Můžete mít alergii na wifi? Lidé s elektromagnetickou hypersenzitivitou tvrdí, že ano. Lékaři neví

Poslat fotku, zprávu, někomu zavolat. Kdykoli, odkudkoli. Bezdrátový přenos dat je stavebním kamenem technologií 21. století. Rádiové vlny létají vzduchem nepřetržitě a některým lidem se z toho doslova točí hlava. Jak se žije s takzvanou elektromagnetickou hypersenzitivitou teď v pražských kinech ukazuje dokumentární snímek Všude kolem nás promítaný v rámci festivalu Jeden svět.

Experiment Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Je to, jako kdyby mě zasáhla neviditelná kulka,“ říká v dokumentu Asaka Kojimová. | Zdroj: Festival Jeden svět
Přehrát

00:00 / 00:00

Jak se žije s elektromagnetickou hypersenzitivitou?

Per Segerbäck žije už skoro 20 let uprostřed divokých švédských lesů. Daleko od mobilních vysílačů a elektrických drátů. „Poprvé jsem ztratil vědomí kvůli letadlovému radaru, kterým pročesávají okolí,“ vzpomíná. „Teď ho slyším v hlavě, jak se spolu bavíme.“

Natáčení jako v minulém století

Per je inženýr, který pracoval ve společnosti Ericsson na prvních prototypech chytrých telefonů. Miluje technologie, ale nedělají mu dobře,“ vysvětluje režisérka dokumentu Všude kolem nás Bregtje van der Haaková. Její štáb proto při natáčení musel pracovat s kamerou ze 40. let s celuloidovým filmem, která nemá baterie.

Mohli jsme natáčet jen dvě minuty na jednu roli filmu. Museli jsme nad tím hodně přemýšlet. Zvuk jsme natáčeli zdálky pomocí dlouhého kabelu a analogového mikrofonu, který Per držel,“ popisuje autorka dokumentu, jehož název odkazuje na terabyty neviditelných dat, které nás nepřetržitě obklopují.

Bregtje van der Haaková, režisérka dokumentu Všude kolem nás o lidech s elektromagnetickou hypersenzitivitou |foto: Festival Jeden svět | Zdroj: Festival Jeden svět

Podobné příznaky, stejná nemoc?

Mám závratě a nemůžu mluvit. Kůži mám citlivou na bolest, třese se mi tělo. Také mám tmavší, zúžené vidění a přestávám slyšet,“ popisuje Per svoje příznaky. „První symptomy jsem měl někdy kolem roku 1986. Vyráběli jsme čím dál modernější zařízení a já jsem začal mít problémy s kůží. Jako kdyby vám do tváře někdo píchal jehlou.“ vzpomíná.

Příběhy pacientů se v dokumentu hodně podobají. Lidem s elektromagnetickou hypersenzitivitou se točí hlava, mají bolesti, problémy se zrakem a a zvoní jim v uších.

Strach z neblahého vlivu elektromagnetického záření na zdraví mají lidé po celém světě|foto: Festival Jeden svět | Zdroj: Jeden svět

Nemoc těla, nebo duše?

Je to, jako kdyby mě zasáhla neviditelná kulka,“ říká v dokumentu Asaka Kojimová. Jí a podobným lidem s takzvanou elektromagnetickou hypersenzitivitou vadí mobily, televize, digitální hodinky, elektrická auta. Problém, se kterým si moderní medicína zatím stále neví rady. Vědci se přou o to, zda se skutečně jedná o potíže vyvolané elektromagnetickým zářením, nebo o psychickou fobii.

„Je to jako kdyby mě zasáhla neviditelná kulka,“ říká v dokumentu Asaka Kojimová,která trpí elektromagnetickou hypersensitivitou|foto: Festival Jeden svět | Zdroj: Jeden svět

Je spousta výzkumů, které tvrdí, že radiové záření má efekt na lidi, zvířata i rostliny. Jenže je také řada výzkumů, které tvrdí opak,“ říká režisérka Haaková. Světová zdravotnická organizace považuje symptomy za skutečné, podle ní ovšem nejde o lékařskou diagnózu spojenou s neionizujícím zářením, lidem doporučuje psychoterapii.

Naopak třeba Mezinárodní úřad pro výzkum rakoviny zařadil elektromagnetická pole na seznam možných karcinogenů. Na něm je ale třeba i pití kávy nebo konzumace červeného masa.

Anna Duchková, Matěj Skalický Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme