'Vracíme jim důstojnost'. Lékaři z MEDEVAC pomáhají lidem zapomenutým válkou a inspirují svět

UVNITŘ VIDEO. „Jsme malá země s výjimečným humanitárním programem,“ říká koordinátor misí Lukáš Němec o českém programu MEDEVAC. Do chudých nebo válkou postižených zemí vyváží české zdravotnické špičky a pomáhá těm, na které by se jinak nejspíš zapomnělo. Se specifickým přístupem a 613 operacemi za minulý rok program přitahuje pozornost dalších zahraničních týmů, které se od Čechů chtějí učit. „Snažíme se prezentovat naše zdravotnictví v zahraničí,“ přiznává další z cílů projektu Němec. Zároveň v rozhovoru pro Zpravodajský web Českého rozhlasu popisuje příběhy, které ho dokázaly rozbrečet. Často jsou jejich hlavními hrdiny děti.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

malý Hamza má v osmi letech za sebou osm operací.

malý Hamza má v osmi letech za sebou osm operací. | Foto: Lukáš Němec

V čem je MEDEVAC výjimečný oproti jiným zahraničním programům?

Jde o dvě zásadní specifické odlišnosti oproti ostatním. V rámci programu MEDEVAC jezdí lékařské špičky ve svém oboru. Některé zahraniční mise, které jsem potkal, jsou naopak postaveny na dobrovolnících, studentech medicíny v posledních ročnících. Nekritizuji to, ale prostředí v zemích, kam jezdíme, je zcela odlišné od zaběhnuté praxe v nemocničních provozech v České republice. Zkušenost a praxe hraje velkou roli. Druhou zásadní odlišností je komplexnost péče, kterou poskytujeme.

Zpověď Slováků z první linie: Nejhorší zážitek? Když nám v rukou zemřel devítiletý kluk

Číst článek

Měli jsme zkušenost v Jordánsku, která je celkem častá, kdy za námi přišel klučina, kterému musela být před časem amputována dolní končetina. Problém však je, že zahraniční tým provede operaci zadarmo, ale poté odjede. Tady však péče nemůže skončit. Kdo mu vyndá stehy, kdo ho sleduje po operaci a po odjezdu týmu? Například v Jordánsku Syřani za lékařské služby platí stejně jako Jordánci, takže když někdo udělá zadarmo operaci, tak to je jen první krok. My ale sledujeme pacienta do tří měsíců od provedení operace, ve výjimečných případech i déle. Operace jsou důležité, ale ne to jediné, na co se musíte soustředit.

Nesnižuje se tím ale počet provedených zákroků?

Hamza - osm operací v osmi letech:
Osmiletý Hamza žije s rodinou v táboře Zaatari blízko syrských hranic už 4 roky. Když začalo bombardování ve městě Dar'á utekli rovnou do tábora přes jordánské hranice. Rodina žije v jedné buňce, která má asi 16 m2. Hamza má za sebou osm operací, před nimi nemohl vůbec natáhnout nohy. Operace jsou ale hodně drahé a rodina si je nemohla dovolit. Aby mohl chodit s dlahami, pomohli mu čeští lékaři. Sám by chtěl jednou být doktor. V roce 2015 byl operován profesorem Jiřím Chomiakem z Nemocnice Na Bulovce: „Jednalo se o dětskou mozkovou obrnu, spastickou formu s převažujícím postižením dolních končetin, která vedla k svalovým kontrakturám – tedy zkrácení svalů a šlach dolních končetin - jak v oblasti kyčlí, kolenou tak nohou. Kyčle byly překříženy přes sebe a ohnuty, kolena byla ohnuta bez možnosti je natáhnout, nohy byly trvale ohnuty dolů, takže postavení bylo možné jen na špičkách. Celkově stav neumožňoval dítěti se postavit a zvládnout chůzi, vedl i k obtížím při sezení. U chlapce jsme v rámci jedné operace prodlužovali šlachy a svaly jak v oblasti kyčlí, kolenou, tak nohou a dosáhli jsme uvolnění postavení i užitečného pohybu. Chlapec byl doléčen v sádrovém obvazu dolních končetin ve tvaru A (viz. foto) a nyní používá plastové ortézy, které brání opětovnému vzniku kontraktur. Časem by po vycvičení svalové síly mohl chodit i bez ortéz a snad i bez berlí, protože je psychicky v pořádku a mozková centra řídící motoriku pracují uspokojivě.“

Nesnažíme se operovat za každou cenu a každého. Spoustu pacientů bohužel odmítáme. Snažíme se, aby byl program komplexní, od začátku do konce léčby prováděn kvalitními lékaři. Neoperujeme případy, kde víme, že je třeba provést sadu velice složitých operací. My nejsme schopni toto poskytnout a udělat jednu operaci nedává v daném případě význam, když nemůžeme garantovat pacientovi návaznost.

Jak MEDEVAC vznikl?

Jako reakce na válku v bývalé Jugoslávii v roce 1993. Inspirací byl známý případ děvčátka jménem Irma. První programy byly určeny pro vojáky. Každý asi zná americký seriál M.A.S.H.. Irma byla jednou z prvních civilistek, které byla tato pomoc poskytnuta. Nakonec po převozu do Londýna zemřela. V té době přišel obdobný požadavek do České republiky. Čtyřletá Alesandra ze Sarajeva utrpěla vážná zranění a po souhlasu České republiky byla převezena na léčení do Fakultní nemocnice v Motole.

Ve zdravotně humanitárních evakuací civilního obyvatelstva se pak pokračovalo ve spolupráci s Armádou ČR a Fakultní nemocnicí v Motole a jejím Dětským kardiocentrem, například v Iráku, Kosovu, Bosně a Hercegovině, Afghánistánu, Barmě nebo Kambodži. Dětské kardiocentrum v Motole je opravdu výjimečné v Evropě, ale i světově. V evakuacích jsme pokračovali do roku 2013, kdy jsme se rozhodli, že dětský tým z FN Motol pojede do Jordánska.

malý Hamza má v osmi letech za sebou osm operací. | Foto: Lukáš Němec

Proč?

Chtěli jsme udělat program MEDEVAC efektivnější a taky ukázat české zdravotnictví v zahraničí. Pokud najdete vyhovující nemocnici v dané zemi, vyslání týmu je lepší. Například u dětských srdečních vad vyjde nekomplikovaná operace kolem 200 až 300 tisíc korun. Ty komplikované vyjdou na mnohem více. My v Jordánsku operujeme za zhruba 150 až 200 tisíc. Ale v Jordánsku je běžná cena asi 350 tisíc, kterou si uprchlík nebo chudý jordánský občan nemohou dovolit. Nikdy.

Zažil jste někdy na vlastní kůži chvíli, kdy se rodiče dozvěděli, že jejich dítě na seznamu není?

To nejvíce zažívám při předvýběru u dětských srdečních vad. Čeští lékaři vybírají dle medicínských kritérií finální seznam dvanácti dětí, což se rovná dvě operace denně. Na předoperační vyšetření přijde asi 20 vhodných "případů“. Některým se bohužel musí oznámit, že vada je příliš komplikovaná na to, aby mohla být operována v Jordánsku. Lékaři jsou na to zvyklí, ale mě to několikrát rozbrečelo. Když jsem byl v čekárně, vyšli rodiče se slzami v očích, že jsou na tom listu, a popřáli všem ostatním v čekárně, ať mají stejné štěstí.

Je nějaký další příběh z misí, který vám v poslední době utkvěl v paměti?

V Jordánsku při misi dětské ortopedie z Nemocnice Na Bulovce byla operována holčina, devítiletá syrská uprchlice, která trpěla zkrácenou Achillovou šlachou. To ji znemožňovalo chodit normálně, a chodila proto jako baletka po špičkách. Ve škole ji začaly děti kvůli tomu šikanovat a ona tam přestala chodit úplně. Zapůsobila na mě svoji drzostí. Občas to šlo na hranu, ale fascinovala mě svoji dospělostí. Mluvou to byla dospělá žena. Operace se povedla a ta dívka chodí zcela normálně. Věřím, že se snad i vrátila do školy.

Ibrahimovi předpovídali několik měsíců života:
Ibrahim - 1,7 roku - je syrský uprchlík žijící na předměstí Ammánu. Na fotografii je s otcem Hamzem, v Jordánsku žije rodina 4 roky. Otec pracuje jako hlídač v továrně na výrobu oliv, platem mu je bydlení zadarmo v garáži vedle továrny. Jejich byt v syrském Hamá byl zničen, nemají se kam vrátit. Do Jordánska je dostali pašeráci za 900 dolarů na osobu. Ibrahimovi byly 3 měsíce, když byli objednáni na očkování a při vyšetření se zjistilo, že Ibrahim trpí vrozenou srdeční vadou, byl zmodralý a těžce dýchal. Operace srdce se provádí v jordánské vojenské nemocnici, ale syrští uprchlíci nemají na péči v tomto zařízení právo. Ibrahim měl před sebou dle lékařských prognóz pouze několik měsíců života. Jeho otec se dozvěděl od svých příbuzných, že do Jordánska pravidelně jezdí české týmy, které léčí syrské uprchlíky. Dozvěděl se o programu MEDEVAC a jeho spolupráci s nemocnicí Al Khalidi Medical Center, kde běží dětský kardiochirurgický program. Bohužel v té době nebyl příjezd českého týmu plánován, proto program MEDEVAC ve spolupráci s nemocnicí Al Khalidi Medical Center a Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky zajistil provedené složité operace za pomoci jordánských specialistů a za supervize FN Motol.

Jak lidé reagují na pooperační péči tam, kde žádnou neznají?

Spousta lidí tam vidí lékaře poprvé v životě. Většina uprchlíků v Jordánskou je z jihu Sýrie z regionu Daraa. Zemědělci, mnohdy negramotní, takže občas tam ta nedorozumění jsou. Například když se v jedné misi zaměřujeme na výměnu kyčelních či kolenních kloubů. Je těžké jim vysvětlit, že ta operace znamená také nutnou změnu životního stylu. Při obezitě je ta kolena budou bolet pořád. Musí změnit a uzpůsobit trochu svůj jídelníček.

Jedna operace znamená mnoho dalších kroků, aby se výsledky projevily. Tedy neděláme operace každému, ale zamýšlíme se nad tím, kdo bude z daného zákroku nejvíce benefitovat a kdo má také předpoklady proto, aby s poskytnutou péči dobře naložil.

A co klekání při modlení? Jak reagují na to, že ho musí omezit?

Myslím, že se modlí pořád. I když nám řeknou, že to dělat nebudou. Výsledky operace to neohrozí, ale doba rekonvalescence je úměrně tomu delší. Je tam hodně faktorů, které pooperační péči ovlivňují. Například postel. Po operacích pohybového aparátu je dobré dotyčnému vybavit postel, aby nespal na zemi, což pro hojení není dobré.

Ibrahim se svým otcem. Operace srdce mu zachránila život. | Foto: Lukáš Němec

Operujete často šedý zákal a náhrady kolenního kloubu. Nejsou tam potřebnější případy?

Někdy je humanitární narativ hodně spojen s dětmi, ale co ti ostatní, staří lidé? Špatný kloub je dost bolestivá záležitost, ten člověk je zavřený doma, protože nemůže chodit. Endoprotéza je vrátí zpět do života. Má to další význam, staří lidé jsou nositeli historie své země a nesou její historický odkaz. Ví, jak město vypadalo, znají ty příběhy. Stáří nepřináší nutně ekonomickou produkci, ale uchovává odkaz. Zaměřit pozornost na staré lidi je v humanitární práci nadmíru žádoucí úkol. MEDEVAC se od ostatních programů odlišuje i tím, že se nesnaží jen zachraňovat životy, ale i zlepšovat lidskou důstojnost. Tak jako zlepšíte někomu život tím, že mu vrátíte zrak.

Například náš prezident je zastáncem toho, že pomáhat se má uprchlíkům v zemích konfliktů. Což vy právě děláte.

Pomáhat v zemích konfliktu úplně nejde, a pokud ano, tak velice těžko. Navíc, program MEDEVAC zaměřuje svoji pozornost na lidi na útěku, tj. uprchlíky. Proto pomáháme v zemích prvního vysídlení, Libanonu, Iráku, Jordánsku, to logiku dává. Česká republika v Jordánsku v roce 2015 patřila mezi deset největších donorů. Malinká zemička ve střední Evropě. MEDEVAC je vládní program, to, co dělá on, nedělá nikdo ve V4.

Jaká je motivace českých špičkových lékařů jet na misi? Můžou se tam vůbec něco přiučit?

Chadra:
Chadra, 47letá jordánská občanka palestinského původu. Rodina již 20 let žije v chudé oblasti údolí řeky Jordan. Chadru nosil její manžel na zádech na vyšetření do nemocnice, která byla vzdálena asi 2 km. Elektřinu a vodu rodině poskytují sousedé. Chadra chytá hady rukou (ta oblast je známá přítomností štírů a hadů). Trpěla bolestí v oblasti kyčelního kloubu, 5 let byla uzavřena ve svém pokoji či blízkém okolí, v nemocnici dostávala jen léky na tlumení bolesti. Operace v Jordánsku stojí 1000 jordánských dinárů, ale rodina má příjem kolem 35 jordánských dinárů měsíčně. Do programu MEDEVAC byla zařazena, když potkala lékařského experta programu, který pracuje nedaleko v nemocnici. Ten ji vyšetřil a doporučil na list pacientů týmu profesora Chomiaka, který po jejím vyšetření souhlasil s operací. Ta proběhla v roce 2016. Když se Chadra dozvěděla, že bude zařazena na list, několik dní plakala radostí, MEDEVAC jí také pořídil chodítko.

To je dobrá otázka. Naši lékaři vidí spoustu věcí už jenom na obrázku, protože se u nás už nevyskytují. Pak přijedou do Jordánska nebo jinam, kde působíme, a vidí vady, které se v České republice už několik desítek let neoperují. Lékaři jezdí také proto, a věřím, že jich je většina, že chtějí pomoci. Ono taky moc šancí někam vyjet v rámci ČR není. Nejsem ale Lékaři bez hranic, musíme zohlednit také to, kam jsou naši doktoři ochotni vyjíždět.

Jaké jméno má program MEDEVAC v zahraničí?

V Jordánsku jméno MEDEVAC už silně rezonuje. Konzultují s námi Italové, Francouzi nebo Američané. Francouzi chtějí náš program v tom dobrém slova smyslu kopírovat. Američané chtějí využít naší síť kontaktů.

A za co bývá naopak kritizován?

Dříve za svoji neefektivnost. Vezměte si příklad. Jedna naše mise do Jordánska vyjde na 2 miliony korun a pomůže se od 12 do 26 pacientů. Za tu samou sumu můžete nakoupit cca několik desítek tisíc antibiotik. Já tomu argumentu samozřejmě rozumím, ale ve hře je více faktorů než jen kvantita. Antibiotika nezachrání dítě s vrozenou srdeční vadou, antibiotika nerozchodí pacienta a léky vám nepomůžou se zbavit šedého zákalu. Jedná se tu tedy o kvalitu poskytované pomoci. Tato úvaha má samozřejmě mnoho rovin, ale osobně si myslím, že se snažíme držet program MEDEVAC efektivní, účelný a transparentní.

Chadra se svou rodinou. | Foto: Lukáš Němec

Hlavní sestra Eman Essa a Lukáš Němec v Palestine Hospital v Jordánském Amánu. | Foto: Jiří Pasz

Petra Holinková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme