Kdo jsou Afghánci, které Česko evakuovalo z Kábulu? Příběhy dvou rodin očima těch, kteří je zachraňovali

Prožili si možná nejhorší chvíle svého života. Během pár hodin si museli sbalit nejnutnější věci a vyrazit na letiště ulicemi Kábulu, kde už hlídkovali bojovníci Tálibánu. Kdo jsou Afghánci, které Česko evakuovalo? Radiožurnál přináší příběhy dvou rodin očima těch, kteří se je snažili zachránit.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Česko evakuovalo z Kábulu celkem 170 Afghánců | Foto: Twitter Armáda ČR

„Znal jsem ho velmi dobře. Byl naším hlavním pobočníkem. Byl nesmírně nápomocen nejen v překládání, ale i ve vyjednávání se stařešiny, s místní vládou,“ vypráví Václav Pecha. Svého afghánského kolegu poznal v roce 2008, kdy vedl první provinční rekonstrukční tým v Logaru. Když se před pár dny začala situace v Afghánistánu zhoršovat, snažil se mu z Česka pomoct.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kdo jsou Afghánci, které Česko evakuovalo? Poslechněte si reportáž Jany Magdoňové

„Myslím si, že věděl, že v momentě obsazení města Kundúz na severu, kde mimo jiné působil pro jednu afghánskou nevládní organizaci, že se opravdu bude muset spakovat. Začali jsme být víc a víc ve spojení. Začaly se zmenšovat možnosti, jak se z Afghánistánu dostat. Pak zbyla jediná, a to dostat se na jeden z letů do Čech.“

Český krizový štáb souhlasil s tím, že se o rodinu s malými dětmi Česko postará a zapsal je na seznam k evakuaci. Bylo ale nutné dostat Afghánce na mezinárodní letiště v Kábulu. To se ukázalo jako problém, protože kolem byly tisíce dalších lidí, kteří chtěli dovnitř.

„Stál před tou bránou, kam se měl dostat. Problém byl, že nebyl schopen skrz tu bránu projít. Komunikace v ten moment byla nesmírně náročná. Nějakou dobu nebylo úplně jisté, jestli se mu to vůbec podaří,“ popisuje Václav Pecha bezmoc, se kterou bojovali.

Pokyny přes fotografie

Hodiny a hodiny čekání s nejistým výsledkem. Vyčerpaným dětem nosil vodu a jídlo jeho kamarád. Zajistil i náhradní telefon a baterku. Spojení totiž bylo v ten moment podle Václava Pechy klíčové.

Afghánský velvyslanec v Praze: Nechci pracovat pod vlajkou Tálibánu. Nikdy

Číst článek

„Když se posunul, protože před ním byly tisíce a tisíce lidí, tak vždycky jsme se dohodli, že jakmile ujde sto metrů, tak vyfotí okolí. Aby bylo jasné na jaké je straně, v jaké části té obrovské grupy Afghánců je, aby se na něj mohli zaměřit a případně jej vytáhnout.“

Prstem na telefonu roluje dlouhou konverzací plnou fotek, které zachycují hlavně tlačenici u brány. „Za tu dobu, co tam čekal, to byl přesně ten moment, kdy se hroutila vláda. Tak mi popisoval v přímém přenosu, jak vidí auta viceprezidenta, který se dostává před bránu. Jak vidí další členy Gháního kabinetu, kteří se sebrali a začali utíkat. V ten moment už asi věděl, že Tálibán bude mít opravdu naprosto všechno pod kontrolou. Což se také stalo.“

Na letiště se nakonec afghánský spolupracovník Čechů dostal - i přesto, že si pro něj čeští vojáci k bráně nepřišli. „V tomto případě je to neuvěřitelná shoda náhod,“ začne se Václav Pecha při vyprávění usmívat a nevěřícně kroutit hlavou. „V tom šíleném neštěstí měl opravdu velké štěstí. Podařilo se mu během čekání narazit na někoho, s kým dlouhodobě spolupracoval a kdo měl možnost ho přes bránu dostat.“

Poslední hodiny a minuty před evakuací vylíčil detailně i český velvyslanec v Afghánistánu Jiří Baloun. „Představte si situaci, kdy na terminálu jsou tisíce chaoticky pobíhajících lidí, mezitím chodí stovky amerických mariňáků s ostře nabitými zbraněmi a nějakým způsobem to organizují. Do toho tam jsou naši vojáci, kteří zároveň dopravují lidi z brány na terminál. Do toho chaos, střelba, létající vrtulníky... Navíc velice slabé telekomunikační sítě. To znamená, že každý druhý hovor neproběhne a ten první je přerušovaný, takže informace jsou velice kusé,“ popisoval Baloun po příletu do Česka.

Afghánský spolupracovník je už s celou rodinou v bezpečí v Česku. Co bude dál, zatím neví. Vystudoval informační technologie a má skvělou angličtinu - to by mu mohlo v Evropě pomoct.

‚Nechtěl žít pod Tálibánem‘

V bezpečí v Česku už je i jeho krajan, zahradník z české ambasády. Jeho příběh vypráví Veronika Kuchyňová Šmigolová, která byla členkou krizového štábu ministerstva zahraničních věcí.

Vítězství Tálibánu jako voda na mlýn islamistům. Hrozí posílení Al-Káidy i radikálních skupin v Africe?

Číst článek

„Je to starší člověk kolem šedesáti let, pracoval tam léta. Všichni, kdo kdy byli vysláni na ambasádu v Kábulu, na něj vzpomínají s láskou, jak miloval každou květinku a o všechno tam pečoval. Tento člověk v živote nechtěl opustit Afghánistán. Nedovedl si představit, že by žil někde jinde,“ říká Veronika Kuchyňová Šmigolová

Popisuje také, jak ještě před dvěma týdny zahradník odmítal nabídku velvyslance, aby odešel do České republiky. „Jak se ta situace zhoršila, nechtěl znovu žít pod Tálibánem, tak přijal nabídku přesunout se do České republiky. Šedesátiletý zahradník i s manželkou přijeli v prvním evakuačním letu,“ potěšeně dodává Veronika Kuchyňová Šmigolová.

Podle ní nebude mít o práci nouzi: „Musím říct, že všichni bývalí zaměstnanci ambasády v Kábulu už se o něj perou. Velmi by si přáli, aby se staral o zahrady jejich nebo jejich známých.“

Do Česka nakonec armádními speciály přiletělo 170 Afghánců - šlo především o tlumočníky, místní pracovníky nebo lidi s vazbami na Česko.

Jana Magdoňová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme