Těžká práce v mobilním hospici: ‚90 procent mých pacientů během jedenácti dnů zemře,‘ říká primářka
Pomáhají dětem i dospělým, kteří umírají, strávit poslední dny života doma. Mobilní hospice v Česku nemají příliš dlouhou tradici. Díky nim ale nemusí nevyléčitelně nemocní pacienti končit v nemocnicích. Řada z nich ale řeší problémy s financováním. Ne všechny hospice totiž dosáhnou na úhrady od pojišťoven. Neděle je posledním dnem kampaně Doma, která měla lidem tato zařízení příblížit.
„Tak tohle je kufříček sestřičky, která s ním vyráží do terénu,“ ukazuje Radiožurnálu Irena Závadová, primářka neziskové organizace Cesta domů, která mobilní nebo také domácí hospicovou péči nabízí, co si vozí zdravotníci k pacientům.
Závadová vysvětluje, že lékaři a zdravotní sestry jsou na telefonu pečující rodině k dispozici kdykoli. Během týdne také vyráží na pravidelné kontroly.
„Návštěvy většinou probíhají v jakémsi plánovaném systému, ale ne pravidelně, že bychom věděli, že tam každý den půjdeme. Spíše víme, že dvakrát až třikrát do týdne pacienta zkontrolujeme, a pak kdykoli mezi tím. Je-li to potřeba, jedeme třeba třikrát za den, a pak ještě v noci. Ale jsou pacienti, kam jedeme opravdu jenom dvakrát do týdne na běžnou kontrolu, abychom viděli, jak se zdravotní stav vyvíjí,“ dodává.
Většina péče ale dopadá na rodinu. Lékař a sestra řeší nejčastěji léčbu bolesti.
Umírající lidé z rodin bez lásky se do hospicu nedostanou, přibližuje lékařka Marie Svatošová
Číst článek
„Pochopitelně probíráme i další příznaky jako je dušnost, nechutenství, slabost, zmatenost. Snažíme se zmapovat i situaci, jak rodina zvládá to, že má těžce nemocného blízkého, jestli potřebují podporu v sociální oblasti, jestli tam je prostor pro nějaké rodinné urovnávání vztahů,“ doplňuje.
Pomoc i po telefonu
„Poté naplánujeme další kontrolu, nastavíme léky. Sestřička zavolá, řekneme si, jak léčba sedla či nesedla. Když bude ‚ouvej‘, přijedeme kdykoli. Když bude dobře, tak se uvidíme třeba za tři dny. Řekneme si, co se změnilo, jestli máme měnit plán péče,“ uzavírá.
Irena Závadová popisuje, že se stará o dětské i dospělé pacienty. U dětí jde většinou o pacienty, kteří mají vrozené vývojové vady nebo metabolické poruchy. Naopak u seniorů převažují ti, kteří mají nádorové onemocnění. Součástí mobilních hospiců není jen zdravotní péče, ale i sociální pomoc.
„Naši kolegové v terénu poskytují podporu třeba se sepisováním příspěvků na péči, se zařizováním dalších sociálních věcí, dávek, nebo komunikují s úřady a jinými hospici,“ vysvětluje vedoucí poradny a sociální pracovnice organizace Cesta domů Veronika Drnková.
Domácí zdravotní péče kolabuje, varuje Charita ČR. Stát by měl sestrám přidat, aby neodcházely
Číst článek
Pracovníci pomáhají lidem řešit problémy i po telefonu. Sociální složku pokrývají mobilní hospice z darů nebo grantů. Zdravotní péči pak hradí pojišťovny, ale ne všem zařízením.
„Náklady se pohybují různě mezi dvěma až čtyřmi a půl tisíci korunami v některých hospicech. Ten, kdo má úhradu ze zdravotního pojištění, což není každý, tak tomu se úhrada pohybuje kolem 1300 korun. Takže sháníme granty, dary,“ vysvětluje Monika Marková z Fóra mobilních hospiců.
Podpora od lidí
„Opravdu si myslím, že lidí, kteří chtějí podporovat tento typ péče, protože s ním často mají osobní zkušenost, je poměrně dost. Je celá řada malých hospiců, které z ničeho jiného nežijí,“ dodává.
Takto pomáhá třeba Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. „Naše nadace každý rok na tento účel vynaloží kolem dvou milionů korun. Hradíme například vzdělávání personálu nebo pořízení zdravotnických pomůcek či zdravotnického materiálu. Snažíme se hradit vše, co se nedaří sehnat z jiných zdrojů,“ popisuje ředitelka výboru Monika Granja.
Za zdravotnické prostředky by lidé měli ušetřit stamiliony. Poslanci schválili nová úhradová pravidla
Číst článek
Primářka Irena Závadová dodává, že bez finanční pomoci by fungovat nemohli. Říká, že právě mobilní hospice výrazně pomáhají umírajícím. Bez nich by lidé nemohli poslední dny života strávit doma se svými blízkými.
„Spousta pacientů zůstane v šedé zóně, kdy nemocnice jsou zaměřené na léčení a vyléčení – ale tihle pacienti vyléčeni být nemohou. Někdy nám z toho systému vypadnou, jelikož onkolog řekne: ‚Je mi moc líto, ale já jako onkolog pro vás už nemohu nic udělat, já vám nemám co nabídnout.‘ Je to taková skupina lidí, která je za naši péči nesmírně vděčná. Byť 90 procent mých pacientů během jedenácti dnů zemře,“ dodává.
Kolik přesně v Česku funguje mobilních hospiců, se dá jen odhadovat. Podle Fóra mobilních hospiců je jich kolem padesáti.
