Pomalý a nešikovný. Zdá se vám, že tento nepříliš lichotivý popis padne i na vaše dítě? Pak byste měli vědět, že to nemusí být jeho vina. V řadě případů za to může takzvaná dyspraxie, tedy specifická vývojová porucha. Ten, u koho se projeví, musí vše dělat v trochu pomalejším tempu. A to i v dospělosti, jak ukazuje příběh Martiny Přibylové.

Tento článek je více než rok starý.

13:05 10. září 2017 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Plavat jsem se naučila v 17, když jsem přišla na vysokou školu. Bruslit jsem se nenaučila nikdy. Lyžovat – tak jako vím, co se muselo, ale pak jsem se na ně už nikdy nepostavila. Ve volejbalu jsem byla předmětem posměchu svých spolužáků,“ popisuje pro Radiožurnál 75letá Martina Přibylová.

„Nevím, jestli je to pravidlo, ale u mě je to spojené ještě s hypoaktivitou. Když jsme třeba byli na chmelové brigádě, tak taková běžná norma mých spolužáků byla čtyři vědra, kdežto já jsem za ten den dala jeden,“ dodává.

Přibývá dětí s poruchou učení i chování. Řada z nich přitom problémy nemá

Číst článek

Martina vše vykonává ve velmi pomalém tempu. Může za to vývojová porucha motoriky zvaná dyspraxie. S ní se člověk těžko učí nový pohyb, na okolí tak působí neobratně a těžkopádně.

„Ve 32 jsem skončila v invalidním důchodu, protože jsem nebyla schopná podávat žádný výkon. Usínala jsem v zaměstnání,“ vypráví paní Martina. I tak si ale našla obor, ve kterém vynikala. Má výbornou paměť, psala scénáře ke kresleným vtipům a také krátké básničky.

Dyspraxií trpí podle údajů na stránkách České neurologie a neurochirurgie 6 až 10 procent lidí, chlapci jsou postiženi čtyřikrát častěji než dívky.

Eva Rajlichová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít