Gramotnost absolventů, výzkum PIAAC

Ústecko a Karlovarsko: školství zaspalo, žáci mají propastně horší výsledky. Proč?

Jan Boček |

Čtěte dále

Kraje s nejhoršími výsledky přijímacího řízení na střední školy? Ústecký a Karlovarský. Nejvíce neúspěšných maturantů? Ústecko a Karlovarsko. Nejnižší čtenářská, přírodovědná i matematická gramotnost? Studenti v Ústeckém a Karlovarském regionu.

Na první pohled to vypadá banálně – území bývalých Sudet je problematické v mnoha charakteristikách, například v nezaměstnanosti, volební účasti nebo podílu lidí v exekuci.

Jenže v málokterém ukazateli vystupuje takto výrazně pouze jedna část pohraničí; obvykle se stejně zřetelně hlásí také Ostravsko, Olomoucký kraj nebo slovenské příhraničí. Tentokrát je problém suverénně nejsilnější na severozápadě země.

„Je to dáno historickou ekonomickou strukturou: textilky, sklárny, doly, chemičky,“ myslí si Bohumil Kartous, analytik organizace EDUin. „Tomu byla přizpůsobena struktura středního školství v druhé polovině minulého století. A to přetrvává,“ říká pro iROZHLAS.cz.

„Proto je tam dnes tolik středních odborných škol,“ vysvětluje. „V posledních letech se struktura vzdělávání lehce změnila, tamější školy častěji nabízejí maturitní obory. Což je pro oba kraje paradoxně spíš problém. Víc lidí odchází na vysoké školy a málo se vrací.“

Propast mezi regionem a zbytkem republiky ukazují loňské výsledky jednotných přijímacích zkoušek na čtyřleté studijní obory (výuční a maturitní obory, lycea a čtyřletá gymnázia) a osmiletá gymnázia. Šestiletá gymnázia jsou ve většině krajů menšinová, proto je do grafů nezahrnujeme. Výsledky umožňují pouze srovnání mezi kraji.


Výstupy z větší části středních škol ukazují výsledky společné maturitní zkoušky. Graf se oproti předchozím mírně liší: jednak v něm nevystupují učební obory bez maturity, jednak je maturita z matematiky nepovinná a vypovídá tedy jen o části studentů. Výsledek zkoušky z češtiny je průměrem písemné práce, didaktického testu a ústní zkoušky.

Zaostávání ústeckých a karlovarských škol ukazuje také mezinárodní šetření PISA, které každé tři roky sleduje čtenářskou, matematickou a přírodovědnou gramotnost patnáctiletých žáků. Tedy žáků na úrovni devátých tříd.

Třetina testovaných žáků v regionu skončila na nejnižším stupni. „Interpretují údaje několika známých životních situací vyžadujících nízkou úroveň poznání,“ popisují jejich schopnosti autoři testů. „Jsou schopni využít nějaké z jednoduchých zdrojů dat v málo souvislostech a umí popsat nějaké velmi jednoduché vzájemné vztahy.“

Žádný jiný kraj tak vysoký podíl problematických žáků nemá.

Studijní talenty naopak sbírají Praha a Jihomoravský kraj. Zatímco ale Praha zůstává na špičce i co do úspěšnosti maturit, na Brněnsku jsou maturanti úspěšní jen lehce nadprůměrně.

Za zmínku také stojí také Vysočina a Zlínský kraj. Když pomineme víceletá gymnázia, která jsou doménou velkých měst, dosahují středoškolští studenti nejlepších výsledků – přinejmenším v češtině – právě tady.

Za polovinu neúspěchů může chudoba

Najít jednu příčinu vysoké studijní neúspěšnosti na severozápadě není snadné. Jde spíš o komplex problémů – částečně typických pro bývalé Sudety, částečně udržovaných současnými autoritami.

Největší podíl na marasmu ve školství má zřejmě socioekonomická situace rodin v obou krajích, množství sociálně vyloučených a mezigenerační přenos chudoby.

„Lidé s rodiči, kteří vystudovali jen základní školu, měli u nás [po revoluci] v porovnání s evropskými státy velmi malou šanci na dosažení vysokoškolského vzdělání,“ vysvětluje v rozhovoru pro Lidovky.cz sociolog Daniel Prokop. „Špatná ekonomika rodiny tedy v Česku nadprůměrně snižuje šance dětí ve škole.“

„Zároveň přitom platí, že v Česku vzdělání dosud výrazně redukuje šanci na chudobu a nezaměstnanost,“ dodává Prokop. „Například v roce 2013 byla u člověka s vysokoškolským vzděláním v Česku zhruba devětkrát menší pravděpodobnost, že bude trpět těžkou materiální deprivací, než u člověka, který zvládl jen základní školu.“

Čísla o efektu socioekonomického statusu na studijní výsledky přináší také PISA. Vedle výsledků žáků totiž sbírá také řadu socioekonomických ukazatelů. Z nich pak odvozuje takzvaný index ekonomického, sociálního a kulturního statusu žáků – a s jeho pomocí odhaduje, jaký vliv na studijní dovednosti mají mimoškolní aspekty.

Rozdíl v tomto indexu podle výzkumníků vysvětluje 47 procent rozdílu ve výsledku testů. Doslovně to znamená, že socioekonomický status je klíčový pro pochopení textu nebo vypočítání příkladu. Přeneseně pak PISA potvrzuje, že socioekonomický status rodiny je naprosto zásadní pro úspěšné studium.

Velmi úzkou souvislost mezi sociálně vyloučenými lokalitami a kvalitou vzdělání ukazuje sociolog Karel Čada nad daty České školní inspekce. Podle něj mají tři čtvrtiny obyvatel vyloučených lokalit nejvýš základní vzdělání, a co hůř: nová generace má v průměru ještě horší vzdělání než jejich rodiče.

„Je to způsobeno tím, že část generace rodičů musela povinně navštěvovat i střední školu,“ vysvětluje Bohumil Kartous z EDUin. „Dnes je ze zákona povinná pouze devítiletá základní škola. Teenageři se základním vzděláním jsou pak snadnou obětí headhunterů nabízejících zdánlivě vysoké výdělky za nekvalifikovanou práci v montovnách.“

Počet obyvatel žijících v sociálně vyloučených lokalitách navíc roste, od roku 2006 se zvýšil téměř o polovinu.

Karlovarsko chce víc učňů, ti ale mají kritické výsledky

Polovinu rozdílu ve výsledcích testů nicméně chudoba nevysvětluje. Například žáci z Libereckého kraje byli v měření PISA mnohem úspěšnější, než by odpovídalo jejich socioekonomickému statusu. Žáci z Ústeckého a Karlovarského kraje naopak podstatně horší.

Podobně důležitým faktorem jako chudoba může být struktura středních škol v regionu. Právě typ vzdělávání je přitom klíčový pro schopnost porozumět čtenému textu, spočítat matematické úlohy nebo efektivně využívat počítač – tedy dovednosti, podstatné pro uplatnění na současném pracovním trhu.

Ukazuje to šetření Předpokladů úspěchu v životě i práci (PIAAC) z roku 2012, které se zaměřuje na stejné dovednosti jako PISA, ale u absolventů škol.

Výsledky studie PIAAC ukázaly propast mezi výučními obory a školami s maturitou. V testu počítačové gramotnosti učňové dopadli dokonce hůř než absolventi základních škol. Jinými slovy, výuční obory nejen že nemusejí znamenat výhodu – mohou dokonce žáky diskvalifikovat.

„Situace na učilištích je tristní i z toho důvodu, že jejich žáci jsou často považováni za nevzdělavatelné a už ze základní školy si přinášejí silnou demotivaci k učení,“ doplňuje Kartous. „Tenhle problém česká vzdělávací politika zcela ignoruje,“ dodává.

Nepřekvapí proto, že nejvyšší podíl výučních oborů bez maturity a naopak nejméně gymnazistů je právě v Ústeckém kraji.

Struktura středního vzdělávání sice vychází z historického vývoje, nicméně ministerstvo školství a zejména krajské úřady ji mohou do značné míry ovlivnit.

Na zkvalitnění všeobecného vzdělávání se soustředí například Jihomoravský kraj. Otevřením Akademie pro ředitele chce zvyšovat jejich kvalifikaci.

„Vidíme zde dvojí rozpor: na jedné straně obrovská poptávka po lidech s pestrou škálou dovedností (spíše než znalostí), a na druhé straně nevyužívání specifického talentu místních mladých lidí stávajícím veřejným vzdělávacím systémem,“ vysvětluje principy akademie pirátský krajský zastupitel Jiří Hlavenka.

„Chceme-li, aby Jihomoravský kraj rostl jako perspektivní region, musíme jeho obyvatelům umožnit prosadit se, rozvinout svůj talent a zaměstnavatelům ukázat, že zde najdou lidi dobře připravené na Průmysl 4.0,“ dodává Hlavenka.

Jenže na opačné straně republiky je trend přesně opačný. Vedení Karlovarského kraje si loni v prosinci odhlasovalo zrušení lyceí – mezistupně mezi maturitními obory a gymnázii – a soustředí se na změny v odborném vzdělávání. K tomu chce navrhnout změnu školského zákona, která má mimo jiné posílit dohled kraje nad soukromými školami.

Přitom, jak ukazují data, je optimalizace odborného školství tím posledním, co by mohlo regionu pomoci k vyšší úspěšnosti maturit a lepšímu uplatnění absolventů na pracovním trhu.

„V rozvinutých zemích je naprosto běžné, že školy v problémových oblastech a problémové regiony získávají podporu státu napříč resorty, zejména ze školství a sociálních věcí,“ komentuje situaci Bohumil Kartous. „Většina lidí, kteří získají slušné vzdělání, z chudých a neperspektivních regionů odejde jinam. S tím se bude pojit snížení cen bydlení a zvyšující se koncentrace bezprizorních. Pokud u nás nevzniknou programy, které identifikují problémové oblasti a poskytnou jim podporu, rozdíly se budou pouze zvyšovat.“

„České autority ignorují také fakt, že měnící se struktura pracovního trhu může v těchto regionech významně zvýšit podíl nezaměstnaných. Pěstujeme si rozsáhlá ghetta,“ uzavírá Kartous.

Text vznikl ve spolupráci s EDUin.

Jan Boček