Sebediagnózy z internetu a doktoři, co skáčou do řeči. ‚Chceme učit lékaře, jak komunikovat,‘ říká expertka

Pokud má pacient dost informací, zkracuje se doba hospitalizace, a málokterý pacient popisuje své problémy déle než 92 sekund, upozorňuje na výsledky výzkumů Šárka Tomová, odborná asistentka z Ústavu ošetřovatelství 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol. „Dobrá komunikace zachovává úctu a respekt k druhému člověku,” zdůrazňuje a uznává, že jednat s pacientem se zatím moc neučí. U ní na fakultě to chtějí změnit.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

U zubaře

Zdravotníci si nemůžou dovolit pacienta stigmatizovat a odsuzovat ho za to, že si přivodil komplikace | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Lékaři nemusí skákat pacientovi hned v úvodu prohlídky do řeči s tím, že mají málo času, protože do dvou minut pacient popíše všechny zásadní věci, které lékař potřebuje vědět, připomíná Tomová:

Přehrát

00:00 / 00:00

Setkali jste se s nepříjemným chováním v nemocnici? Jak by měla vypadat dobrá komunikace, která pomáhá léčení? Za co se pacienti stydí a jak jim lékaři mohou pomoci? Uslyšíte v Balancu

„K třecím komunikačním plochám může docházet, když si pacient změnu svého zdravotního stavu přivodí sám, ať už zanedbal prevenci, nebo se v jeho životě něco vyskytlo. Naším úkolem lékaře je získat informace, přestože se za to pacient stydí.“

„Správně vedené hovory, kdy necháváme prostor nemocnému a vedeme citlivě rozhovor, to nazývám uměním. My překonáváme stud, strach a obavy pacienta a právě vznik důvěry je základ pro to, co člověk v tu chvíli potřebuje,“ zdůrazňuje Tomová.

Zdravotníci si nemůžou dovolit pacienta stigmatizovat a odsuzovat ho za to, že si přivodil komplikace. „Doporučuji nezakrývat, netajit, co se děje, protože výsledky vyšetření a tělesné projevy stejně lékaři napoví, že se v těle něco děje. Je to jenom oddalování. Přitom jde o časovou tíseň.“

Přeinformovaný pacient

K lékařům chodí i takzvaně přeinformovaní pacienti, kteří odhadli svoji diagnózu z informací na internetu.

Kdy je čas na preventivní prohlídku a kde je nejbližší lékař. Aplikace Preventivka pohlídá zdravotní péči

Číst článek

„Prvním úkolem zdravotníka, který se s takovým pacientem potká, je uvést ho do toho, že informace, se kterými pacient přišel, nemusí být pravdivé. Je to o umění komunikace říct: ‚Pane Nováku, je skvělé, že jste si to nastudoval, ale určitě jste to vzal z těchto stránek, já bych vám doporučil na ně nekoukat, protože informace tam nejsou podložené lékaři, tam píšou pacienti a může to být zavádějící‘,“ popisuje Tomová.

Uznává ale, že odmítnout pacientovi vyšetření, kterého se dožaduje na základě informací z internetu, může být obtížné.

„„Duševní pohoda pacienta je naše priorita. Ale také jsme v určité ekonomické situaci a musíme postupovat od vyšetření, která jsou finančně dostupná a prokazatelná.““

Šárka Tomová

„Uměním je, aby pacient odcházel spokojen a lékař mu dal verbálně i neverbálně najevo, že bere na vědomí jeho samotného i jeho samostudium. A že se společně na něčem domluvili,“ vyzdvihuje Tomová a dodává:

„Duševní pohoda pacienta je naše priorita. Ale také jsme v určité ekonomické situaci a musíme postupovat od vyšetření, která jsou finančně dostupná a prokazatelná. Posílat pacienta na tomografii, protože to vyčetl a chce, prostě nelze.“

Bagatelizace a narážky na váhu

Neduhem lékařů na druhou stranu bývá nevhodná bagatelizace zdravotního stavu nebo obav pacientů třeba větami, že za zdravotními problémy je nadváha nebo věk. 

Zdravotníci se často chovají k lidem s obezitou tak, že se pacienti cítí zahanbeni. Vyhýbají se proto ošetření

Číst článek

„Ono záleží, jestli je to jednorázová nebo první návštěva lékaře, to pak může pacient skutečně chápat jako bagatelizaci, zvlášť co se týče postavy. Pokud ale lékař pacientovi říká opakovaně, že by měl dodržovat určitý dietní režim a pacient má váhu stále stejnou, pak se nesmíme divit, že to slyší,“ soudí Tomová.

Na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde Tomová působí, chtějí brzy zařadit jako povinný předmět komunikaci s pacienty a nácvik sdělování nepříznivých zpráv.

„Aby lékaři neměli strach, jak to říct, věděli, jak se k tomu postavit, jestli se na pacienta dívat, nebo nedívat. Snažíme se učit nejen sdělování zpráv, ale i empatické vnímání pacienta,“ dodává Šárka Tomová.

Petr Bouška, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme