'Nickyho rodina do škol' chce probudit ve studentech dobré skutky
Příběh 669 židovských dětí, které zachránil před plynovými komorami Brit Nicholas Winton, bude českou mládež oslovovat i letos. Slovenský režisér Matej Mináč chce svým projektem mezi mladými lidmi šířit virus dobra. Tam, kde už běží, se to daří.
Projekt ,,Nickyho rodina do škol“, který vychází z dokumentárních filmů Mateje Mináče Všichni moji blízcí, Síla lidskosti a Nickyho rodina, pokračuje na základních a středních školách už druhým rokem.
„Budeme pokračovat v těchto promítáních, první další bude 27. ledna v Uherském Brodě, protože to je Den holocaustu. Dnes byla pokřtěna kniha Nickyho rodina, která bude součástí školních knihoven. Připravuje se počítačová verze, která bude pro aktivní studenty, kteří se mohou zapojit například do komunikace s těmi lidmi, kteří žijí, nebo se ví, že řada z nich je neznámá, a bude se po nich pátrat,“ shrnula plány projektu předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová.
Pokud jste měli možnost vidět filmy Mateje Mináče o Wintonových dětech, pravděpodobně jste se neobešli bez kapesníku na slzy dojetí. Stejný zážitek má i student gymnázia v pražských Modřanech Lukáš Vejnar.
„Když si to srovnám s většinou školních představení, na té většině jsem se vždycky nudil a modlil se, ať to skončí. Tady, když jsem se rozhlédnul kolem a viděl všechny v slzách a dojetí – i takové lidi, u kterých by mě to překvapilo, tak to stálo za to,“ říká.
„Pár dní jsem o tom přemýšlel, něco jsem i napsal, mluvili jsme o tom ve škole, a když už je ten projekt takhle rozjetý, je to lavina, která se nedá zastavit. Myslím si, že určitě něco ve mně setrvá a nebude toho málo.“
Zjihlí studenti vycházející z kina zasažení silným příběhem o síle Wintonovy lidskosti a později i osudy Nickyho rodiny, inspirovali Mateje Mináče k projektu, který má, jak sám říká, přenášet virus dobra.
„Chceme je motivovat, aby dělali dobro, a chceme ukazovat příklady, co dělají na jiných školách, aby se nechali inspirovat a vzniklo z toho jakési hnutí. Mladí lidé chtějí s tím dnešním světem něco udělat,“ vysvětluje.
Dobré skutky mají různou podobu
Žáci a studenti v rámci projektu například pomáhají handicapovaným lidem, navštěvují domovy důchodců, mohou ale také pátrat po dosud nenalezených Wintonových dětech nebo zpracovávat příběhy těch, o kterých se už ví.
Všechno odstartuje projekce filmu a beseda. Mezi žáky a studenty na ně jezdí i jedna z Wintonových dětí – letos osmdesátiletá Zuzana Marešová.
„Moje zkušenost je taková, že po shlédnutí filmu jsou skutečně zlatí, doopravdy se o to zajímají a já jim vykládám věci, které v tom filmu nejsou. Třeba co jsem zažila, i legrační věci, protože podporuji tezi, že sklenička je napůl plná a ne napůl prázdná. Snažím se a ty děti jsou fajn,“ sděluje své zkušenosti.
V České republice se do projektu Nickyho rodina do škol zapojily na dvě stovky škol a další se hlásí. Projekt už má ale přesah i do zahraničí. Například ve Spojených státech amerických vidělo filmy o Wintonových dětech kolem milionu školáků.
