Strach, vztek nebo třeba smutek – i to může být důvod, proč někdo začne ubližovat sám sobě. „Je důležité pochopit, proč k tomu někdo sáhne. Pro většinu kluků a holek platí to samé: dělají to, když jsou tak nešťastní a jejich bolest je tak strašně k nevydržení, že to, že si ublíží, jim uleví. Fyzická bolest v tu chvíli přenese jejich pozornost od obrovského trápení, vzteku a lítosti,“ přibližuje v Klubu Rádia Junior psycholožka Barbora Downes.

Tento článek je více než rok starý.

Praha 18:30 3. prosince 2022 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Fyzická bolest přináší úlevu ve chvíli, kdy jsou duševní trápení k nevydržení. „A hlavně se to stává v situacích, kdy už si vůbec nevíme rady,“ zdůrazňuje psycholožka.

Sebepoškozování je častější mezi dívkami než chlapci. „Je to možná i proto, že kluci svoje problémy častěji projevují způsobem, kterému dospělí říkají zlobení. Jsou naštvaní, mluví sprostě, jsou zlí na spolužáky a tímto způsobem se vybijí. U děvčat jako by to společnost nedovolovala, jako by se k holkám pocity vzteku nehodily. A proto se zdá, že se jich sebepoškozování týká víc,“ vysvětluje Downes.

Sebepoškozování často provází pocity viny, připomíná psycholožka. „Okolí si někdy myslí, že je jednoduché s tím přestat, že se stačí jenom rozhodnout. A taky se to okolí může zdát divné, že si někdo způsobuje bolest sám,“ upozorňuje.

Psycholožka radí dětem jak na šikanu: Nestyďte se, dejte vědět dospělým. Nebude to hned, ale vyřeší to

Číst článek

Jenže ti, co jsou zdraví, šťastní nebo spokojení, si takovou vnitřní bolest nedokážou vůbec představit, pokračuje Downes: „Kdo je spokojený, také zažívá špatné období. Ale pořád má někde uvnitř sílu se s tím vypořádat. Na rozdíl od toho, kdo už je zoufalý.“

V takovém stavu už nepomůže snažit se sebepoškozování zastavit vůli. „Jde to hrozně těžko a není nic divného na tom, že to nejde,“ ujišťuje psycholožka.

Všímejte si a nabídněte pomoc

Nejlepší je požádat někoho o pomoc a svěřit se, radí psycholožka Downes, a doporučuje obrátit se psychoterapeuta nebo psychologa. „Protože ten ví, jak se zbavit pocitů, které se v klucích a holkách odehrávají, aby nemuseli sáhnout k sebepoškozování.“

Psycholožka radí dětem: Někdo rád ubližuje jiným. Naučte se posměšky odrážet a k sobě mluvte hezky

Číst článek

„Ale pokud to nejde a nenajdeš sílu a odvahu se svěřit, zkus si alespoň psát deník nebo nakreslit, co cítíš, načmárat ten vztek a úzkost. A pak klidně papír roztrhej,“ obrací se psycholožka na děti.

Nejčastější formou sebepoškozování je škrábání nebo řezání na zápěstí, na předloktí nebo také na nohou, kde je to méně vidět.

„Když to uvidíte u kamaráda nebo kamarádky, řeknou třeba, že je poškrábala kočka a nějak to zamluví. Nebo najednou začne nosit dlouhé rukávy, nechce se svlékat do bazénu a chová se vyhýbavě. Většinou na sebepoškozování přijdou právě kamarádi,“ shrnuje psycholožka a k dalším projevům přidává plačtivost nebo mlčenlivost.

„Ale pozor, v dospívání kluci a holky také často strašně dobře předstírají a hrají, že je všechno v pořádku. Právě proto se těžko určuje, co za tím může být. Ale každá změna chování je nápadná,“ zdůrazňuje Downes.

Špatná reakce je zděšení. „Dívky, které si ubližují, vyděsí asi nejvíc, když na jejich sebepoškozování zareagujeme šokem. Zalije je pocit studu a hanby za to, co dělají, a odradí je to od nějakého řešení. Každý ví, že ubližování si není v pořádku, ale dělají to, protože nemají jinou cestu,“ popisuje psycholožka.

Lepší je vzít si kamaráda nebo častěji kamarádku stranou. „A říct: Všiml jsem si, že máš rány, že jsi pořezaná, a mám o tebe starost. Vidím, že ti není dobře. A kdybys chtěla, jsem tady pro tebe. A když to půjde, doporučit, aby se na někoho obrátila, třeba na rodiče nebo na Linku důvěry.“

Poslechněte si celý rozhovor, audio je výše.

Romana Růžičková, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít