Ženy v rizikovém pití dohání muže. Vínem si ulevují od starostí, popisuje adiktolog

Jeden a půl milionu Čechů má nakročeno k rizikové konzumaci alkoholu. Varuje před tím ministerstvo zdravotnictví. Čím to je?
Je to něco, co se teď více zvýraznilo v průběhu covidového období, kdy se ukázalo, že lidé, kteří pijí alkohol málo, měli tendenci konzumaci ještě snižovat. Je to takový dlouhodobý trend, který pozorujeme zhruba někdy od roku 2005, kdy jsme v České republice pili výrazně více. A naopak ta skupina lidí, kteří byli zvyklí pít docela hodně už předtím, svoji konzumaci významně zvýšila. To jsou ti lidé, kteří patří mezi rizikové nebo škodlivé pijáky.

Takže výsledek je ten, že možná ubylo občasných pijáků, ale přibylo těch, kteří do té třeba i závislosti sklouzli hlouběji, než před covidem? 
Ano, přesně tak. 

Co je riziková konzumace alkoholu? Kde je ta hranice?
To souvisí s tím, kolik člověk pije. Čím víc člověk pije, tím se rizika, mám na mysli zejména zdravotní, ale je samozřejmě celá řada dalších rizik sociálních a bezpečnostních, ale pokud zůstanu u těch zdravotních, tak čím více člověk konzumuje etylalkoholu, alkoholických nápojů, tím více se rizika zvyšují. Většinou se za rizikové pití označuje denní konzumace více než dvaceti gramů etylalkoholu u žen a čtyřiceti gramů etylalkoholu u mužů. To je pro představu asi tak jeden a půl piva u žen a dvě až čtyři piva u mužů.

U žen je ten problém poslední roky výraznější? Já jsem zaznamenal slova adiktologa Ondřeje Sklenáře u nás ve vysílání Českého rozhlasu, který upozornil na to, že ženy dohánějí v pití muže. 
Co se týče celkové spotřeby, tak tam muži ještě spolehlivě vedou, i když ženy v průběhu nějaké dlouhé časové řady, ale mám tím na mysli údaje z počátku minulého století... 

Desítky let?
Desítky let, a tam doopravdy ten nárůst je enormní. 

Ale z pohledu současnosti je to tak, že stále ještě více pijí muži, ale ženy pijí více rizikově. Kromě rizikového pití se ještě definuje kategorie škodlivého pití, to znamená ještě vyšší riziko, kdy jsou ty dávky zhruba dvojnásobné, to znamená více než čtyřicet gramů denní konzumace u ženy a více než šedesát gramů u muže. Potom se samozřejmě násobí ta rizika. V celkových počtech rizikově pijících lidí je skutečně nárůst u žen významně výraznější než u mužů. 

Když se bavíme o tom poměru, vy jste říkal, že ještě stále spolehlivě vedou muži, tak ten poměr je zhruba jaký? 
Asi dvě ku jedné. To se týká i lidí, kteří třeba potom už pro nějaké významné problémy s pitím vyhledají odbornou pomoc, respektive třeba léčbu, hospitalizaci a podobně.

Jak to je s epidemií alkoholiček

Deník Blesk píše o epidemii alkoholiček. Je to zavádějící? Je to přesné? Cítíte to podobně třeba i z vlastní praxe?
To je asi terminologie, která odpovídá deníku Blesk. Já bych to tak neviděl. U nás se to tak úplně nepozná, protože my máme oddělení pro muže a pro ženy, stále máme takto diferencovaná lůžka, a máme plno na obou těch odděleních, takže tam to tak dramaticky pozorovatelné není. To, co jsem zmínil před chviličkou, to znamená rizikové a škodlivé pití, pozorujeme více v ambulantních podmínkách a tam se to taky obtížně sleduje, protože tam je problém v tom, že celková kapacita je absolutně nedostatečná. Takže z hlediska klinické praxe, abychom tu dokladovali tím, že nám narostly nějak dramaticky počty, na které bychom byli schopni reagovat, tak to se tak úplně poznat nedá. Čili jsou to nějaké statistické údaje třeba z celkového počtu hospitalizovaných a podobně.

Ta čísla jsou jaká, kdybychom chtěli být úplně přesní? Jestli, dejme tomu, desítky tisíc žen spadnou každý rok do kategorie škodlivého nebo rizikového pití?
V kategorii rizikového pití, pokud je to věk 15 a více, podle národního průzkumu, který se zabývá škodlivým užíváním alkoholu a tabáku, NAUTA ve zkratce, ten nárůst mezi lety 2012 až 2020 u žen - tehdy to bylo asi 6,7 procenta dneska je to asi 8,6. U mužů je dokonce relativně malinký pokles, tenkrát to bylo 7,7 a dneska je to 7,6 procenta. Ale v té kategorii celkem, když se na to podíváme v tom srovnání, tak u mužů je to asi 19,3 procenta ve věkové kategorii 15 + a u žen 14,6 a ten nárůst je významně vyšší v neprospěch žen.

Když jste mluvil o ambulantní léčbě, respektive o té praxi s ambulancí, tak jsem také zaznamenal slova vašeho kolegy adiktologa Michala Miovského, který pro už zmíněný Blesk popsal, že se právě v ambulanci setkává například se samoživitelkami s menšími příjmy, ale pijí i bohaté ženy. Kde ten nárůst je největší a dá se to vůbec takhle kategorizovat?
Dost dobře ne, protože jsou docela velké rozdíly mezi jednotlivými typy zařízení. Některá zařízení, zejména s delší dobou pobytu, mohou vyhledávat lidé, kteří si to takzvaně mohou dovolit v tom smyslu, že třeba momentálně nemají práci, takže nebude takový problém, když jsou někde delší dobu hospitalizováni. Na rozdíl od lidí, kteří práci mají, nechtějí o ni přijít a mají tendenci spíše zkoušet ambulantní formy léčby nebo kratší doby léčby, aby tím neohrozili svůj sociální status.

Takže je to velmi těžko popsatelné. Nicméně proč je v tuto chvíli větší nárůst počtu žen, které sklouzávají častěji k tomu škodlivému a rizikovému pití?
Dají se tam pozorovat určité věci, které jsou přece jenom rozdílné oproti mužům. Kdybyste se podíval na celkové statistiky spotřeby alkoholu, jak jsem zmínil na začátku, kdy dochází spíše k poklesu celkové konzumace, mezi rokem 2008 a třeba rokem 2021 je to rozdíl skoro o 25 litrů celkové spotřeby. V roce 2005 jsme dosáhli historického maxima vůbec za celou historii sledování spotřeby alkoholu v České republice, v Československu i v těch předchozích státních útvarech. Ale co tam je zajímavé, že je to na úkor zejména spotřeby piva, takže pivovarníci pláčí, a to se týká zejména mužů, ženy tolik piva nepijí.

Ale naopak dochází ke zvyšování konzumace vína, což je naopak oblíbenější nápoj u žen. Tam se často setkáváme s něčím, čemu se říká úlevové pití. To znamená, mám hodně práce, starostí, velký stres, tak se potom odměním a napiju se, a u žen je to právě častěji víno a ony se výrazně podílejí na tom nárůstu. Víno je jediná skupina alkoholických nápojů, kde došlo k nárůstu oproti roku 2005.

Platí, že pro ženy je ta konzumace rizikovější? Myslím tím i přímo zdravotně.
Z fyziologického hlediska a toho, jak je lidský organismus vybaven na, řekněme úspěšnou, účinnou metabolizaci etylalkoholu, tak ano. Muži jsou přece jen vybaveni poněkud lépe a souvisí to také se skladbou tělesných tkání. Pro ženy je to apriori rizikovější záležitost.

Společenský život plný alkoholu

Proč Češi tak moc pijí? 
To je několik faktorů, které se na tom podílejí. Většinou se to vykládá nějakou dlouhou tradicí konzumace alkoholu, zejména piva, ale i dalších nápojů, a také tím, že to patří k takové sociální tradici. Všechno, co souvisí s nějakým společenským životem, se velmi často týká také konzumace alkoholu, ať už je to spolčování, sdružování, oslavy, pití na radost, nebo naopak na smutek, tak prakticky všechno je spojeno s konzumací alkoholu, tradičně, dlouhodobě. 

Pandemie nás naučila víc pít doma? Je to možná větší problém, než jsme si mysleli? Nebo poznáváte po těch letech, kdy už nejsme v sociální izolaci, že se objevují i problémy spojené právě s tím, že jsme se naučili pít doma?
To je nový trend, který se objevil, a týká se to zase zejména těch, kteří už předtím byli zvyklí pít víc, jak se říká, než je zdrávo, to znamená nějakým rizikovým způsobem. Teď k tomu přibyl ještě takový zvláštní vzorec konzumace. Přece jenom, když člověk jde pít někam ven, to dřív fungovalo spíš protektivně, protože dostává nějaké zpětné vazby, že už to je třeba moc a že to není v pořádku, eventuálně se o něj někdo postará. Zatímco teď přibylo lidí, kteří pijí doma, oproti tomu, co bylo před covidem, a pijí více rizikově.

Mimochodem, a ono je nějak zdrávo si alkohol dopřát denně nebo třikrát za týden, když už jste to nakousl?
To je velmi ošemetná otázka, protože zdrávo... Velmi jednoduše by se dalo říct, že zdrávo není nikdy, to znamená, že jakákoliv dávka alkoholu je organismu škodlivá. Ale v tom smyslu, že existuje několik velmi málo situací, kdy je evidence doopravdy podložená důkazy o tom, že pití malých dávek alkoholu může být prospěšné, je ale problém v tom, že se to týká vždycky jednoho orgánového systému nebo jednoho typu onemocnění, kde ten alkohol může fungovat protektivně. Jsou takové diagnózy asi dvě nebo tři, nebudu je říkat schválně, ale přitom samozřejmě se to týká celého člověka, to znamená, že ve všech ostatních částech těla ten alkohol působí i v minimálních dávkách vždycky škodlivě. A čím víc ho je, tím škodlivěji působí.

Úplně pro představu, kolik průměrný Čech ročně vypije čistého lihu? Šest, sedm, osm litrů? Víc?
Většinou se uvádí okolo deseti litrů, aby se to dobře pamatovalo, ale když se podíváme do údajů Českého statistického úřadu, tak v roce 2021 to bylo asi 9,7 litru čistého lihu přepočteno na hlavu a rok na všechny občany, obyvatele tohoto státu.

Náklady s rizikovým užíváním alkoholu jsou vyčísleny na 56 miliard ročně, to je strašně moc peněz. Co z této velké sumy je jenom na léčbu závislosti? Dá se to vyčíslit?
Velmi obtížně, protože pokud bychom sledovali nějaká čísla týkající se jenom nějaké izolované diagnózy, jako je třeba závislost na alkoholu nebo škodlivé užívání alkoholu a s tím související duševní poruchy, protože závislost patří mezi duševní poruchy a poruchy chování, tak je to jedna omezená, limitovaná kategorie. Ale spektrum těch zdravotních poruch, a to zůstanu jenom v medicíně, je nesrovnatelně širší a větší. Týká se to hlavních i civilizačních onemocnění, kterými v České republice trpíme, týká se to rizikových faktorů, jako je třeba nadváha, oběhové poruchy a podobně, při kterých alkohol velmi negativně působí taky a tam ty náklady jsou nesrovnatelně vyšší.

Když to porovnáme třeba s okolními státy, platíme za to pití víc než ostatní, za ty dopady?
Bezpochyby, tam ty rozdíly jsou někde absolutně dramatické, zejména pokud se porovnáváme třeba se Skandinávií, kde jak známo ta konzumace v některých státech je téměř až prohibičně ošetřena, takže celková spotřeba je násobně nižší než v České republice. Ale také třeba poruchy zažívacího traktu, jater, které bezprostředně souvisí s konzumací alkoholu, jsou nesrovnatelně nižší a méně nákladné než v České republice.

Jak využít suchý únor

Když už se člověk rozhodne, že s alkoholem chce něco udělat, dá se na léčení, tak věřím, že za několik měsíců, možná let léčby se dokáže dostat do stavu, kdy je abstinent a snad mu to vydrží po celý zbytek života. Co ale s abstinencí na jeden jediný měsíc? Máme suchý únor, spousta lidí zkouší, zda bez alkoholu dokáže žít. Dává to smysl na jeden jediný měsíc?
Smysl to dává zejména v tom, že tomu dotyčný začne věnovat velkou pozornost. Pokud někdo očekává, že za měsíc se stane dokonale zdravým, když předtím měl vážné zdravotní problémy a správně je spojuje třeba s vysokou konzumací alkoholu, že za měsíc zhubne o patnáct kilo, že přestane mít extrémní hodnoty krevního tlaku, tak to ne. Ale už za měsíc se dají pozorovat změny týkající se třeba celkového pocitu nějaké výkonnosti, menší únavnosti... 

Že mám víc energie? 
Ano a třeba zlepšení spánku se dá pozorovat poměrně rychle. Pokud sledujeme nějaké laboratorní hodnoty, tak měsíc je taková spodní mez, spíš po šesti týdnech můžeme pozorovat změny, které se dají skutečně pozorovat, když na začátku si necháme vyšetřit nějaké třeba jaterní enzymy, a po čtyřech až šesti týdnech to porovnáme při úplné abstinenci, tak tam rozdíl už je pozorovatelný.

Trvá to skutečně čtyři až šest týdnů? Není pozorovatelný nějaký výsledek ku prospěchu toho člověka už třeba za tři, čtyři, pět dní? Trvá to opravdu měsíc?
Pijákovi, který pije hodně a denně, za pět dní bude spíš špatně. Bude mít nějaké odvykací příznaky. Ale pokud to zvládne, nebo vyhledá nějakou pomoc a s její pomocí to zvládne, tak po měsíci už může pozorovat ty věci, o kterých jsem hovořil, to znemená vyšší míru energie, menší únavnost, zlepšení spaní, takové uklidnění celkové. Potom ale ten hlavní moment, a na to cílí suchý únor, je to, že se tomu opravdu začne věnovat nějaká pozornost, že člověk si začne všímat věcí, které předtím považoval za samozřejmé, nebo byl o nich přesvědčen, že tak opravdu fungují, a najednou zjistí, že to tak úplně není. Já vím, že třeba to, že si představoval, že bez alkoholu je schopen se obejít, kdykoliv si řekne, že tak úplně neplatí a že to má spojené s celou řadou věcí. Někdo doopravdy říká, že když si nedá dvě, tři piva, tak špatně spí nebo neusne vůbec, a najednou zjistí, že to tak úplně nejde na začátku, že je doopravdy mnohem nervóznější, ale po čase že se to úplně obrátí. 

S tím spánkem je to tedy paradoxní, že si člověk říká, dám si pivo, abych lépe usnu, ale když si ho nedám, tak zejména asi REM spánek bude klidnější, a tím pádem ten hluboký spánek, který je prospěšnější pro zdraví nebo důležitý pro nabrání energie, bude probíhat bez problémů.
Člověk zjistí, že to, na co si zvykl a co vlastně už považuje za normální, to znamená, že se sice několikrát během noci vzbudí, protože to taky ovlivňuje antidiuretický hormon, a jde si ulevit na toaletu, že najednou třeba není tak časté. A pak najednou, že třeba spí celou noc a nemusel ani jednou. To je takový zvláštní efekt toho, že doopravdy to, na co si předtím zvykl a co mu přišlo normální, tak si uvědomí, že tak úplně normální není a že to může být jinak.

Mě ještě napadá, co bychom z těch benefitů bezalkoholových mohli zmínit - lepší spánek, víc energie... možná větší hydratace těla obecně?
Určitě, protože etylalkohol vstupuje do metabolismu vody negativním způsobem. Pak také to, co je mimo medicínu a co samozřejmě zajímá nás všechny: stejný člověk nebude představovat pro někoho nějaké riziko, jako třeba řidič motorového vozidla, který sice se nenapije těsně před jízdou, ale je zvyklý pít poměrně hodně, pravidelně každý den, třeba večer a nějak mu nedojde, že ani druhý den ráno nemusí být úplně v kondici.

Dá se říct, za jak dlouho lidské tělo nepozná, že by kdy ve svém životě odbourávalo alkohol? Třeba u jater, že trvá dva, tři, čtyři roky, aby úplně zregenerovala.
Záleží na tom, v jaké fázi poškození jater k tomu došlo. Pokud je to v první fázi, v tom stupni, kdy játra ukládají více tuků, ale zatím nedochází k nevratnému zničení funkčních jaterních buněk, tak ten proces může být stoprocentně vratný. Pokud už je to ve fázi, kdy dochází k nějaké vazivové přestavbě jaterních buněk na nefunkční vazivo a posléze až ten precirhotický stav, tak to už vratné není. 

To znamená nějaká cirhóza?
Třetí stupeň je cirhóza, druhý stupeň je fibróza, to znamená vazivová přestavba, která už se vrátit nedá, dá se jenom omezit, aby dál nepokračovala. I v této fázi má svůj zásadní význam, jestli člověk přestane pít, aby nedošlo k tomu třetímu nejhoršímu stupni postižení, to znamená jaterní cirhóze, následně třeba k jaternímu karcinomu.

Jeden a půl milionu lidí tedy má nakročeno k rizikové konzumaci alkoholu. Pokud se jako takový člověk cítím, co bych měl v tu chvíli udělat? Koho kontaktovat, za kým zajít?
Pokud už jsem se nepokoušel udělat s tím něco sám, a to většinou se stane, že si člověk řekne - tak dobře, já zkusím třeba nepít tak často nebo nepít tolik, a po čase zjistí, že se mu to nedaří, tak bych mu doporučil, aby vyhledal nějaké odborné pracoviště adiktologické, AT ambulanci nebo třeba naši kliniku, která se specializuje na léčbu závislostí a nejčastěji se tam právě objevují lidé závislí na alkoholu. My jsme schopni mu pomoci. 

Možná se spousta lidí také v tu chvíli ale bojí, že okamžitě bude muset jet někam na léčení. Tak to asi, předpokládám, ale není okamžitě?
Většina lidí se okamžitě na léčení nedostane, ani kdyby chtěla, protože, jak jsem zmiňoval, tak bohužel v současné době naše možnosti, myslím celorepublikové, nabídnout okamžitě, bezprostředně léčbu, jsou naprosto limitované. To znamená, že v případě zájmu o ambulantní léčbu, a tam to většinou začíná, protože málokdo chce jít rovnou do nějaké rezidenční formy léčby, nechat se hospitalizovat na několik měsíců, tak tam ty čekací doby se mohou pohybovat v řádu týdnů až měsíců. Ale v případě nějaké specializované rezidenční léčby to někdy trvá doopravdy řadu měsíců, než z pořadníku na toho dotyčného přijde řada. 

Poslední dotaz - pokud se i tak člověk bojí kamkoli dojít, ale cítí, že by potřeboval pomoc, může někoho kontaktovat třeba čistě jenom přes telefon? Existují nějaké linky pomoci?
Ano, když se podívá třeba právě na webové stránky naší kliniky, tak tam najde linku, kterou provozujeme.

Klinika adiktologie VFN v Praze

Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti

Těch linek je celá řada, asi dobrým zdrojem je Národní monitorovací centrum pro drogy a závislosti, které má webové stránky drogy-info.cz., kde se vlastně sumují veškerá dostupná data o tom, jak to v České republice vypadá z hlediska stavu, kolik lidí má problémy, ale také je tam zdroj informací nebo odkaz na informace o tom, kde najít pomoc. 

V podcastu byly dále využity zvuky z ČT, ČRo Dvojka, ČRo PLUS, Radiožurnál, TV Nova, film Pelíšky, seriál Hospoda.