O lidi s těžkým autismem se nemá kdo postarat. Rodiny nemají finance, v ústavech chybí personál
Rodiče dětí s těžkým autismem musí řešit, kdo se o jejich dítě postará v dospělosti, kdy na to už oni sami nebudou mít sílu. V Česku je podle odhadů tisíc až tři tisíce dospělých s těžkým autismem. Jejich rodiny často nemají dost peněz na potřebnou péči, víc prostředků a taky zaměstnanců by potřebovala i sociální zařízení, která o autisty pečují. Ta teď můžou do poloviny října žádat o státní dotace.
„My máme skoro 10letého syna, který má tzv. nízkofunkční autismus, je vlastně nemluvící a na plenách,“ říká Daniela Grillová, která spolu s manželem pečuje o syna s těžkou formou autismu nepřetržitě. „Samozřejmě se postaráme všichni rádi a s láskou, ale pak se děsíme toho, až my tu nebudeme, tak co bude dál. To teď třeba jakoby ani radši neřeším,“ dodává.
Aby se o své blízké mohly rodiny starat i v dospělosti, potřebovaly by podle lékaře Hynka Jůna z Národního ústavu pro autismus vyšší příspěvky na péči. „Rodina velmi často dostane příspěvek na péči, který jim v dětství toho autisty nepomůže poskytnout sociální služby v takové míře, aby mohli oba ti rodiče chodit do práce. Na základě toho, že si nemůžou dovolit osobní asistence v takové míře, aby mohli chodit do práce, tak si nemůžou dovolit vydělávat, a na základě toho ten příspěvek na péči postupem času, kdy to dítě dospěje, tak se stane regulérním a hlavním příjmem té rodiny. Potom vlastně ve chvíli, kdy by i mohli a chtěli dospělí dítě s autismem dostat do pobytové služby, tak už si nemůžou dovolit tu sociální službu najít, protože by jako rodina prostě finančně zkrachovali.“
‚Vznikne profese, která pomůže rodině.‘ Novela zákona o terapiích pro autisty má odbornou podporu
Číst článek
Od loňského dubna je měsíční příspěvek na péči o lidi s nejtěžším stupněm postižení 19 200 korun. Jak připomíná Michaela Buchtová z tiskového odboru Ministerstva práce a sociálních věcí, je to o 6 tisíc víc než dřív. „V loňském roce se podařilo významně zvýšit částky příspěvku na péči pro osoby ve stupni závislosti III a IV, které nevyužívají pobytové sociální služby. Týká se to lidí, kteří kvůli dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu nejsou schopní zvládat základní životní potřeby a vyžadují každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné osoby.“
Dospělí s těžkou formou autismu, kteří už z nějakého důvodu nemůžou zůstat v domácím prostředí, často končí v ústavech v nevyhovujících podmínkách nebo v psychiatrických nemocnicích, upozorňuje lékař Hynek Jůn z Národního ústavu pro autismus. „Velmi často tito lidé končí v sociálních službách, kde bydlí v domácnosti 9 až třeba 15 lidí, zároveň se o ně starají dva, maximálně tři zaměstnanci v přímé péči a v tuhle chvíli personál často nemůže jinak, než použít tlumivou medikaci tak, aby ti klienti s autismem nerušili zbytek skupiny.“
Jak zlepšit život lidem s autismem? Zařídit chráněné bydlení a lepší porozumění na trhu práce
Číst článek
Zařízení sice dostávají od státu dotace, ty ale podle Hynka Jůna nestačí. Dodává, že problémem je i nedostatek sociálních pracovníků. „Jediná možnost, jak kvalitně poskytnout sociální službu těmto lidem je zmenšit skupiny a navýšit počet personálu. To je třeba poskytnout pobytovou domácnost tak, aby tam bydleli 3 lidé s autismem a zároveň se o ně starali 2 lidé z personálu přes den a jeden v noci, to je ideál. Ne vždycky se to ale podaří.“
Podle psycholožky Veroniky Šporclové z Národního ústavu pro autismus brání k přijetí dospělých a seniorů s autismem do sociálních zařízení různé předsudky - třeba to, že je těžký autista agresivní. „Myslím si, že to je jeden velký mýtus, že autismus rovná se problémové chování, nezvladatelnost, agrese, což opravdu pravda nemusí být,“ uvádí.
Podle odhadů žije v Česku 100 000 až 200 000 lidí s nějakou formou autismu. Přesné údaje ale chybí.
