Děkanka Fakulty sociálních věd vysvětluje pozvání Lorence. Poslechněte si, co řekl na debatě bývalý šéf StB
Na Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy se minulý týden snesla vlna kritiky, protože na debatě o 17. listopadu 1989, kterou pořádala, vystoupil i bývalý šéf kontrarozvědky StB Alojz Lorenc. Děkanka se proti kritice ohradila, podle ní tím studenti dostali příležitost trénovat dotazování a ověřovat informace. Audiozáznam z debaty zveřejnila na webu fakulty.
„Generace našich studentů naštěstí nepamatuje strach z toho, co se může stát, pocit nesvobody a vnitřní cenzury, který si v sobě ještě neseme z dětství my,“ uvedla děkanka Alice Němcová Tejkalová v prohlášení.
„Zároveň největším problémem toho, proč se ztrácí senzitivita k možnému nástupu nových autoritářských režimů je, že z některých učebnic a řady televizních dokumentů mají mladí lidé pocit, že každého ‚zlouna‘ poznáte lehce, protože to na něm každý vidí, něco je na něm na první pohled varuje,“ reagovala na kritiku, že člověka, jako je bývalý vysoce postavený důstojník Státní bezpečnosti (StB), škola vůbec k debatě o 17. listopadu pozvala.
Studentům na Karlově univerzitě vyprávěl o 17. listopadu bývalý šéf StB Lorenc
Číst článek
Fakulta se rozhodla zveřejnit celý zvukový záznam z debaty. „Na základě rozporuplných a mnohdy zavádějících informací, které se v posledních dnech objevily v médiích ohledně debaty k listopadu 1989...jsem se rozhodla zveřejnit zvukový záznam celé debaty,“ napsala Němcová Tejkalová. Ten si je možné poslechnout ZDE.
Na Lorencovu účast v diskusi jako první upozornil historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů, podle něhož neměl bývalý šéf kontrarozvědky StB na akademické půdě vystupovat.
„Já jsem na debatu šel kvůli Lorencovi, protože mi to přišlo překvapivé, že o 17. listopadu bude mluvit člověk, který nechal skartovat téměř všechny živé svazky Státní bezpečnosti,“ napsal.
‚Já jsem nežádal přijít‘
Diskuse se vedle Lorence účastnili i historik Michal Macháček, garantka oboru žurnalistiky Barbora Osvaldová a moderátor Marek Wollner. Právě on patřil k nejhlasitějším kritikům Lorencovy účasti v diskusi.
Alojz Lorenc (*1939)
Bývalý československý policista v letech 1985 až 1989 působil jako první náměstek federálního ministra vnitra Československé socialistické republiky. Byl pověřený řízením centrálních kontrarozvědných správ Státní bezpečnosti. Věnoval se také kryptografii. Vymyslel šifrovací program, a poté řídil jeho vývoj. Za své činy z doby před sametovou revolucí byl v říjnu 1993 Vyšším vojenským soudem v Táboře odsouzen ke čtyřletému nepodmíněnému trestu. Došlo ale k rozdělení země, Lorenc se stal slovenským občanem a k trestu nenastoupil. Na nátlak české justice byl na Slovensku odsouzen až v roce 2002. Za zneužití pravomoci veřejného činitele dostal patnáctiměsíční podmínku.
Jak řekl, zúčastnil se na žádost Barbory Osvaldové, která se podle jeho slov Lorencovy účasti bála. „Pochopil jsem, že se ona snaží minimalizovat nějakou jeho propagandu, která by tam mohla zaznít,“ vysvětlil.
„Především proč jsem tu. Já jsem nežádal přijít, já jsem sem byl pozvaný a je slušné na pozvání reagovat. Minimálně proto, že si myslím, že jestli je něco dnes v tomto světě potřebné, je to dialog,“ obhajoval svoji účast na debatě Lorenc poté, co se proti jeho přítomnosti někteří účastníci panelu vymezili.
„Je to diskuse, ale ne diskuse v názorové bublině, ale diskuse protipólů. Možná poté zjistíme, že nejsme takovými protipóly, a že jsme na jedné lodi a máme problém s tím, co s tím světem se má vlastně stát,“ obhajoval svoji účast na debatě Lorenc poté, co se proti jeho přítomnosti někteří účastníci panelu vymezili. (Některé výroky, který z Lorencových úst zazněly, najdete v boxu na konci textu.)
Možnost mluvit s estébákem
Podle děkanky byla debata v pořádku, k upřednostňování Lorence nedocházelo a všichni panelisté měli možnost na jeho výroky reagovat.
Zdůraznila, že studenti získali možnost mluvit s estébákem ještě předtím, než nastoupí do některé z redakcí a rozhovor s takovým člověkem budou muset mít v krátké době hotový.
„My novináři musíme jít k nim, vidět je, mluvit s nimi a zažít, jak se manipuluje s fakty. Prožít zkušenost, že nelze všemu věřit a vždy musíme zpovídaného konfrontovat s fakty,“ uvedla.
Rovněž podle FSV Jakuba Římana byla debata vyvážená. „Jedním z hlavních témat celé diskuse byla právě trestní minulost Alojze Lorence, a v jejím průběhu zazněly tedy veškeré podstatné informace o jeho minulosti, které připomínali jak přítomní historici, tak ostatně i všichni ostatní panelisté,“ napsal iROZHLAS.cz.
Co také řekl Lorenc studentům
O Národní třídě
„Především akce 17. listopadu se mě netýkala, já jsem nevelel ani pořádkovým jednotkám, ani pohotovostnímu pluku, který zasahoval. A v podstatě to byla čistě pražská záležitost.“
(zásahu velel Michal Danišovič)
O zásahu
„Druhým faktem je, že jsem opakovaně a opakovaně politickým činitelům, kteří po mně žádali souhlas se zákrokem, dával stanovisko nesouhlasné. To je nesporná věc. Samozřejmě já cítím jistou funkční zodpovědnost, protože byl jsem tam, kde jsem byl.“
(podle historiků Lorenc nařídil nezasahovat)
O polistopadovém vývoji
„Věděl jsem, že ať to dopadne, jak to dopadne, že nemám nic společného s 50. léty, absolutně nic, byl jsem v podstatě dítě. Věděl jsem, že nemám nic společného s čistkami po roce 68. Takže já jsem neměl tehdy důvod pro nějaký osobní strach.“
O přechodu k demokracii
„... na nás zůstala jedna jediná věc, jak celá ta záležitost proběhne. Protože v Polsku, když bylo vyhlášeno stanné právo, tak byli mrtví, tam se střílelo do lidí. Za Gorbačova se v Pobaltských oblastech střílelo do lidí. Takže ten celý rozpad neprobíhal tak úplně bezbolestně. Takže mně bylo jasné, že na nás zůstala jedna základní věc, jak to celé proběhne.
(během výjimečného stavu bylo v Polsku začátkem 80. let zabito 91 lidí; v roce 1991 zemřelo v Litvě 14 civilistů)
„Druhá věc, kterou je třeba říct, že to nezáleželo jen na establishmentu, tedy na mně, ale že to záleželo na obou stranách společenského konfliktu. Já si vzpomínám, a zase papír na to není, krátce po 17. listopadu jsem měl velké shromáždění na ministerstvu náčelníků různých odborů, já jsem jim tam vysvětlil, že jediné řešení, které existuje, je politické řešení.“
