Co dělat v karanténě? ‚Nehledejte na sobě příznaky a zaměstnejte se nějakou činností,‘ radí psycholog
Lidé, kteří se od půlnoci z pátku na sobotu vrátí z Itálie, se musí nahlásit praktickému lékaři a ten jim nařídí karanténu. Jak se mají vyrovnat s tím, že 14 dní nebudou moct opustit domov? „Měli by se zaměřovat na jiné věci a na jiné informace než o koronaviru,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz krizový psycholog a člen Stálého výboru pro psychologií krizí, katastrof a traumat. Dodává, že někteří jsou rádi, že „mohou strávit doma delší dobu“.
Jak lidé karanténu snáší? Jsou v tom rozdíly?
Záleží na tom, jaké jsou další faktory, například jaké mají informace, rodinné vztahy, kdo je s nimi doma, nebo jestli jsou sami. A zároveň záleží na osobnosti a jestli se cítí zdraví. Mnozí to snášejí dobře. Někteří, se kterými jsem mluvil, to, dá se říct, vítají jako způsob, kdy můžou strávit doma delší dobu, protože už to dlouho nezažili. Některým lidem to ale samozřejmě vadí a mají s tím problém.
Nákupy před dveře, se psem na pár minut a rodina v oddělené místnosti. Jaká jsou pravidla karantény?
Číst článek
Dá se karanténa kvůli koronaviru, která začala platit pro Čechy vracející se z Itálie, k něčemu přirovnat?
Přirovnal bych to k dalším onemocněním, které nemá nějaký vážný průběh. Musíme při něm být doma, ale můžeme dělat různé věci, například si číst, dívat se na televizi, dělat si pořádek v dokumentech. Někteří mají domluvenou i práci z domova, protože zaměstnavatelé vycházejí lidem vstříc a dávají jim homeoffice, pokud to jde.
Je tahle karanténě naopak v něčem specifická?
V masovosti. Dochází k ní stále častěji. Ale zvykáme si na tu situaci, že z preventivních důvodů musí řada lidí zůstat doma.
‚Zachovat si zdravou mysl‘
Jak se karanténa projevuje v mezilidských vztazích, třeba mezi partnery nebo mezi rodiči a dětmi?
Záleží na konstelaci v rodině a taky na tom, jak máme velký byt nebo dům. Jestli můžeme mít své soukromí, nebo jestli jsme nuceni být společně na malém prostoru. Řekl bych, že tam, kde jsou primárně dobré vztahy, tak to může fungovat, mohou si být lidé oporou a mohou společně strávený čas využít. Samozřejmě, tam, kde už předtím bylo napětí, tak může pokračovat, protože lidé jsou nucení být v uzavřeném prostoru bez odpočinku od druhého.
Štěpán Vymětal (*1972)
- psycholog, člen Stálého výboru pro psychologií krizí, katastrof a traumat EFPA
- spolupracuje od roku 2001 s ministerstvem vnitra
- přednáší o psychologií krizí a katastrof na Univerzitě Karlově v Praze
Když je člověk v karanténě, tak určitě přemýšlí i nad tím, jestli je nakažený, nebo ne. Jak se s takovými myšlenkami vyrovnat?
Je dobré si zachovávat zdravou mysl. Měli bychom mít informace, abychom znali přesné příznaky a nezaměňovali to s příznaky chřipky nebo reakcí na stres. Když si budeme vědomě uchovávat dobrou mysl, tak to napomůže i naší imunitě a fungování.
Co by měl tedy člověk dělat, aby se doma „nezbláznil“?
Zaměřovat se na jiné věci a na jiné informace než o koronaviru. Udržovat si vědomí, že jsem zdravý a nehledat jakékoli příznaky, abych si potvrdil, že jsem onemocněl. Kromě vědomé kontroly hrají roli i činnosti, které vykonáváme a kterými zaměstnáváme i hlavu. Tím pádem se vyhýbáme i myšlenkám nebo splínu, který by plynul z obav, co by mohlo být kdyby…
