Když posttraumatickou stresovou poruchu nezhojí čas, pomůže virtuální realita, popisuje psychiatr

Posttraumatická stresová porucha (PTSD) je u bojujících vojáků očekávatelný psychický důsledek války. Jak se projevuje a jaké jsou její možnosti léčby, popisuje Jan Vevera, přednosta Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Plzeň a bývalý vojenský psychiatr: „U PTSD stále ještě vidíme stigma spojené s psychickými poruchami, takže se tím lidé moc nechlubí.”

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Typicky se post traumatická stresová porucha dostavuje s odstupem několika dnů do šesti měsíců.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jaké jsou možnosti léčby posttraumatické stresové poruchy, popisuje host Osobnosti Plus psychiatr Jan Vevera z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Plzeň.

„Projevuje se znovuprožíváním traumatu ve vzpomínkách, nočních můrách. Vidíme také vyhýbání se situaci, která stresovou poruchu vyvolala. Pak permanentní podrážděnost, zvýšenou úlekovou reakci a další projevy.”

„Velmi pozitivní zpráva je, že PTSD velmi často úspěšně vyléčí čas. V nadpolovičním procentu případů tito lidé nepotřebují žádnou terapeutickou a vysoce specializovanou intervenci. To je ta dobrá zpráva. Špatná je, že jim čas někdy nepomůže.”

Případ vojáka

Jak se v takových případech postupuje? „Uvedu hezký příklad vojáka člověka, který přišel o nohu při výbuchu improvizované výbušniny. Choval se velmi statečně, dokázal vytáhnout z explodovaného auta ještě další vojáky a sám si nasadit škrtidlo.”

Část zdravotníků má posttraumatickou poruchu. A veřejnost si to drama neumí uvědomit, říká psycholog

Číst článek

„Všechno excelentně zvládl, neměl ani typickou okamžitou stresovou reakci. Vrátil se domů do Holandska a tam začaly typické příznaky: znovuprožívání, domácí hádky a rozpory, neschopnost integrovat se do společnosti.”

V tomto konkrétním případě léčba PTSD integrovala virtuální realitu. „Takže představuje pobyt v dobrém prostředí, bezpečný terapeutický vztah a pak pozvolné vystavení podnětům, které stres vyvolaly.”

„Holanďani dělali v průběhu dvou nebo tří měsíců to, že postižený člověk procházel takovým tunelem, který viděl ve svých virtuálních brýlích. Tímto tunelem se postupně blížil k místu, kde přišel o nohu. A do této virtuální reality si mohl dosazovat věci, které mu pomáhaly – hudbu, obrázky rodiny –, až pomalu došel k tomu místu. Jde tedy o techniku desenzitizace,” vysvětluje jeden ze způsobů léčby PTSD Jan Vevera.

Celý pořad Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu.

Barbora Tachecí, Ondřej Čihák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme