Amnestovaní se vrací na svobodu často bez prostředků, pomáhá jim charita

Amnestovaní musí po opuštění věznic řešit řadu problémů. Někteří se nemají kam vrátit, chybí jim také peníze a často i základní věci, třeba teplé oblečení. S prosbou o pomoc se obracejí i na charitativní organizace.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Skupina amnestovaných vězňů odchází z věznice v Kuřimi | Zdroj: ČTK

„Já nemám kde bydlet a tuhle charitu jsem už znal, už jsem tu jednou po propuštění byl. Teď už jsem šel automaticky,“ vysvětluje pan Ladislav Krejčí, proč našel útočiště právě v azylovém domě U svaté Terezie v pražském Karlíně.

Zamířil sem přímo z věznice v Kynšperku nad Ohří. Za mříže ho dostalo neplacení alimentů. 20 měsíců mu amnestie zkrátila o dva dny. Pomoc hledají u charitativních organizací i další bývalí vězni.

Přehrát

00:00 / 00:00

Návrat některých amnestovaných na svobodu zachytila reportérka Eva Rajlichová

„Žádají ubytování, ať už na noclehárně nebo dlouhodobější v azylovém domě. Přicházejí také požádat o materiální pomoc nebo o sociální poradenství. Materiální pomoc často spočívá v tom, že se potřebují dostat domů, potřebují se najíst, umýt, obléct,“ říká ředitel azylového domu Stanislav Fiala. Někdy se dá pomoci docela snadno, stačí několik kousků oblečení.

„Nás oslovil asi padesátiletý pán, kterého propustili z vězení a on byl jen v krátkém rukávu a kalhotech. Obrátil se na mediační a probační službu v Litoměřicích, že nemá kde bydlet, nemá co na sebe a oni ho poslali k nám. My jsme ho vybavili zimním oblečením,“ popisuje mluvčí Diecézní charity Litoměřice Edith Kroupová.

Pracovníci azylových domů a podobných zařízení se teď s propuštěnými vězni setkávají častěji, přesto se podle Stanislava Fialy současná situace dá zvládat.

Řada amnestovaných se ocitla na ulici, přežívají v charitních centrech

Číst článek

„Amnestie prezidenta Havla byla širší, byli propuštěni lidé, kteří byli ve výkonu trestu déle, neměli sociální vazby. Tam byl ten problém větší.“

Amnestovaný Ladislav Krejčí si pomoc od charity pochvaluje, přesto se bude snažit dostat se rychle pryč.

„Teplá voda v kteroukoli hodinu, možnost uložit si věci do skříňky a hlavně je tu čisto. Chci to samozřejmě co nejdřív ukončit a nebýt pohromadě na malé cimře s dalšíma sedmi klukama, protože v tom jsem teď žil 20 měsíců.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Hostem Ranního interview byl ředitel Charity Česká republika Oldřich Haičman.

Charita Česká republika nejčastěji pomáhá propuštěným vězňům s poradenstvím.

„Je to zejména takový kontakt se sociálním prostředím, dostat propuštěného vězně zpětně do rodiny, nakontaktovat ho zpátky a získat pro něj rodinné zázemí. Pokud se toto nepodaří, pak následují další služby jako noclehárna, azylový dům, najít mu práci a doprovázet ho k běžnému životu,“ říká ředitel Charity Česká republika Oldřich Haičman.

Kontaktovat rodinu je podle něj někdy obtížné. Rodina se ho zřekne až v 90 procentech případů.

„Rodina se ho často zřekne, zvláště jsou-li to lidé, kteří mají za sebou nějaké delikty. Ale snažíme se, je to obtížná sociální práce. Myslím si, že právě tato sociální práce byla při propuštění amnestovaných podceněna,“ vysvětluje Haičman.

„Jsou to lidé, kteří ve vězení pobývali déle. Ten člověk potřebuje nějakou resocializaci a integraci. To bylo podceněno oproti amnestii, kterou udělil Václav Havel,“ dodává.

Rozpočet Charity Česká republika je 2,8 miliardy korun. Třicet procent získává ze státních prostředků.

Igor Maňour, Eva Rajlichová, Michaela Vydrová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme