Pětice smrtících démonů: Kala Azar, tuberkulóza, hadí uštknutí, Chagasova choroba a spavá nemoc. | Autorka: Toy_Box / Koláž: iROZHLAS / Zdroj: Lékaři bez hranic

Pět démonů a zbytečné umírání
Originální výstava varuje před
nebezpečím opomíjených nemocí

Praha | Tereza Šťastná, Magdalena Slezáková |

Seznamte se:

Ovlivňují nebo dokonce přímo ohrožují životy půl druhé miliardy lidí. Přesto se na ně často zapomíná. Na problematiku takzvaných opomíjených nemocí chce proto upozornit nová výstava Lékařů bez hranic a ilustrátorky Toy_Box. Pětici démonů, do nichž Toy_Box nebezpečné choroby promítla, můžete do října vidět na zdi Letenských sadů v Praze. Démoni zároveň promlouvají také ze speciálního webu, odkud žadoní: "Nevšímejte si nás!" Právě tam je však můžete oslabit.

Seznam opomíjených nemocí vydává Světová zdravotnická organizace a patří k nim například spavá nemoc, horečka dengue, Chagasova choroba, hadí uštknutí, viscerální leishmanióza a další. Problém představují především pro lidi v chudých oblastech a kromě smutné bilance stovek až tisíců úmrtí ročně mají tyto nemoci společné také to, že prevence vůči nim pokulhává, stejně jako nedostačující diagnostické postupy. Obrovským problémem jsou také chybějící nebo zcela zastaralé léky.

„U terapie leishmaniózy, v hindštině známé také jako Kala Azar, se používají léky, které byly vyvinuty před 70 lety. Jejich velkou nevýhodou je, že jsou toxické. Způsobují hluchotu a nevratné změny na orgánech, zejména na játrech. Pacienta tedy z leishmaniózy vyléčí, ale zároveň ho poškodí,“ líčí Stanislav Havlíček, farmaceut Lékařů bez hranic, který se s pacienty trpícími některou z opomíjených nemocí na svých zahraničních misích běžně setkává. „Používali jsme i modernější léčbu, ale ta je v porovnání s první volbou až stonásobně dražší a není v našich možnostech nasadit takovou léčbu plošně."

I proto se Lékaři bez hranic rozhodli opomíjené nemoci lidem co nejvíce přiblížit. Ilustrátorka Toy_Box tak vybranou pětici chorob ztvárnila jako démony. „Žiju v zemi, kde je lékařská péče dostupná. Proto představa, že se narodím do země, kde já nebo mé děti onemocníme chorobou, pro kterou neexistují léky nebo jsou nedostupné, ve mně vzbuzuje úzkost a hrůzu. To byl základní pocit, ze kterého jsem při ztvárňování nemocí vycházela. Snažila jsem se vyjádřit svoji úzkost ze situace lidí, kterým není pomoci, nebo jim je pomoc nedostupná,“ popisuje Toy_Box.

Jak je vidí Toy_Box? Spavá nemoc, viscerální leishmanióza a tuberkulóza:

Nevšímejte si nás!

Výstavu s názvem „Nevšímejte si nás! Kala Azar a spol.“ doprovází také webová stránka Nevsimejtesinas.cz, na níž jednotlivé nemoci prostřednictvím svých démonických zpodobnění promlouvají. „Doufáme, že tím přitáhneme pozornost. Když používáte odborné termíny, třeba jako viscerální leishmanióza, tak si málokdo něco představí. Když ale Kala Azar neboli černou horečku necháte mluvit samu za sebe, tak je to mnohem sugestivnější a emocionálnější,“ vysvětluje netradiční formu prezentace ředitel české kanceláře Lékařů bez hranic, Pavel Gruber.

Zmíněná leishmanióza se tak na stránkách chlubí například tím, že je po malárii nejsmrtelnější parazitickou chorobou. Webová stránka také nabízí možnost nemoci „oslabit“, například tím, že informace o nich budete sdílet prostřednictvím sociálních sítí.

Toy_Box o démonech

O KALA AZAR: "Inspirované komiksovou tradicí, horory a postavami z počítačových her - a zároveň klasickým malířstvím, Munchovým Výkřikem. Démon má na sobě krvavé skvrny, na srdci mu bijí křídla smrti a otevřenými ústy křičí. Snažila jsem se, aby to bylo co nejvíc expresivní; vyjádřit pocit hrůzy, kdy křičí celá krajina."

O HADÍM UŠTKNUTÍ: "Pro mnoho lidí, které uštkne had, není dostupné žádné sérum, které by jim zachránilo život. Zároveň se ovšem pohybují v prostředí, které je hodně založené na víře v primitivní formy léčení, a to jsem se snažila znázornit. Maska démona, kterému jako Gorgoně vylézají hadi z vlasů, respektive z trávy – takovou žlutou trávu jsem našla na fotce, kde si matka fotila svou dvouletou dceru a zachytila přitom hada, který pro její dítě představoval smrtelné nebezpečí.“

O CHAGASOVĚ CHOROBĚ: „Tahle nemoc se vyskytuje v Latinské Americe, takže jsem se snažila použít symboly a kulisy specifické pro tamní kulturu. Představila jsem si polední slunce, ve kterém se koupou domy ve favelách, a ta aura kolem démona je nákaza, která se z něj šíří."

Toy_Box na vernisáži výstavy Nevšímejte si nás! Kala Azar & spol. (Foto Vít Šimánek, ČTK)

O TUBERKULÓZE: „Překreslené krevní řečiště, které vychází z úst nemocného: kašel, z něhož povstává postava démona. Jeho ostré zuby se pojí s nakaženou krví, jako symbol vampyrismu. Jak si asi nemocní představují chorobu, která je zasáhla? Chtěla jsem, aby ta ilustrace působila co nejvíc infekčně. Aby byla zlověstná, špinavá. Abyste při pohledu na ni měli pocit, že jste se nakazili.“

O SPAVÉ NEMOCI: „Mouchy ce-ce - a k nim jsem si představila postavu v opiovém doupěti: unavená atmosféra, kterou prostupuje dým, polorozkládající se svět lidí, kteří spavou nemocí trpí. Beztvará tvář démona, za kterou je smrt.“

Pomíjivý pocit bezpečí

Lékaři bez hranic neupozorňují na opomíjené nemoci zdaleka poprvé. V iniciativě DNDI, která vznikla v roce 2003 s cílem přispět k vývoji léčby proti opomíjeným nemocem, se podařilo zkvalitnit léčbu malárie, spavé nemoci nebo Chagasovy choroby. Organizace také apeluje na farmaceutické firmy, aby vyvíjely léky cenově dostupnější i pro chudé a aby zisk z léků nebyl jediným a hlavním motivem.

"Farmakofirmy se těmto nemocem nevěnují, protože to pro ně není dostatečně lukrativní," shrnuje lakonicky mluvčí Lékařů bez hranic Iveta Polochová. "Mluvíme tu o chorobách, jimiž trpí převážně lidé v chudých zemích. Pokud už se něco vyvine, jako například před několika lety léky na tuberkulózu, tak jsou to léčiva drahá a v zemích potřeby nejsou dostupná nebo ani registrovaná."

Výstava navíc nemá pouze zdůraznit problematiku jako takovou, ale i na fakt, že opomíjené nemoci nemusí být pouze problémem chudých a Evropě vzdálených lokalit. I z tohoto důvodu mezi ně Lékaři bez hranic zařadili právě tuberkulózu. „Pro většinu lidí je tuberkulóza z dávné minulosti a nedochází jim, že to je i teď akutní hrozba. Ta se zvyšuje, protože přibývá forem rezistentní tuberkulózy," varuje Pavel Gruber. "Kvůli změně klimatických podmínek se navíc opomíjené nemoci mohou rozšiřovat, až k našim hranicím se může třeba jednou dostat komár přenášející malárii, čili může se to týkat i nás."

A ještě jeden, závažnější důvod přivedl tuberkulózu mezi pětici démonů: není to tak dávno, kdy tuberkulóza vystřídala HIV/AIDS na pozici nejsmrtelnější infekční nemoci světa. Hlavní příčina? Antimikrobiální rezistence, laicky odolnost původce choroby vůči antibiotikům, kterou Lékaři bez hranic popisují jako jedno z největších zdravotních rizik našeho století.

"Klíčový problém tuberkulózy je narůstající případ rezistentních a extenzivně rezistentních forem tuberkulózy, kdy léčba trvá až dva roky, pacient musí vydržet stovky neuvěřitelně bolestivých injekcí a zkonzumovat celkem asi 16 tisíc pilulek," líčí Gruber. "Léčba má navíc fatální vedlejší účinky a je velmi těžké pacienty v léčebném programu udržet. V posledních letech máme dva nové léky. Realita je ovšem taková, že většina nemocných k nim nemá přístup. Farmaceutické firmy mají totiž takovou podivnou strategii, že jsou ty léky registrovány ve Velké Británii nebo v Japonsku, ale už ne tam, kde by byly zapotřebí nejvíc: v Jižní Africe, v Indii, v postsovětských republikách. Je to paradoxní situace: máme léky, ale nemůžeme jimi léčit."

Paradox hadího uštknutí

"Lidstvo dokázalo vyvinout univerzální sérum, které fungovalo na všechny klíčové jedy a zachraňovalo spoustu životů. Jenže už se nevyrábí, protože se to té firmě nevyplatilo. Bohužel, realita je taková, že opomíjené nemoci zasahují chudší část populace, která nikdy nebude zajímavými klienty. Do očí bijící příklad toho, že jako lidstvo dokážeme něco vyvinout, načež to jenom z hlediska ziskovosti přestaneme vyrábět. A lidé zbytečně umírají," zlobí se Pavel Gruber. (Na snímku s Toy_Box a kurátorkou galerie Artwall Zuzanou Štefkovou.)

Další paradox, konstatuje Gruber, se týká hadího uštknutí. To sice není nemoc v pravém slova smyslu, přesto jej Světová zdravotnická organizace letos na svůj seznam opomíjených nemocí zařadila. Podle Grubera zcela oprávněně: "Na hadí uštknutí ročně zemře přes sto tisíc lidí a téměř půl milionu lidí si odnáší trvalé následky, nejčastěji v podobě chybějící končetiny. A zvláštní problém je nedostatek sér a protijedů," upozorňuje Pavel Gruber.

Farmaceut Stanislav Havlíček má s náhlým nedostatkem účinného séra vlastní truchlivé zkušenosti přímo z terénu. Jižní Súdán, kde s Lékaři bez hranic pracoval, patří k zemím s nejvyšším výskytem jedovatých hadů na světě. S kolegy léčil v průměru jedno uštknutí denně, někdy i čtyři za noc. "Dřív bylo velmi jednoduché zvolit FAV-Africa, koktejl séra proti deseti jedům. Jenže FAV-Africa se přestala vyrábět v roce 2014, o dva roky později jí proexpirovala poslední šarže a my museli začít používat náhrady," vypráví. "Znamená to nutnost nějakou dobu pozorovat, jak otrava postupuje, a pak na základě příznaků zvolit sérum. Což samozřejmě prodlužuje čas zahájení léčby, který je u otravy klíčový, a navíc významně zatěžuje personál. Znamená to, že pomoc pro pacienta dnes přichází zhruba o deset hodin později než předtím.“

Stanislav Havlíček líčí napjatým hostům vernisáže léčbu démona Kala Azar: "Abyste si představili, jak naši pacienti vypadají. Léčil jsem osmiletou holčičku, která, když ji hospitalizovali, vážila dvanáct kilogramů. A její játra byla vidět přes kůži, jak byla zduřelá. Dvanáct kilo v osmi letech – tohle je obraz téhle nemoci.“ (Foto Magdalena Slezáková, Český rozhlas)

'Musíme něco změnit!'

A je to přesně u terénních zdravotníků Lékařů bez hranic, kde je třeba hledat prvopočátek výstavy. "Téma nám přinášejí lékaři a lékařky, kteří se vracejí z terénu a jsou frustrovaní a rozzlobení. 'Je to hrozný pocit,' říkají. 'Stojím nad pacientem s prázdnýma rukama, tady musíme něco změnit!'" vysvětluje Pavel Gruber. "Případně tam stojí a má k dispozici léky, které jsou staré třeba 60 let, nebo postupy vyvinuté před druhou světovou válkou. Zoufale staré nástroje.“

Nápad na výstavu vznikl přímo v české pobočce Lékařů bez hranic v Praze, uzavírá Gruber. Důvod je podle něj vlastně prostý: „Kdybych to měl říct vyloženě ve zkratce, tak cílem je, aby opomíjené nemoci byly o trochu méně opomíjené. Aby se o nich lidé dozvěděli, aby o té tématice přemýšleli, aby začali pátrat, proč tolik lidí nemá přístup k pomoci, přestože by to bylo možné. Pokud aspoň v několika lidech zasejeme tento zájem, budu spokojený.“

Ředitel české pobočky Lékařů bez hranic Pavel Gruber a ilustrátorka Toy_Box na vernisáži výstavy. (Foto Magdalena Slezáková, Český rozhlas).

O tématu opomíjených nemocí se můžete více dozvědět v češtině ZDE nebo více v angličtině ZDE; práci Lékařů bez hranic můžete podpořit ZDE.

Na článku o výstavě Nevšímejte si nás! Kala Azar & spol. spolupracovaly Magazín Leonardo Českého rozhlasu Plus a server iROZHLAS.cz; kratší verzi textu najdete v Týdeníku Rozhlas.