‚Ekonomická zajímavost pominula.‘ Farmaceutické firmy přestávají mít zájem o testování léků v Česku

Zájem farmaceutických firem o testováním nových léků v Česku klesá. Data Státního ústavu pro kontrolu léčiv ukazují, že zatímco v roce 2017 evidoval skoro 380 žádostí o klinické studie, loni to bylo 366 a letos zatím přes 290. Podle Asociace inovativního farmaceutického průmyslu se firmy začínají víc zaměřovat na okolní země, jako jsou Polsko, Rakousko a Německo.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Klinických studií, v nichž mohou vybraní pacienti testovat nové léky, je v Česku stále méně (ilustrační foto) | Zdroj: Reuters

Otakar Jeřicha už 38 let trpí lupénkou. Několikrát byl hospitalizován a využil všechny možnosti léčby, včetně té alternativní.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kam mizí klinické studie? Farmaceutické firmy už v Česku nechtějí testovat nové léky. Natáčela Janetta Roubková

„V době, kdy jsem na tom byl nejhůř, tak jsem měl lupénku jako overal – celoplošně, celé paže, trup celý, nohy. Měl jsem jen pár míst, kde jsem lupénku neměl. Dvakrát jsem byl u posudkové komise, kde mi nabízeli invalidní důchod. Lékař říkal, že neví, co se mnou, že mě pošle do Prahy na Vinohrady,“ vypráví pro Radiožurnál.

Tam mu lékaři nabídli možnost zúčastnit se klinické studie a vyzkoušet novou, biologickou léčbu. Okamžitě to přijal.

„Aniž bych v té době tušil, jak to bude účinné, tak rozdíl v kvalitě života je tak nepředstavitelný, že i kdyby teď došlo ke komplikacím, tak můžu říct, že za ty roky pohody to stojí,“ pochvaluje si Jeřicha.

K moderním lékům se v rámci klinické studie v Česku ročně dostane podle Asociace inovativního farmaceutického průmyslu kolem 21 tisíc lidí, ještě před čtyřmi lety to ale bylo o skoro šest tisíc víc. Souvisí to i s tím, že klinických studií u nás ubývá. Důvodů je víc, říká předseda Asociace Jakub Dvořáček:

Lékárníkům hrozí sankce za vydávání neověřených léků, systém na odhalování padělků ale hlásí chyby

Číst článek

„Ekonomická zajímavost už pominula, dneska jsme řádově o 10 % levnější než Rakousko a Německo, a to už není tak významný faktor, navíc jsme daleko byrokratičtější. Když pak máte zelenou ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv, projde to přes etické komise, všichni se shodnou, že ta studie je přínosná a vy pak strávíte půl roku tím, že dohadujete smlouvu s tím zdravotnickým zařízením. V Rakousku a Německu tu samou věc uděláte za tři týdny.“

Statisíce až miliony ročně

Dvořáček upozorňuje na to, že z klinických studií neprofitují jen pacienti, ale i stát tím, že ušetří za jejich léčbu a náklady s ní spojené. Podle Dvořáčka to můžou být až dvě miliardy korun ročně. O jaké konkrétní částky jde třeba v dermatologii, přibližuje předseda odborné společnosti a ředitel vinohradské fakultní nemocnice Petr Arenberger:

„Nový lék na lupénku může vyjít ročně na 200 až 300 tisíc na jednoho pacienta, a to je samozřejmě významná částka, kterou zdravotní systém umoří. Jsou i biologické léky, kde se pohybujeme v částkách třeba u maligního melanomu 1,2 mil korun ročně.“

Dermatologie ale tvoří jen zlomek z celkového počtu studií. Nejčastěji u nás farmaceutické firmy testují nové léky na rakovinu.

Kdo bude předepisovat zdravotnické pomůcky? Podle novely by mohly mít sestry příští rok více pravomocí

Číst článek

„Trvale nejvyšší počet žádostí o klinická hodnocení tvoří studie v onkologických a hematoonkologických indikacích, které představují pětinu z celkového počtu předkládaných žádostí. Konkrétně v loňském roce to bylo 91 žádostí,“ vysvětluje mluvčí Státního ústavu pro kontrolu léčiv Barbora Peterová.

Klinická studie ne vždy pomáhá

Ne vždy ale vede účast v klinické studii ke zlepšení stavu pacienta. Zkušenost s tím má třeba paní Hana, která bojuje s rakovinou plic.

„Studie byla na dva roky, během toho se to zmenšovalo, výsledky byly výborné, po dvou letech byla studie ukončena, půl roku to bylo dobré a před Vánocemi se to znova zhoršilo. Byla možnost se k léčbě na půl roku vrátit, takže jsme se vrátili, ale už někdy v květnu jsme zjistili, že už není účinná, protože nemoc zmutovala, takže na lék už nereagovala, což se u bioléčby údajně po dvou letech běžně stává.“

Jak je to možné, vysvětluje Petr Arenberger: „Ony třeba zabírají jen na určitou část nádorové populace. Může se stát, že buňky, které nejste schopni léčbou ovlivnit, tak vám začnou v tom volném prostoru přerůstat a nádor může pokračovat v růstu.“

Z léků, které se začnou testovat, se na trh dostane zhruba každý desátý.

Janetta Roubková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme