Paní Michaela smažila doma na pánvi a přepálený tuk začal najednou hořet. Nepodařilo se jí ho uhasit a plameny zachvátily část kuchyně. V sanitce skončila s těžkými popáleninami na rukou a na nohou. Teď se připravuje na operaci pravé ruky v Popáleninovém centru fakultní nemocnice Ostrava. Na ostatní zranění nakonec stačily antibakteriální krémy.

Operační sál je už připravený. „Budeme transplantovat, dáme pryč mrtvou kůži, která tam byla a budeme na to přikládat transplantáty její vlastní kůže. Ta se odebere pravděpodobně ze stehna,“ říká primářka Zdeňka Němečková-Crkvenjaš

Na sále je nezvyklé ticho, nikdo moc nemluví a všichni jsou sklonění nad rukou pacientky a přesně usazují kousky transplantované kůže.

Musí každý milimetr na postiženém místě pečlivě proměřovat. Části transplantované kůže se různě posunují a otáčejí, až do sebe všechno skutečně zapadne.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Radiožurnálu

Popáleninová medicína sice stále vychází ze stejných postupů jako před mnoha lety, ale změnila se spousta věcí.

Lékaři se spoléhají na antibakteriální krémy, které zahojí řadu defektů a pokrokem jsou také různé možnosti využití takzvaných vlhkých terapií.

Pro pacienty jsou velmi zásadní jizvy. „Určitě je rozdíl, když si srovnáme jizvy kdysi jak z funkčního, tak estetického hlediska a dneska. Pokrok je tam vidět, i když my bychom chtěli docílit ještě lepšího výsledku. Nejlépe tak, aby nebyly vůbec patrné,“ říká Němečková-Crkvenjaš.

A dnešní pacientka, paní Michaela? Její ruka by měla fungovat normálně, celkem strávila na popáleninovém centru jeden měsíc. 

Martin Knitl Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít