Když posttraumatickou stresovou poruchu nezhojí čas, pomůže virtuální realita, popisuje psychiatr
Posttraumatická stresová porucha (PTSD) je u bojujících vojáků očekávatelný psychický důsledek války. Jak se projevuje a jaké jsou její možnosti léčby, popisuje Jan Vevera, přednosta Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Plzeň a bývalý vojenský psychiatr: „U PTSD stále ještě vidíme stigma spojené s psychickými poruchami, takže se tím lidé moc nechlubí.”
Typicky se post traumatická stresová porucha dostavuje s odstupem několika dnů do šesti měsíců.
Jaké jsou možnosti léčby posttraumatické stresové poruchy, popisuje host Osobnosti Plus psychiatr Jan Vevera z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Plzeň.
„Projevuje se znovuprožíváním traumatu ve vzpomínkách, nočních můrách. Vidíme také vyhýbání se situaci, která stresovou poruchu vyvolala. Pak permanentní podrážděnost, zvýšenou úlekovou reakci a další projevy.”
„Velmi pozitivní zpráva je, že PTSD velmi často úspěšně vyléčí čas. V nadpolovičním procentu případů tito lidé nepotřebují žádnou terapeutickou a vysoce specializovanou intervenci. To je ta dobrá zpráva. Špatná je, že jim čas někdy nepomůže.”
Případ vojáka
Jak se v takových případech postupuje? „Uvedu hezký příklad vojáka člověka, který přišel o nohu při výbuchu improvizované výbušniny. Choval se velmi statečně, dokázal vytáhnout z explodovaného auta ještě další vojáky a sám si nasadit škrtidlo.”
Část zdravotníků má posttraumatickou poruchu. A veřejnost si to drama neumí uvědomit, říká psycholog
Číst článek
„Všechno excelentně zvládl, neměl ani typickou okamžitou stresovou reakci. Vrátil se domů do Holandska a tam začaly typické příznaky: znovuprožívání, domácí hádky a rozpory, neschopnost integrovat se do společnosti.”
V tomto konkrétním případě léčba PTSD integrovala virtuální realitu. „Takže představuje pobyt v dobrém prostředí, bezpečný terapeutický vztah a pak pozvolné vystavení podnětům, které stres vyvolaly.”
„Holanďani dělali v průběhu dvou nebo tří měsíců to, že postižený člověk procházel takovým tunelem, který viděl ve svých virtuálních brýlích. Tímto tunelem se postupně blížil k místu, kde přišel o nohu. A do této virtuální reality si mohl dosazovat věci, které mu pomáhaly – hudbu, obrázky rodiny –, až pomalu došel k tomu místu. Jde tedy o techniku desenzitizace,” vysvětluje jeden ze způsobů léčby PTSD Jan Vevera.
Celý pořad Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu.
