Nemůžeme dovolit, aby bývalí agenti StB přepisovali historii, říká exšéf Ústavu paměti národa Krajňák

Pravda se relativizuje. Tak v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz mluví bývalý ředitel slovenského Ústavu paměti národa Ondrej Krajňák, se kterým se český premiér Andrej Babiš (ANO) šest let soudil o to, zda je veden jako agent ve svazcích komunistické tajné policie oprávněně, či nikoli. Nyní však spor definitivně ukončil Evropský soud pro lidská práva, který stížnost šéfa kabinetu zamítl.

Bratislava Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Bývalý šéf Ústavu paměti národa Ondrej Krajňák

Bývalý šéf Ústavu paměti národa Ondrej Krajňák | Foto: Tomáš Benedikovič | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Co na rozhodnutí evropského soudu říkáte?
Velmi mě to potěšilo. Nechci říkat, že šlo o osobní dárek, ale měl jsem shodou okolností 20. listopadu (den, kdy evropský soud rozhodl – pozn. red.) narozeniny. Trochu jsem to ale očekával, protože rozhodnutí Ústavního soudu na Slovensku bylo jasné. I proto jsem byl překvapený, když se na Evropský soud pro lidská práva obrátil. Považoval jsem to za divadlo pro veřejnost. Potřebuje ji zaujmout, aby mu důvěřovala.

Štrasburský soud odmítl Babišovu stížnost kvůli svazkům StB. ‚Pravda je na mojí straně,‘ tvrdí dál

Číst článek

Slovenský Ústavní soud v říjnu 2017 rozhodl, že žalovanou stranou neměl být Ústav paměti národa. Zpochybnil také svědectví bývalých příslušníků Státní bezpečnosti (StB), o jejichž výpovědi se předchozí verdikty opíraly. V tom byl podle vás rozsudek přelomový?
V judikátu bylo jasně řečeno, že příslušníci Státní bezpečnosti nejsou u soudu podle zákona o nemorálnosti a protiprávnosti komunistického režimu považováni za důvěryhodné svědky. V archivu Ústavu paměti národa i Ústavu pro studium totalitních režimů existují písemné důkazy, které svědčí o oprávněné evidenci ve svazcích Státní bezpečnosti. Jde o dvanáct spisů na pěti různých místech, které obsahují 40 kontrolních podpisů. Takže písemné důkazy k dispozici máme, předkládali jsme je, a ačkoli je nižší soudní instance nebraly v úvahu, byli jsme si jisti, že právo je na naší straně.

Evropský soud ale nerozhodoval podle všeho o tom, zda je Babiš veden ve svazcích StB oprávněně, či nikoli, ale o přijatelnosti žaloby.
Právě proto máme jistotu, že jsme postupovali velmi precizně.

Dříve jste i zmiňoval, že Babiš neměl důkaz, který by dokazoval opak, tedy že byl evidován jako agent StB neoprávněně. Čím se tedy z vašeho pohledu mohl u soudu dále bránit, když výpovědi bývalých agentů, kteří svědčili v jeho prospěch, odmítl jako nedůvěryhodné slovenský Ústavní soud?
Stížnost k evropskému soudu jsem neviděl, ale předpokládám, že šlo o to, že mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces. Čím se ale bránil, mi není jasné, protože tito svědci sice vypovídat mohou, ale jsou bráni jako nedůvěryhodní. K dispozici sice jsou listinné důkazy, ale ty svědčí v jeho neprospěch. To považuji za klíčové, proto jsem byl přesvědčen, že u evropského soudu nemá čím argumentovat.

Agent Bureš ve 12 svazcích

Tudíž i další možná žaloba, která by ze strany Babiše mohla tentokrát mířit na slovenské ministerstvo vnitra, nemá podle vás šanci na úspěch? Měly by ke stanovisku Ústavního soudu přihlížet i další soudy?
Měly by to samozřejmě brát jako klíčovou záležitost. Bývalí příslušníci Státní bezpečnosti, kteří v případu vystupovali jako svědci, určitě lhali, buď dnes, nebo v letech, kdy evidovali agenty. Což je další důvod, proč jsou nedůvěryhodní. Tito kmenoví zaměstnanci Státní bezpečnosti, kteří evidovali své agenty a vytěžovali jejich následnou činnost, jsou povinni své agenty chránit a donekonečna je ospravedlňovat. Pokud by se změnila politická situace, je reálné, že by mohli být v ohrožení života. Z tohoto titulu nemusí mluvit vždy pravdu a vypovídat podle toho, jak je z jejich pohledu potřeba. Navíc nebyli ani zbaveni mlčenlivosti.

Ondrej Krajňák

Ondrej Krajňák je bývalý šéf slovenského Ústavu paměti národa. Z čela instituce odstoupil loni v říjnu poté, co změnou zákona došlo k oslabení jeho pravomocí. Zůstal ve správní radě Ústavu paměti národa jako řadový člen. Ve sporu s Andreje Babiše o evidenci ve svazcích StB aktivně vystupoval a působení ústavu bránil.

Co lze tedy ohledně Babiše – kromě toho, že byl evidován jako agent Bureš – ze svazků vyčíst?
Prvně je potřeba říct, že Ústav paměti národa čelil žalobě za samotnou evidenci, a ne kvůli naší činnosti. Jsou to většinou vážné věci. Protože příslušníci Státní bezpečnosti museli evidovat podle určitého protokolu, který podléhal kontrole. Konkrétně ve svazku Bureš je čtyřicet kontrolních podpisů. Jeho rekonstrukcí se navíc zjistilo, že se agent Bureš objevuje ve 12 různých spisech. To znamená, že pokud bychom řekli, že třeba ve dvou spisech by si agenti vymýšleli, tak ty další svazky to popírají.

Zmínil jste, že svazek obsahuje 40 kontrolních podpisů. Jde o podpisy různých lidí?
Mohli to být i ti samí lidé, ale v každém případě těch podpisů je čtyřicet, a to lidí na různých úrovních. Jde o nižší i vyšší úředníky. Dokonce tam jsou i podpisy na úrovni ministerstva vnitra.

Pokud tedy Andrej Babiš argumentuje tím, že dokumentace je falešná, mohlo to tak vůbec být?
I když zatím takové spisy neznám, tak nelze vyloučit lidský faktor, lidské selhání, kdy by si mohl někdo něco vymyslet v jednom spise. Ale nemyslím si, že by k tomu byl důvod. Protože aby někdo pracoval na síti spolupracovníků a vyráběl by pouze fiktivní síť, tak by byla práce profesionální státní policie úplně na vodě. Absolutně to nedává smysl, ale ani takovou možnost nevylučuji. A další spisy s kontrolními podpisy tuto variantu ale nepodporují.

Lze se v tomto ohledu opřít i o něco jiného než jen dokumentaci z archivu Státní bezpečnosti?
Existuje i vědecký výzkum, neopíráme se pouze o archiv bezpečnostních složek, protože tam je zřejmé, že například sledovaná osoba byla nepřátelskou osobu a aparát státní bezpečnosti ji viděl v daleko horším světle, než byla. Popisovali ji jako spolupracovníka tajných bezpečnostních služeb ze Západu a ten člověk se s nimi nikdy nesetkal. V tom ale ten problém není. Nejde o to, zda je obsah spisu pravdivý. Problém, který dnes řešíme v souvislosti s Babišem, je ten, zda ho oprávněně evidovali ve svých spisech, zda na to měli, nebo neměli právo. Samozřejmě to byla jejich činnost, jejich agenda, spisování těchto registračních protokolů. To znamená, že kdyby tento protokol porušili, tak jim hrozil vyhazov ze zaměstnání, ale i další tresty. Mohli být za to i odsouzeni. Dnes už jim za to nehrozí nic. V tu dobu by si to nedovolili, dnes si ale můžou dovolit nemluvit pravdu.

Co tento spor vypovídá o současné společnosti? Jde o zlomový moment toho, jakým směrem se budeme ubírat?
Už na začátku tohoto sporu jsem upozorňoval na to, abychom nedovolili příslušníkům Státní bezpečnosti přepisovat historii. Relativizuje se pravda o minulosti. Agent, který byl velmi aktivním agentem, vlastně dnes tvrdí, že vždycky dělal to, co dnes bezpečnostní složky, tedy že chránil zájmy společnosti. Musíme si ale uvědomit, kolik lidí bylo odsouzeno na nucené práce, kolik lidí šlo do vězení a kolik jich bylo v minulosti popraveno. A to byl výsledek práce represivního orgánu státu a to byla Státní bezpečnost. My musíme být nyní advokáti nespravedlivě pronásledovaných, naše práce má být v prospěch těch, kteří v minulosti trpěli.

Kristýna Guryčová, och Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme