Prezident neusiluje o poddajnou justici, Baxovi ve sporu s ním nevěřím, říká kandidát na Ústavní soud Gerloch

Prezident Miloš Zeman se nesnaží podvolit si justici. Nic takového se neprojevilo, myslí si prorektor Univerzity Karlovy Aleš Gerloch, jehož Hrad navrhuje do funkce ústavního soudce. Nevěří tvrzení bývalého předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy, že mu Zeman nabízel výměnou za příznivé rozhodnutí v kauze nejmenování profesorů funkci šéfa Ústavního soudu. Gerloch ale v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz odmítá, že je Zemanův advokát.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Aleš Gerloch, právník a profesor na Právnické fakultě Univerzity Karlovy | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Kancelář prezidenta republiky minulý týden Gerlochovi oficiálně oznámila, že je kandidátem na uvolněný post ústavního soudce. Návrh ale ještě musí schválit Senát, ve kterém Gerlocha část zákonodárců odmítá. Má podle nich příliš blízko k prezidentovi, jehož v minulosti podpořil svými stanovisky a odbornými názory.

Prezident mě navrhne do funkce ústavního soudce, potvrdil prorektor Gerloch

Číst článek

Co si myslíte o odporu, který u části senátorů vyvolala informace, že vás prezident navrhne do funkce ústavního soudce?
Horní komora je kolegiátní těleso, zatím se objevují názory určitých senátorů, jednotlivců. Nevnímám je jako názory Senátu, zatím ani neproběhla jednání příslušných výborů, ani zasedání, kde se tajně hlasuje, nezasedaly ani kluby, takže neznáme žádná oficiální stanoviska. Naopak neformálně jsem zaznamenal, že předseda Senátu se nechal slyšet, že by to zásadní problémy nemělo vyvolávat.

Nejsou ale oprávněné obavy části senátorů, že máte blízko k Hradu a jako ústavní soudce půjdete prezidentovi na ruku?
Řada obav je vyvolána zkreslením informací o mé činnosti, zejména paušálním tvrzením, že jsem prezidentovi dával množství souhlasných stanovisek. To ale vůbec neodpovídá realitě.

Desítky stanovisek

Miloš Zeman ale vašimi stanovisky rád argumentoval, vždy totiž vyzněla v jeho prospěch. Není to zvláštní?
Je třeba říci, že v naprosté většině nešlo o stanoviska, ale o moje odborná vyjádření pro média na aktuální témata. Pokud jde o stanoviska, ta byla zkreslena. Média od sebe přebírala informaci, že podle mě vydání (údajného ruského hackera, pozn.red.) Jevgenije Nikulina do USA bylo v rozporu se zákonem. Já jsem ale napsal obecné stanovisko, že nelze vydat jakoukoliv osobu, nikoliv konkrétně Nikulina, do té doby, než bude rozhodnuto o opravných prostředcích. Vůbec jsem se navíc nezabýval tím, kam má být vydán, to je politické rozhodnutí.

Nicméně to vyznělo ve prospěch prezidenta, a on s tím pak operoval.
Prosím vás, když někdo chce stanovisko, neočekává, že bude a priori negativní a zpravidla si jich vyžaduje více. Takže to já neřeším, navíc to stanovisko si nevyžádal osobně prezident, ale ředitel jeho legislativního a právního odboru. Těchto stanovisek jsem poskytl desítky pro různé subjekty.

Aleš Gerloch

  • Působí jako vedoucí Katedry teorie práva a právních učení, vedoucí Katedry ústavního práva
  • Od roku 2001 je profesorem
  • V roce 2014 dokončil druhé volební období jako děkan této fakulty a následně byl jmenován prorektorem Univerzity Karlovy pro akademické kvalifikace
  • Ve své vědecké činnosti se zaměřuje zejména na metodologické problémy právní vědy, problematiku právního státu a demokratického politického systému, působení práva ve společnosti, otázky ústavnosti a legislativy.
  • Publikoval více než 160 vědeckých a odborných prací a v současnosti působí jako místopředseda Legislativní rady vlády České republiky.
  • V advokátní praxi se specializuji na řízení před Ústavním soudem, týkající se převážně ústavních stížností a návrhů na zrušení zákona či jiného právního předpisu, jakož i na expertizní činnost
  • Pokud Senát schválí jeho nominaci, stane se ústavním soudcem

Váš názor ale prezidenta podpořil i při nejmenování Miroslava Pocheho ministrem za ČSSD nebo při kritice Zemana, že během prezidentských cest do krajů dělá kampaň. Nenahrává to skutečně výtkám, že jste Zemanův advokát, jak uvedl senátor Tomáš Czernin z TOP 09?
Co se týče prvního případu, není zde zákonné omezení, že prezident musí respektovat návrh premiéra na ministry, k čemu by tam jinak byl? Musí ale uvést důvody, proč nevyhoví. Ale má na to právo. U té druhé věci uznávám, že to není jednoznačné. Já jsem položil otázku, jestli je kampaní pravidelná činnost osoby, která kandiduje. Například kandidující předseda vlády vystupuje na tiskových konferencích po jednání kabinetu. To se asi nebere jako volební kampaň.

Lze ale srovnávat tiskovou konferenci premiéra po jednání vlády s prezidentskými vystoupeními na náměstích?
Ale zakážeme předsedovi vlády, aby vyjížděl do krajů jednat například o vyloučených lokalitách? Otázku jsem položil tak, jestli jezdí dlouhodobě, pravidelně, nebo jezdí do všech krajů, kde kandiduje. Jestli tam má standardní program, navštíví krajský úřad, radnice, jede do nemocnic, nebo jestli jde hlavně na náměstí, kde jsou logicky plakáty na jeho podporu. Já jsem ale neřekl, že je to jednoznačné, pouze že se to takto má posoudit.

‚Byl jsem i proti Zemanovi‘

Výsledek ale je takový, že jste hlavu státu opět podpořil.
Upozornil bych, že v pondělí bylo medializováno moje vystoupení na Univerzitě Karlově, kde jsem hovořil spolu s panem rektorem Zimou jako představitel Univerzity Karlovy v tom směru, že nejmenování dvou profesorů není v souladu se zákonem. Když to takto zjednodušíme, vystupoval jsem proti prezidentovi republiky, a to nikoliv poprvé. Ta kauza už běží čtyři roky, takže jsem v této věci například zastupoval u Městského soudu v Praze. To je případ, kdy můj názor nekonvenuje názoru prezidenta republiky.

Jako prorektor Univerzity Karlovy jste se přece za školu musel postavit, skutečně má toto svědčit o vaší nestrannosti?
Ale to právě ukazuje na to, že nejsem blízkým spolupracovníkem prezidenta republiky Miloše Zemana nebo jeho poradcem, jak je snaha to vylíčit. Já samozřejmě nejsem nestranný v tom smyslu jako soudce, já nemusím být nestranný. Aktuálně zastupuji, jak říkáte, zájmy Univerzity Karlovy. Až se stanu soudcem, budu muset ukončit činnost prorektora univerzity a nebudu již hájit její zájmy. Kdyby se ta kauza někdy dostala k Ústavnímu soudu, budu podjatý a nebudu moct v té věci rozhodovat. Proč bych se ale deset dvacet let před jmenováním ústavním soudcem neměl k ničemu vyjadřovat? Kdybych byl nečinný, nikdo by mě ani nenavrhl. 

Spor o profesory

Prezident odmítl jmenovat nejmenovat docenty Ivana Ošťádala a Jiřího Fajta profesory na jaře 2015, loni mu soud věc vrátil k novému rozhodnutí, které učinil v listopadu a minulý týden zveřejnil celé jeho znění. Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima již dříve řekl, že škola si za svým jmenovacím řízením i oběma navrženými docenty stojí a univerzita podala žalobu k soudu .

My se ale bavíme o kritice, že vaše vyjádření často konvenovala názoru prezidenta, a on vás za to navrhuje na post ústavního soudce. Není to tak?
Jestli to tak je, to se musíte zeptat jeho. Já jsem zaregistroval vyjádření, že to tak není, že mě hodnotí jako odborníka a jmenuje mne, i když naše názory nejsou vždycky v souladu. Možná bych ještě uvedl jednu příhodu s prezidentem, a to když přišel na inauguraci rektora v roce 2013, zastavil se u mě, řekl, že mě rád poznává, sleduje mě v médiích a jeho názory nejsou vždy v souladu s mými, ale že oceňuje moji argumentaci. Já jsem mu na to odpověděl, že je jasné, že naše názory někdy budou v souladu a někdy nikoliv.

‚Nemám návrh za odměnu‘

Vy jste mi neodpověděl, jestli je návrh na vaše jmenování ústavním soudcem odměnou za souhlasná stanoviska pro Miloše Zemana.
Znova zdůrazňuji, že jsem napsal jen dvě obecná stanoviska, a nedomnívám se, že můj návrh je za odměnu. Nevidím to vůbec jako relevantní důvod.

Ptám se na to proto, že nedávno bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa veřejně popsal, jak mu Miloš Zeman nabídl post předsedy Ústavního soudu výměnou za pro Hrad příznivé rozhodnutí ve věci nejmenování profesorů. Jak vnímáte chování pana prezidenta a jeho okolí k justici?
Jednak toto nebylo potvrzeno, zda to tak proběhlo…

Vy panu soudci Baxovi nevěříte?
Nevím, jestli to takto proběhlo. Já jsem u toho nebyl a neslyšel jsem prezidenta, že by tuto situaci doslovně potvrdil. Slyšel jsem trochu jiné výklady, ale z druhé ruky, takže je neberu jako zásadní.

Aleš Gerloch, právník a profesor na Právnické fakultě Univerzity Karlovy | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Jaké výklady?
Že pan předseda Baxa sám přišel a žádal, aby byl do této funkce ustaven s tím, že pan docent Šimíček (soudce ústavního soudu Vojtěch Šímíček, pozn. red.) bude ustaven předsedou Nejvyššího správního soudu a Baxa nastoupí na Ústavní soud. Alespoň toto se v kuloárech říkalo už v loňském roce. Ale jestli to tak bylo, to samozřejmě nemohu vědět.

Vy dáváte na misku vah oficiální výpověď bývalého předsedy Nejvyššího správního soudu před poslanci sněmovního podvýboru a kuloárové řeči?
Ano, protože audiatur et altera pars, musí být slyšeny obě strany. Já ale nejsem v této věci soudcem, abych rozhodoval, jak to proběhlo. Každopádně by musel být vysloven názor druhé strany, že to takto proběhlo, jak uvádí pan bývalý předseda Baxa.

‚Baxovi to nevěřím‘

Tedy mu nevěříte?
No bez dalšího mu to nevěřím, že to bylo takto. Obecně, nikomu nevěřím, když pouze něco řekne. Tady bych zdůraznil, že jakýkoliv soudce musí při rozhodování vycházet z názoru obou stran. K tvrzení pana soudce Baxy nemám další důkazy, může být věrohodná i druhá varianta.

Spor o ovlivňování justice

Bývalý předseda Nejvyššího správního soudu (NSS) Josef Baxa na jednání sněmovního podvýboru pro justici hovořil o tom, že prezident Miloš Zeman mu při soukromých hovorech opakovaně naznačoval, že by se Baxa mohl stát předsedou Ústavního soudu výměnou za pro Hrad příznivé rozhodnutí v kauze nejmenování profesorů. „Spíš připomínaly výměnný obchod: 'Já vám dám funkci, vy mně rozhodnutí',“ řekl k prezidentovým vyjádřením Baxa. Uvedl, že byl prezidentovou nabídkou zaskočen, za přímý nátlak to ale neoznačil.

Poznamenal, že prezident i současným představitelům NSS při jejich jmenování zdůrazňoval, že „musí na soudce neformálně působit, aby rozhodovali správně.“

Ústavní soudce Vojtěch Šimíček popsal, že se s ním opakovaně sešel kancléř Vratislav Mynář. Podle Šimíčka nejdříve lobboval proti služebnímu zákonu, se kterým prezident Miloš Zeman dlouhodobě nesouhlasil. „Na první schůzce naznačil, jaké rozhodnutí by se panu prezidentovi ve věci služebního zákona líbilo,“ popsal Respektu Šimíček. Podruhé ho Mynář kontaktoval kvůli aféře kolem Lesní správy Lány.

Mynář na kontaktech se soudci nevidí nic špatného. Podle kancléře by soudci neměli být pokládáni za „skleníkové lidi“, s nimiž není možné se scházet. Případem se po trestním oznámení senátora Václava Lásky (SEN 21) zabývá Národní centrála proti organizovanému zločinu.

Prezidentův kancléř Mynář ale před sněmovním podvýborem potvrdil schůzku s ústavním soudcem Šimíčkem, jak takové jednání, ať už prezidenta, nebo jeho okolí, vnímáte?
To vidím jednoznačně negativně, ale z obou stran. Podle mě žádný soudce, zejména představitel vrcholné justice, by neměl chodit na obědy, večeře nebo podobná soukromá setkání, třeba hony, s představiteli moci výkonné, zákonodárné či soukromých subjektů. Tady bych souhlasil s názorem předsedy Ústavního soudu Pavlem Rychetským, že určitým osudem soudce je osamocení. Zase to neplatí doslova, to by byl nesmysl. Pokud vás ale vedoucí kanceláře prezidenta pozve na oběd, pak byste měl jako soudce poděkovat a odmítnout.

Podle pana soudce Baxy ale nabídka zazněla při oficiální příležitosti, ne na honu.
Já jsem to zachytil tak, že schůzek bylo několik, nevím, jestli všechny při stejné příležitosti. Základní důvod byl jednání o předsedovi Nejvyššího správního soudu, jestli to bylo při této příležitosti, to nevím.

Podle soudce Baxy ano.
Tak dejme tomu. Samozřejmě není důvod, proč by se předsedové soudů neměli scházet s prezidentem republiky, stejně jako s ministrem spravedlnosti i dalšími představiteli výkonné moci. Předseda soudu není primárně soudce, ale vykonává správu soudu. Vidím ale velmi negativně, pokud se někdo snaží přes předsedu soudu ovlivňovat rozhodnutí soudu, na kterém má sám zájem. Ale myslím si, že je to na obou stranách. Jiné moci nemají ovlivňovat konkrétní rozhodnutí a soudci musí být imunní.

Chyba i na straně soudců

Je tedy podle vás chyba i na straně soudců Baxy a Šimíčka?
Určitě. Je třeba být v tomto obezřetný. Jsou samozřejmě různé akce, kam jsou soudci zváni: oslavy výročí, konference. A často je tam pak nějaké jednání v kuloárech, kterému se určitě žádný soudce nevyhne. Nemůže zabránit, aby se ho někdo zeptal: kdy rozhodnete v té a té věci. On může říct, že je to třeba u analytického útvaru, který to zkoumá, že nedostali vyjádření protistrany. A tím to končí. Takovéto standardní rozhovory musíte vzít na vědomí a nijak by vás při rozhodování neměly ovlivnit.

Co měl tedy pan předseda Baxa dělat, když byl na oficiální akci a pan prezident mu začal sdělovat svoje představy o rozhodování soudu? Měl se otočit na podpatku a odejít?
K tomu nebyl důvod, ale měl dát najevo, že konkrétní věci nemůže projednávat. A potom si myslím, že to měl oznámit ministru spravedlnosti.

To je podle vás jeho nadřízený?
Pan Baxa uvádí, že nadřízeného nemá, ale není to úplně pravda. Ministr není nadřízeným soudů a soudců při výkonu justice, ale je nadřízený při správě justice. To znamená, že pokud to pan soudce Baxa viděl jako intenzivní zásah, měl to ministrovi oznámit.

Řekl jste panu prezidentovi, že jeho postup vnímáte jako chybu?
O této otázce jsem s ním vůbec nemluvil, navíc se tato věc rozeběhla až poté, co jsem jím byl oficiálně přijat.

Usiluje Miloš Zeman o poddajnou justici?
Myslím si, že ne.

Soudce Baxa: Zeman naznačoval, že bych mohl být šéfem Ústavního soudu, připomínalo to výměnný obchod

Číst článek

Čili věci, o kterých se tady bavíme, podle vás nejsou jednoznačnou snahou podvolit si justici?
Znova opakuji, že nevím, jestli to takto proběhlo. Vycházíte z toho, že se to stalo.

Vycházím z toho, co říká bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Baxa a ústavní právník Šimíček. To nejsou dostatečné autority?
To ano, ale pokud jde o pana docenta Šimíčka, ten uváděl, že byl na nějakém obědu nebo večeři, kde se bavili (s kancléřem Mynářem, pozn. red.) o různých rodinných a zájmových tématech. Pak byla položena otázka o příslušnosti soudu a z toho si pak nějak zpětně dovodil, že se to může týkat nějaké kauzy, o které rozhoduje. Pokud to je takto popsáno, jednání asi nebylo několik desítek minut věnováno konkrétní kauze.

‚Neměl na jednání chodit‘

To sice ne, ale podle pana soudce bylo evidentní, že se to setkání týkalo kauzy Lány, o níž zrovna rozhodoval.
Znova říkám: vůbec podle mě neměl na takovéto soukromé setkaní chodit, možná si to teď sám uvědomuje. Musíte předpokládat, zvláště pokud řešíte nějakou kauzu, která se týká té osoby, že bude mít zájem něco zjišťovat. Vyšel bych z konstatování sněmovního podvýboru, že nedošlo k ohrožení nezávislosti justice.

Dobře, neusiluje tedy přece jen pan prezident o poddajnou justici?
No nevím, z čeho to dovozovat, protože on tyto možnosti má dosti omezené. Uvádělo se, že má široké pravomoci v oblasti justice, ale já bych zdůraznil, že tyto pravomoci nevykonává samostatně, většinu má v kontrasignaci s ministrem spravedlnosti nebo přímo předsedou vlády. Navíc nemůže nijak postihovat soudce ani předsedy soudů. Může navrhnout kárné řízení, ale zase rozhoduje kárný senát. Ale to se nikdy nestalo. Nijak se tedy neprojevilo, že by se snažil dosáhnout poddajnosti.

Jak bude reagovat ústavní soudce Aleš Gerloch, když zavolá pan kancléř Mynář a pozve ho na kávu?
Poděkuje, ale nepůjde s ním. Já jsem s ním na kávu nechodil ani předtím, takže nevím, proč bych měl začínat jako soudce.

Nebudete Hradu jako ústavní soudce zavázán? Za vaše analýzy vám kancelář prezidenta platila.
Podle naší ústavní úpravy všechny soudce ústavního soudu jmenuje prezident. Není to tak, že by část volil prezident, část Senát, část Poslanecká sněmovna. Pak bychom mohli uvažovat, že kandidát je prezidentským, senátním. Ale takto bychom mohli říkat, že je každý soudce Ústavního soudu zavázán. Pokud jde o placení, odměny byly standardní, nijak přemrštěné a představují zlomek mého příjmu z advokátní činnosti.

Aleš Gerloch, právník a profesor na Právnické fakultě Univerzity Karlovy | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

‚Není důvod žít v karanténě‘

Pan poslanec a předseda ústavně právního výboru sněmovny Marek Benda z ODS poukázal na to, že jste v roce 1973, v dobách normalizace, vstoupil do KSČ. Nemá pravdu, že takoví lidé by na určité funkce včetně funkcí ústavních soudců měli mít karanténu?
Jako právník musím říct, že by to muselo mít nějakou zákonnou, nebo dokonce ústavní oporu. Pokud vím, tak na Ústavním soudu působí řada bývalých členů KSČ. Myslím si také, že situace je nyní odlišná od 90. let. Já jsem samozřejmě nebyl žádný disident, ale nebyl jsem ani žádný stalinista. Popravdě jsem měl vždy reformní názory a snažil jsem se o přeměnu společnosti, což lze doložit jak určitými publikacemi z 80. let, tak i mými vystoupeními už během studií. Jistě jsem ale nebyl odpůrcem režimu, který by aktivně vystupoval proti. Nevidím ale důvod, proč bych měl žít v karanténě 30 let po listopadu 89. Zdůraznil bych, že návrh do Ústavního soudu není moje iniciativa. Je to iniciativa nejen prezidenta republiky, ale i předsedy Ústavního soudu, kteří se na mě oba obrátili. Návrh na mé angažmá zvažovali i předchozí prezidenti Václav Havel a Václav Klaus.

Nikdo po vás nechce, abyste žil v karanténě, bavíme se tady ale o nejprestižnější funkci, jaké lze v justici dosáhnout. Neměla by být spojena s nezpochybnitelnou osobní integritou, která se neslučuje se vstupem do KSČ za tuhé normalizace?
Je to názor pana poslance Bendy, který mě zná řadu let, takže by měl posuzovat nejen tento fakt, ale i moje vystupování a moji činnost za těch třicet let polistopadového období. Pokud to neví, mohl si zjistit moje názory a vystupování. Jsme v relativně častém kontaktu, čili to beru jako jeho názor, nikoliv jako institucionální nebo normativní požadavek kladený na soudce Ústavního soudu.

Věříte, že Senát potvrdí prezidentův návrh na vaše jmenování?
Myslím si, že ano.

Ondřej Golis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme