Před 100 lety se narodil slavný dětský psycholog Zdeněk Matějček. Zabýval se poruchami chování
Věhlasný dětský psycholog Zdeněk Matějček by se v úterý dožil sta let. Zabýval se hlavně náhradní rodinnou péčí a specifickými vývojovými poruchami chování a učení. Stál také u zrodu a znovuobnovení SOS dětských vesniček.
„Byl to člověk lidsky vřelý, dovedl jednat s obrovskou empatií a laskavostí,“ vzpomíná na mezinárodně uznávaného psychologa, profesora Zdeňka Matějčka jeho dlouholetý spolupracovník, klinický psycholog Jaroslav Šturma.
Škola má být dobrodružnou výpravou za poznáním a nikoliv dobýváním dobrého vysvědčení, tvrdil Zdeněk Matějček. Poslechněte si reportáž
Krátce po studiích na Karlově univerzitě začal Zdeněk Matějček pracovat v Sociodiagnostickém ústavu v Praze. Zaměřil se především na výzkum vývoje dětí v podmínkách ústavů. Spolu s Josefem Langmeierem sepsal v roce 1963 objevnou knihu Psychická deprivace v dětství.
Už po svém prvním vydání zaznamenala značný ohlas. „Sledovali jsme stovky dětí vyrůstajících v kojeneckých ústavech a dětských domovech, což nikde jinde neměli. A mohli jsme srovnávat a napsat, jak se tyto děti vyvíjejí, což u nás nebylo tak populární, ale přesto u nás ty knížky vyšly,“ vzpomínal na vlnách Českého rozhlasu Zdeněk Matějček, který se významně podílel také na dokumentárním filmu Děti bez lásky.
I ten se věnoval dětem, které vyrůstaly bez rodiny, bez vztahu a bez lásky. „Brzo na to vyšel nový zákon o rodině, který první místo mezi výchovnými prostředími dával rodině, což předtím nebylo. Rodina se tam ztrácela, dokonce byla viděna s velikou nedůvěrou,“ vzpomíná klinický psycholog Jaroslav Šturma.
Matějček se také zabýval školní zralostí dětí. Upozorňoval na to, že za horšími výsledky ve škole mohou stát nejrůznější poruchy učení.
„Dětem s dobrým nadáním ztěžovali školní uplatnění, takže tyto děti, ačkoliv třeba byly i nadprůměrně nadané, tak ve škole propadaly. Obvykle se o těch dětech hovoří pod zkratkou ADHD, děti s poruchami soustředění, pozornosti, s neklidem,“ vysvětluje dětský psycholog Jaroslav Šturma.
„Škola má být jakousi dobrodružnou výpravou za poznáním, a nikoliv nějakým lopotným shledáváním známek a dobýváním dobrého vysvědčení,“ upozorňoval Zdeněk Matějček.
Myslivec a gentleman
Své vlastní dětství prožil v Kladrubech nad Labem, kde vedl jeho tatínek slavný hřebčín. I proto měl velmi blízko k přírodě.
‚Dítě funguje, pak přizná, že uvažuje o sebevraždě, a rodič je v šoku.‘ Budujte důvěru, radí psychiatrička
Číst článek
„Otec byl myslivec a jeho otec byl taky myslivec, čili jsme to zdědili. Patřily nám k tomu lesy a pan lesní byl takový náš idol. A tak jsme s hajnými a se všemi ostatními, kteří se kolem lesa nějak potloukali, byli jedna ruka,“ popisoval.
Na naháňce na Českolipsku se se Zdeňkem Matějčkem poprvé setkal tehdy šestnáctiletý Daniel Krejcar, dnes vedoucí psycholog Psychiatrické nemocnice v Bohnicích: „Byl tam takový pajdavý pán s hůlkou. Chlapi říkali: ‚To je ten profesor, to je ten slavný psycholog.‘“
Když se o pár let později rozhodl pro studium psychologie, chodil i na jeho přednášky: „Zkušenost z něj sálala všemi póry. Vždy s kravatou, šarmantní, přišel mi v tom nejlepším slova smyslu jako gentleman ze staré školy.“
V roce 1996 ocenil prezident Václav Havel prof. Zdeňka Matějčka medailí Za zásluhy. Zemřel v roce 2004 v Praze.
