23letá dívka drží 10 tisíc koní pod kapotou pevně na uzdě
Z českobudějovického depa pravidelně odjíždí lokomotiva, kterou řídí 23letá Andrea Matějíčková. Je to vůbec první žena, kterou jako strojvůdkyni zaměstnává společnost ČD Cargo. Musela se hodně snažit, aby se za páky dostala, protože ženu do lokomotivy jinde v Čechách ani na Moravě vzít nechtěli.
Je krátce po deváté hodině a do depa pomalu vjíždějí dvě lokomotivy za sebou. V té druhé sedí tmavovlasá dívka, které právě končí noční směna. Vrací se z Prahy-Libně, kam odvezla 800 tun uhlí.
Na sobě má montérky a mikinu, vlasy volně rozpuštěné a na prstech ostříhané nehty. Má radost. Právě se od kamaráda dozvěděla, že uspěla v elektronické aukci a za pět tisíc korun koupila dokumentaci k lokomotivě řady 363.
„Sbírám takové věci pro další generaci, aby i mladší věděli, co bylo dřív za mašinky, aby se to zachovalo. Doufám, že děti půjdou v mých šlépějích,“ svěřuje se.
V pěti depech ji odmítli
Na rodinu však Andrea nemyslí, teď se chce hlavně věnovat své kariéře strojvůdkyně. Chce dokázat, že bude stejně dobrá jako její zkušenější kolegové. Dostat se do kabiny lokomotivy totiž bylo těžké. V pěti depech po celé republice ji odmítli.
„Nechtěli mě. Bylo to vidět, i když se to snažili svést třeba na to, že nemají sociální zařízení a podobně. Až v Českých Budějovicích mě vzali,“ vzpomíná Andrea.
Vystudovala střední sklářskou školu. Jako každý žadatel o práci strojvůdce začínala v depu s nářadím v ruce, posunovala vlaky a postupně se dostala do lokomotivy.
Právě ji střídá Karel Hybš, který má za sebou přes třicet let na trati. Když poprvé měnil službu s Andreou, byl to nezvyk. „Teď už je to normální. V Rakousku je takových mladých děvčat na lokomotivách plno. Poprvé jsem se taky divil, když slečna vzala za rychlík a zmizela,“ usmívá se.
V Německu není žena-strojvůdkyně ničím výjimečným
Když jde Andrea přes dílny do šaten, zdraví všechny chlapy, ale má se na pozoru. „Někteří jsou vlčáci. Nemůžu ukázat, že si nechám všechno líbit,“ vysvětluje.
Když dívce v montérkách zazvoní telefon, ozve se zvuk rozjíždějící se lokomotivy. „Krásná melodie,“ směje se Andrea, o které všichni chlapi ve firmě vědí, že má na zádech vytetovanou lokomotivu.
Dnes už vlastně tři. „Občas je chtějí ukázat. No a co. Jsou to jen záda,“ podotýká Andrea.
Lokomotivy řídí v Česku pouze dvě ženy. Andrea jezdí pro ČD Cargo a vozí nákladní soupravy, druhá strojvůdkyně pracuje pro České dráhy.
Například v Německu jezdí v lokomotivách 400 žen a ve Švýcarsku přes sedmdesát. „Tam pro ně otevřeli speciální třídu,“ připomíná mluvčí Českých drah Petr Šťáhlavský. „Tento trend pomalu přichází i k nám.“
