruce je vlastně velmi důležitá hygienická pomůcka proti infekci.

Je jisté, že běžné mýdlo virus zabíjí?
Ano. Saponáty pomáhají. Když si pořádně umyjete ruce, byť i normálním mýdlem, tak to většinu viru zlikviduje. Dezinfekce je ještě lepší. Ale pokud nemáte dezinfekci, pořádné mýdlo a pořádné umytí stačí.

Alžběta Švarcová, Tomáš Pancíř Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme