Vakcína proti koronaviru? ‚Máme v rukou účinnou zbraň. Otázkou je, zda ji budeme umět použít,‘ říká reportér

Británie se minulý týden stala první zemí, která začala očkovat své obyvatele plně otestovanou schválenou vakcínou proti nemoci covid-19. Teď už následují Británii i Spojené státy - v neděli z distribučního centra v Michiganu vyrazily zásilky s vakcínami do všech států USA. Matěji, dá se toto označit za zásadní okamžik v boji lidstva s pandemií koronaviru?
Já si myslím, že obzvláště to úterý 8. prosince se nakonec může stát nejdůležitějším a nejsvětlejším dnem v celém podivném, depresivním roce 2020. Protože ten moment, kdy devadesátiletá Margaret Keenanová v univerzitní nemocnici v Coventry vytáhla rukáv na své, myslím, levé paži a nechala si vpíchnout vakcínu proti koronaviru, to je neuvěřitelný úspěch lidstva. A vůbec to nenafukuji. Vědci dokázali za rekordně krátkou dobu vyvinout obranu proti viru, který způsobil možná největší kolaps civilizace od konce 2. světové války. To je skutečně mimořádné. 

Pojďme si definovat základní souřadnice. Jakou vakcínu Británie a teď i Spojené státy schválily? A podle jakého klíče se v očkování postupuje?
Velká Británie, respektive lékový regulační úřad Spojeného království, schválil vakcínu vyvíjenou americkou společností Pfizer a německou firmou BioNTech. Je to první RNA vakcína v historii lidstva, tedy vakcína na bázi nukleových kyselin. A jedná se o první vakcínu proti koronaviru, která prošla všemi třemi fázemi klinického testování a byla schválena. Velká Británie má už dlouhou dobu velmi precizní plán na očkování, který stanovuje, že očkovat se začíná v pečovatelských domech, u lidí starších 80 let a také u jejich ošetřovatelů. Vakcínu dostanou také zdravotníci v první linii hned poté. Británie zatím od Pfizeru objednala 40 milionů vakcín pro 20 milionů lidí. Což je ale jen zlomek toho, co si Spojené království pro své občany zatím u výrobců předobjednalo. Dohromady rezervovalo na 350 milionů vakcín, od, myslím, 7 výrobců. Ve Spojených státech vakcínu tento víkend schválil regulační úřad FDA. A Spojené státy, mají od společnosti Pfizer objednáno na 100 milionů vakcín, tedy pro 50 milionů lidí, protože ta vakcína se očkuje nadvakrát.

Zprávy, které přicházely z Británie, sledovali všichni velice podrobně minulý týden. Můžeš ale shrnout, jaké jsi zachytil první reakce? Chtějí se lidé nechat očkovat, nebo tam panuje spíš skepse, když jsi říkal, že Británie čeká, i když objednala další miliony dávek?
Já si myslím, že britská společnost si velmi dobře uvědomuje, jakou obranu proti viru jí může očkování přinést. V říjnu vyšel v časopise Nature velký průzkum, ve kterém se přes 70 % oslovených Britů vyslovilo pro to, že by se nechali očkovat vakcínou proti koronaviru. Lépe z toho průzkumu, mimochodem, vyšli z Evropy už jen Španělé. Listopadový průzkum přímo od britské agentury YouGov zjistil, že dvě třetiny Britů jsou skutečně odhodlány se nechat očkovat. Náladu ovlivňuje určitě i to, že o výhodách vakcín se v zemi mluví už několik měsíců, prakticky od léta. Bavil jsem se o tom třeba se šéfem Asociace inovativního farmaceutického průmyslu Jakubem Dvořáčkem, který dění v zahraničí - nejen ve Velké Británii, ale třeba i v Německu - velmi bedlivě sleduje. Velkou reklamu očkování pochopitelně dělají vrcholní představitelé Spojeného království v čele s královnou Alžbětou II., která také oznámila, že se určitě nechá očkovat. A i z období, kdy jsem sám žil ve velké Británii, vím, jak důležité je dění v královské rodině. I to může mít jistě velký vliv na to, jak společnost vakcínu přijme.

Ty jsi, Matěji, připomněl hned v úvodu, že současné události jsou zásadní i proto, že se vědcům opravdu podařilo v rekordním čase přijít s funkční a plně otestovanou vakcínou. My jsme spolu ve Vinohradské 12 mluvili před měsícem a vysvětloval jsi velice podrobně, jak ten hon za tou účinnou látkou probíhal a probíhá a jaké jsou všechny jeho fáze. Pojďme připomenout, jak se vědcům podařilo tak rychle uspět.
Vědcům se skutečně podařilo za 10 měsíců to, co obvykle trvá 10 let. Ale má to jednoznačně popsatelné důvody. Začněme tím, že vývoj vakcíny proti viru SARS-CoV-2 letos nezačal od nuly. Jak známo, tento vir pochází z rodiny koronavirů, které velmi dobře známe, způsobují totiž běžná nachlazení nebo rýmu. Ale koronavir byl také před 18 lety za epidemií SARS v Asii. Takže vědci velmi dobře znají, jak koronaviry vypadají, a proto také přesně věděli, jakým směrem se mají vydat. Je to jako když se jednou naučíte malou násobilku – dokážete pak vyřešit vlastně kdejaký příklad. Ten mechanismus je velmi podobný a liší se jen v detailech. Třeba profesor Libor Grubhoffer z Biologického centra Akademie věd popisuje, že vakcíny se dnes staví tak trochu jako stavebnice. Pro vědce tak nebylo vůbec složité si vzít ty známé kostičky a začít je spojovat tak, jak jsou zvyklí. 

Dalším důvodem, proč se podařilo vakcínu vyvinout takto rychle, během jediného roku, je obrovské množství prostředků a lidského úsilí, které se spojilo v jeden jediný cíl. Protože - jak říká třeba prof. Roman Chlíbek z České vakcinologické společnosti - je obrovský rozdíl, jestli se klinickým testům při vývoji vakcíny nebo při testování vakcíny věnuje pět laboratoří například v Evropě, anebo padesát, šedesát, sto, po celém světě.  Zároveň nebyla nouze o desítky tisíc dobrovolníků, kteří se zapojili do testování. 

 Připomeňme, že vakcína společností Pfizer a BioNTech se ve výsledku testovala na více než 40 tisících lidech. Bývá to tak, že půlka dobrovolníků dostane vakcínu, druhá půlka placebo a čeká se, než se alespoň určitý počet lidí virem nakazí, aby se dalo zjistit, do jaké míry je taková vakcína spolehlivá. V případě koronavirových vakcín to zase netrvalo vůbec dlouho, protože viru je v populaci tolik, že se nemusí čekat dva, tři roky, než se někdo nakazí. Ještě je tu minimálně jeden podstatný rozdíl - a to v přístupu regulačních úřadů, které ze stolu shodily všechny věci, které můžou počkat. Začaly se okamžitě věnovat materiálům, které jim už v průběhu klinických testů dotyčné farmaceutické společnosti zasílaly, tomu se říká tzv. rolling review. To opět několikanásobně zkrátilo tu celou dobu, po kterou vývoj vakcín normálně trvá. Vědci nic neošidili, nic nepřeskočili, jen celý proces urychlili.

Na vývoj v Británii zareagovaly velmi rychle i Spojené státy, které také schválily použití vakcíny Pfizer a BioNTech. V té souvislosti se zmiňuje práce schvalovacího úřadu. Americký Úřad pro kontrolu léčiv (FDA) se považuje za extrémně náročný a přísný, co se týče schvalovacího procesu. Okolo něj skeptikové mohli namítat, že mají obavy, aby byl opravdu rigorózní a pečlivý. Dá se souhlas FDA chápat také jako signál, že vakcína je opravdu bezpečná?
Je pravda, že Evropská léková agentura EMA více věří analýzám přímo od výrobců, zatímco americká FDA podrobněji zkoumá hrubá data laboratoří z preklinických fází testování i samotných klinických testů a analýzy si pak dělá sama. Přes FDA také neprojde vakcína, která by neměla alespoň 50% účinnost. To tedy neznamená, že ve Velké Británii nebo v EU by se nehledělo na celkovou bezpečnost vakcín. Ve Spojených státech jsou prostě extrémně pečliví. Když se vrátím zpětně k jednoduché odpovědi na tvou otázku, tak ano, schválení od FDA se dá určitě chápat jako jednoznačný signál, že podle toho, co víme z analýz klinických testů, je vakcína bezpečná.

Jak podložené jsou obavy části veřejnosti ohledně bezpečnosti vakcíny, jež vznikla v tak rekordním čase? Minulý týden jsme v Británii byli svědky těch historických záběrů prvních naočkovaných lidí. Ale slyšeli jsme právě i skeptické hlasy těch, kdo se obávají o bezpečnost očkovací látky. Je v tuto chvíli možné obavy spolehlivě vyvrátit?
Určitě. Ty námitky směřují do několika směrů. Přeci jen jde skutečně o historicky první vakcínu na bázi nukleových kyselin. Někteří lidé se bojí, že jim může RNA vakcína narušit genetiku, DNA. Je to ale obrovský nesmysl. O to bezpečnější vakcína vlastně je - ani kousek viru se v rámci ní do lidského těla nedostane. Lidé, kteří tyto dezinformace šíří, si pletou pojmy DNA a RNA. Obě to jsou sice nukleové kyseliny a obsahují genetickou informaci, jsou mezi nimi ale naprosto zásadní rozdíly. Ten nejdůležitější spočívá v tom, že DNA v jádru buňky genetickou informaci uskladňuje, je to tedy něco jako sklad našich genů. Oproti tomu RNA genetickou informaci z toho jádra buňky vynáší ven. RNA je tedy něco jako kurýr, který s genetickou informací po buňce cestuje. A celé to, o čem mluvím, souvisí s výrobou proteinů. Když chce totiž buňka něco dělat, musí vytvořit protein, který to za ni zařídí. Například když chce poslat kyslík z plic do tkání, musí vytvořit protein hemoglobin, když chce posílit vazy, vytváří kolagen a podobně. Návod na výrobu proteinu je v jádru buňky, v DNA. Jenže výroba proteinů probíhá mimo jádro v takových buněčných soustruzích nebo výrobnách, kterým se říká ribozomy. A tak ze skladu do výrobny musí vyrazit kurýr jménem RNA. Teď to možná zní jako složitá biologie, ale uvedu velmi laický příklad. Představte si, že jste u babičky na obědě a chutná vám její meruňkový koláč. Recept na něj ale babička nedá nikdy z ruky, takže si ho musíte na místě přepsat a odjet domů k troubě, kde si ho upečete. No a takto v lidské buňce vlastně funguje výroba proteinů - totiž babiččin recept je DNA, váš přepis je RNA a ta trouba jsou ribozomy. A když se vrátím k vakcínám, RNA vakcína spoléhá na to, že pronikne do té lidské buňky a nařídí v ribozomech výrobu koronavirového proteinu. To je takový ten sluneční paprsek, kterým se chytá ten koronavirus na buňky, trochu jako bodláčí na chlupatý svetr. No a právě toho, že buňka vyrábí tyto cizí proteiny, si všimne imunitní systém a vycvičí se proti nákaze. Protože RNA vakcína je vlastně onen kurýr, který už má přepsaný recept na výrobu s sebou, vůbec nemusí chodit do skladu genů, do toho jádra buňky, kde je naše DNA. Na místo toho zamíří přímo do výrobny a naše DNA zůstane absolutně netknutá. Jak jsem to teď celé popsal, je úplně jasné, že vás ta vakcína nedokáže nakazit. To prostě očkování neumí. A je to jedna z dalších hloupostí, která se ohledně vakcín šíří.

Víme, jak dlouho bude ta očkovací látka účinná a jaké mohou být dlouhodobé efekty pro organismus?
Tady je nutné otevřeně přiznat, že dlouhodobé dopady této vakcíny neznáme. A znát je ani nemůžeme, protože vakcína tu ještě není tak dlouho, abychom věděli, jak to bude za deset, patnáct let. Z klinických studií ale vyšlo, že RNA vakcína je bezpečná, i pro starší lidi. Víme, že má běžné vedlejší účinky jako kterákoliv jiná vakcína. To znamená, že může po naočkování způsobit bolest hlavy, zvýšenou teplotu a podobně. Což je ale zároveň signál, že vůbec funguje. A pak, ona RNA v buňce, ten návod, zanikne -  tak, jak normálně zaniká lidská RNA, která vychází z buněčného jádra. Prostě se rozloží a zmizí, jako když někdo zhltne papír s kódem k trezoru ve filmu. Co se týče účinnosti vakcíny, to je hrozně častá otázka, na kterou také bohužel není jednoduchá odpověď. My to opět vědět ani nemůžeme, opět z toho prostého důvodu, že ty vakcíny existují teprve několik měsíců. Když nedávno v časopise New England Journal of Medicine vyšla studie vakcíny Moderna, o které jsem před chvíli mluvil a která je také založena na nukleové kyselině RNA, zmiňoval se protekční účinek vakcíny na nejméně 90 dní. Čistě proto, že žádnou navazující studii zatím nemáme. Ale nikdo z vědců, se kterými jsem se bavil, si nemyslí, že by se jednalo jen o tři měsíce, ale třeba o šest, devět, možná rok, možná mnohem déle. Žádnou pořádnou analogii k těm vakcínám nemáme. Víme, že u chřipkových nemocí fungují několik měsíců až jeden rok. Víme, že u jiných RNA virů a jiných typů vakcín, jako jsou vakcíny proti zarděnkám, příušnicím nebo spalničkám, je protekce dlouhodobá - desítky let, skoro celý nebo i celý život. Zásadní je, že vakcína člověka po dobu své působnosti dokáže ochránit proti střednímu nebo těžkému průběhu onemocnění. A obrovská výhoda spočívá v tom, že by se taková vakcína mohla člověku po nějakém čase aplikovat znovu. Také proto si všechny země objednávají vakcíny do zásoby, ne jen pro určitý počet svých obyvatel. Biochemička Michaela Rumlová z VŠ chemicko-technologické má velmi hezkou metaforu na vysvětlování vakcín, kterou mi před pár týdny říkala. 

Popisuje, že princip očkování je, aby si imunitní systém „vyfotografoval“ ten virus, uložil si ho do jakéhosi imunitního alba. Kdykoliv pak lidské tělo napadne skutečný virus, tělo ví, jak vypadá a může okamžitě zakročit.  Jak víme, každá vyvolaná fotka po čase vybledne a my už nedokážeme poznat, kdo na ní je. A proto se hodí vyfotit ten virus znovu vyfotografovat, znovu se naočkovat, abychom měli jasnou představu, s kým se můžeme v budoucnosti případně utkat. K tomu se váže ještě jedna obava lidí z očkování, kterou musím zmínit: „A co když virus zmutuje?“ I na to je velmi snadná odpověď. I virus chřipky, který mutuje mnohonásobně víc než koronavirus, si každý rok naše tělo, když zůstanu u té metafory, může vyfotit znovu. Pokaždé, když jdeme na přeočkování. I v té nejhorší možné variantě by se RNA vakcína dokázala takové mutaci vlastně přizpůsobit a vyrobit znovu.

I přes to všechno ale řada lidí mluví o tom, že se vakcíny obávají, protože může způsobit organismu něco špatného. Existuje cokoliv, co by to mohlo potvrdit nebo naopak vyvrátit?
Já se mohu odkázat pouze na analýzy klinických testů, které máme k dispozici, a ty nic takového nenaznačují. Naopak říkají, že ty vakcíny by měly být spolehlivé a bezpečné a není třeba se jich obávat.

Po celém světě se v tuto chvíli vyvíjí snad na 150 vakcín, rozhodně to jsou desítky. Dokážeme říct, které jsou nejspolehlivější? A má vůbec vývoj těch ostatních vakcín smysl, když už je v oběhu vakcína Pfizer/BioNTech a v posledních finišujících stádiích i vakcína Moderny?
Znovu se odkážu na analýzy klinických testů, z nichž nejspolehlivěji zatím vychází právě RNA vakcíny společností Moderna nebo Pfizer a BioNTech se spolehlivostí kolem 95 %. Nicméně tato spolehlivost se určuje na poměrně malém, byť vypovídajícím vzorku. Ta čísla ale nelze považovat za úplně přesná. Cokoliv přes 90 % je skutečně hodně dobré číslo na úrovni těch nejlepších vakcín, které má medicína k dispozici – například těch proti spalničkám nebo planým neštovicím. A k druhé části tvé otázky - určitě je důležité mít hned několik vakcín k dispozici od různých výrobců. Čistě proto, že to je pořád byznys a nikdy by na něj neměl mít někdo monopol. Byť by samozřejmě bylo žádoucí, aby i vakcíny, kterými se už nějakou dobu očkuje, třeba v Číně nebo v Rusku, byly řádně otestované. Což dosud nejsou. A pak jsou tu úskalí, která se konkrétně s RNA vakcínami pojí. Nejsou zatím úplně nejlevnější a musí se skladovat při výrazně minusových teplotách. U Pfizeru je to -70 ºC, což automaticky zavrhuje využití vakcíny třeba v rozvojových zemích. Na skladování takové vakcíny ale nejsme pořádně připraveni ani v České republice.

Jak v tuto chvíli probíhají přípravy v Česku? Máme jasný vakcinační plán a logistické zajištění?
První návrh vakcinační strategie Ministerstvo zdravotnictví představilo už v září ještě za ministra Vojtěcha, což se tedy teď zdá skoro jako dávná historie.

Pak se dlouho nic pořádně nedělo a až 7. prosince se na vládu dostal aktualizovaný vakcinační plán, který oproti čtyřstránkovému dokumentu ze září má stránek čtyřikrát tolik. Kromě toho, že se v něm píše, že očkování bude dobrovolné a bude zdarma, se ten materiál poměrně podrobně věnuje tomu, jaké prioritní skupiny by se měly k očkování dostat jako první. V Česku jsou to lidé, kterým je pětašedesát let a více, a také chronicky nemocní. Následovat budou zdravotníci z první linie a další lékaři, poté pracovníci sociálních služeb apod. Na druhou stranu je tu pořád spousta otázek, na které veřejnost nezná odpovědi a kterých se ta vakcinační strategie pouze letmo dotýká. My například víme, že vakcína od společnosti Pfizer dorazí do Česka v kufřících se suchým ledem, vydrží v nich 10 dní a pak ještě 5 dní normálně v lednici. Otázka ale je, kam ty kufříky v Česku dorazí.  

Ve strategii se totiž píše, že očkování by měli mít z počátku na starosti hlavně vakcinační centra v nemocnicích, až posléze praktičtí lékaři v ordinacích. My ale pořádně nevíme, jaké nemocnice to budou a jestli jsou dostatečně vybaveny mrazáky, které potřebují k uchovávání vakcín. Já jsem se tomuto tématu věnoval před několika týdny. A tehdy mi vybrané fakultní nemocnice a celá Asociace krajských nemocnic řekly, že takové mrazáky prostě nemají a musely by je dokoupit. Nebo se nakonec obejdeme bez mrazáku a zvládneme naočkovat všechny dávky z kufříku za oněch 15 dní? Očkování by také měly mít na starosti mobilní týmy, které budou primárně chodit očkovat lidi do domovů důchodců, ale o jejich organizaci zase nic nevíme. A to vůbec už nemluvím o tom, že ta vakcína se dávkuje nadvakrát, zhruba po 3 týdnech, takže ta organizace je o to náročnější. Další věcí je materiál potřebný pro očkování, na ten se často zapomíná. V očkovací strategii se píše, že Česko bude potřebovat pro vakcíny, které zatím objednalo a rezervovalo, 12 milionů injekčních stříkaček. To znamená také 12 milionů jehel. Nemluvě o jehlách na ředění nebo o rozpouštědlech. A tak se už dva týdny ministerstva zdravotnictví ptám: „Bude mít ČR dostatek jehel a stříkaček?“ A Ministerstvo zdravotnictví mi už 2 týdny odpovídá, že to řeší a zjišťuje u svých přidružených organizací, z nichž třeba Správa státních hmotných rezerv ještě o víkendu o ničem nevěděla. Teprve v pondělí, po jednání vlády, ministr Blatný oznámil, že ji zaúkoloval nákupem 6 milionů stříkaček do rezervy. Ty by se ale podle mých informací nemělo počítat do těch požadovaných 12 milionů, které bude chtít ministerstvo objednat přes Evropskou unii. Ale ta smlouva podle ministra Blatného ještě není dojednaná. 

Když se člověk podívá za hranice, strašně snadno propadadne skepsi, jak u nás přípravy na očkování vlastně vypadají. Protože třeba Německo, kdyby se náhodou Evropská léková agentura rozhodla schválit vakcínu ještě tento týden, může ze dne na den začít očkovat. Staví stovky vakcinačních center, organizují mobilní týmy. Velmi trefně to srovnání popsal předseda České lékařské komory Milan Kubek, který mi na začátku prosince, řekl, že jestli se Česko připravuje na očkování, tak to dělá v naprostém utajení před Českou lékařskou komorou. 

Možná to dělá v utajení před celým českým národem.

Ohledně toho logistického zajištění tedy nejsou zodpovězeny opravdu zásadní pádné otazníky?
Přesně tak.

V souvislosti s ČR zdravotnická veřejnost vyjadřuje obavu ohledně dostatečného množství očkovaných lidí. Kolik jich musí být, aby se celá strategie dala označit za úspěch? Abychom se vymanili z nekonečného koloběhu přitvrzování opatření, ulehčování opatření a zase zpátky…

Ministr Blatný mluvil o minimálně pětašedesáti procentech populace pro vytvoření jakési kolektivní imunity. Když si poslechnete jakéhokoliv odborníka, uslyšíte velmi podobná čísla. To znamená minimálně 60, 70 i víc procent obyvatel. Základní výhoda vakcíny je, že kdokoliv se jí naočkuje, vakcína ho ochrání před středním nebo těžkým průběhem onemocnění. Na to se ty vakcíny testují. Problém je, že zatím nemáme dostatečná data, abychom mohli říct a tvrdit, že člověk po naočkování nebude dál onemocnění přenášet.

Tedy, já se mohu nechat naočkovat, budu v bezpečí, protože organismus mě ochrání. Zároveň to ale neznamená, že bych ten virus nemohla na někoho přenést? 
Ano. Nemáme data abychom mohli tvrdit, že virus dál nebudeme přenášet. Zkoumání je mnohem náročnější, dlouhodobější. Dokud je nezískáme, skutečně se musí naočkovat co nejvíc lidí, aby se všichni ochránili. Zásadně se to liší od chřipky, kterou bez symptomů prostě jen tak někomu nepředáte. Na tom celém lze vidět, jak moc dokáže být koronavirus zákeřný. A jak moc bychom měli být i s tou vakcínou nadále opatrní vůči těm, kteří očkováni být nemohou. I pro ně by ale mohlo ve výsledku existovat řešení. Například britsko-švédská Astra Zeneca, kromě své koronavirové vakcíny, testuje i injekční podání protilátek. To by mohli dobře snášet třeba lidé podstupující rakovinovou imunoterapii, kteří berou imunosupresivní léky a tak podobně. Také by se mohlo jednat o řešení pro silné alergiky, kterým třeba ve Velké Británii nedoporučují lékaři nechat se očkovat. A to kvůli nedávné příhodě, kdy minimálně dva lidé měli silnou alergickou reakci. Ne jako vedlejší účinek vakcíny, ale protože se sami dlouhodobě léčí se silnou alergií a jejich imunita je mnohem citlivější na jakýkoliv zásah. 

Zmínil jsi, že v Česku veřejnost obecně není očkování příliš nakloněna. Jaké jsou v tuto chvíli nejčastější reakce, jsou lidé ochotni se naočkovat proti koronaviru? A kdy vlastně můžeme tu vakcínu čekat?
Vzpomeňme nedávný průzkum společnosti Median pro Český Rozhlas. Z něj vyšlo najevo, že je to tak jako půl na půl, spíše by se lidé očkovat nechtěli. Já tady musím být poměrně tvrdý k ministerstvu zdravotnictví. Dlouhodobě totiž selhává v jakékoliv kampani, která by tento názor mohla změnit. V kampani, která by předložila skutečně srozumitelnou, stravitelnou a smysluplnou formou fakta, která by vyvrátila všechny dezinformace, mýty a falešné informace, které se kolem očkování šíří. Nikdo lidem nevysvětluje, že je vakcína bezpečná, nikdo jim nevysvětluje, že jim nezmění DNA, že nemusí mít obavy z rychlého vývoje. Také se lidé nedozví, proč by se měli nechat očkovat. Nikdo jim totiž neřekne, že děti na očkování zatím jít nemohou, protože na nich látka nebyla testována. To samé mimochodem platí o těhotných nebo kojících ženách, které v Británii také neočkují. No a víme, jak to bude v Česku? Proč se lidem pořádně nevysvětluje, že i nemocní se slabým průběhem nemusí mít dostatečnou imunitu a může být pro ně očkování ve výsledku přínosné? Proč se dopředu nemyslelo na osvětovou kampaň a nakonec ji ministerstvo spustí až v lednu? Já si myslím, že to všechno je ohromná škoda, v tom stát strašně zaspal. Přitom vakcína by se k nám mohla dostat optimisticky někdy na konci prosince. To je aktuální datum, se kterým v pondělí přišla Česká vakcinologická společnost a ministerstvo zdravotnictví ji potvrdilo po jednání vlády. Nejhorší možná věc, která se nám může stát, je, že budeme mít za rekordní čas zbraň na virus, který způsobil největší globální krizi od konce druhé světové války. Ale nebude komu tu zbraň dát. Přitom je to právě očkování, které v minulosti zachránilo desítky, stovky milionů lidí a považuje se za jeden z největších vynálezů v historii medicíny.