Advent je sezónou i pro kapsáře. Často přestírají vybírání na charitu
Dnes je zlatá neděle. Podle tradice je to sice čas zapálit čtvrtou - poslední - svíci na adventním věnci a klidné atmosféře rozjímat, ale tradičně nyní vrcholí nákupní horečka. V dnešní době se lidé odklánějí od původního poslání Vánoc a věnují čas spíše nákupům. Sezónu tak mají i kapsáři.
Právě v tomto předvánočním shonu, kdy lidé myslí na to, co ještě stihnout, co zařídit a co nakoupit, mnozí z nás mohou na ulici, v dopravních prostředcích, frontách a tlačenicích v hypermarketech snadno na nebezpečí kapesních krádeží zapomenout.
Podle nadporučíka Mgr. Štěpánky Tupé, vedoucí 7. oddělení obecné kriminality - takzvaného kapsa-týmu, není počet kapesních krádeží v průběhu roku příliš proměnlivý. Nejnižší počet případů zaznamenávají policisté v lednu a únoru. V adventní sezóně se však kapesní zloději koncentrují do nákupních center.
Hostem Ranního Radiožurnálu byla nadporučík Mgr. Štěpánka Tupá, policejní specialistka na kapesní krádeže
„Na území hlavního města Prahy se v tuto dobu dá říci, že téměř každý den dochází k zadržení kapsářů. Ale je to hodně o štěstí, protože kapsáře musíte chytit přímo při činu a za ruku,“ říká Štěpánka Tupá.
To, že policisté již „známé firmy“ poznávají podle obličeje, je spíš na škodu věci. Známost je totiž oboustranná, a tak se kapsáři před policisty mají na pozoru.
Kapesní krádež se většinou zpracovává ve zkráceném přípravném řízení. Kapsář je umístěn do policejní cely, následně je předán státnímu zástupci, který připraví obžalobu, a pak se věc posouvá před soud, jehož rozhodnutí v celé věci je rozhodující. Ve většině případů jsou pak kapsáři do dvou až tří dnů propuštěni.
V případě organizované skupiny jsou kapsáři stíháni zpravidla vazebně.
Kapsáři se koncentrují na místech velkého shluku lidí, a tak se s jejich řáděním potýkají podle Štepánky Tupé kromě Prahy zejména velká krajská města jako Plzeň, Olomouc nebo Brno.
Mezi kapsáři jsou kromě domácích zastoupeny také různé národnosti: nejčastěji se jedná o Rumuny, Bulhary, Poláky, Slováky či příslušníci arabských minorit.
Předstíraná charita
Kapsáři vždy využijí hlavně nepozornosti člověka, který si nedává na svoje věci pozor. Do karet zlodějům hraje také velké množství lidí, tlačenice v MHD, u kulturních památek a v restauracích, kde se lidé baví a nevěnují se svým věcem.
„Jednání svých rukou kapsáři zpravidla kryjí takzvaným 'šátrem' – to je třeba šála, mapa. Někdy mají prořízlé i kapsy bundy, takže vlastně vy tu jejich ruku nevidíte,“ vysvětluje Štepánka Tupá, jak ke krádežím dochází, a dodává, že novým a oblíbeným trikem je také přímý kontakt s okrádaným, kdy zloději předstírají charitativní úmysly.
Touto metodou pracují většinou ženy v páru. Jedna ukazuje své oběti často například fotografii postiženého dítěte, sepisuje s ním jakýsi formulář, zatímco druhá žena důvěřivého člověka během této rádoby bohulibé aktivity okrádá.
