Archivy se veřejnosti neuzavřou, rozhodl Ústavní soud. Nález prošel těsnou většinou

Dostupnost archivních pramenů z dob totalit se nezhorší. Ústavní soud nevyhověl návrhu směřujícímu proti výjimce, která historikům usnadňuje přístup k dokumentům nacistického i komunistického režimu. Například nepotřebují souhlas žijících lidí, jejichž citlivé osobní údaje se v dokumentech objevují. Právě kvůli osobním údajům požádal Nejvyšší soud ústavní soudce, aby zvážili soulad právní úpravy s ústavním pořádkem. S rozhodnutím Ústavního soudu k zákonu o archivnictví se neztotožnilo sedm soudců. Nález, který ponechal zákon beze změn, prošel těsnou většinou.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Soud (ilustrační foto)

Soud (ilustrační foto) | Foto: Filip Jandourek

Obsáhlé odůvodnění začal po druhé hodině odpolední číst soudce Jiří Zemánek. „Model přístupu v Česku je nejotevřenější v Evropě," řekl úvodem Zemánek.

Návrh Nejvyššího soudu ústavní soudci částečně zamítli, částečně odmítli. V praxi to znamená, že právní úprava nadále platí beze změn. Soud se sice věcně zabýval zněním zákona před poslední novelizací, současné znění je však prakticky stejné, změnilo se jen číslování paragrafů.

Někteří historici v poslední době vyjádřili obavu, že případný zásah do zákona o archivnictví by značně zkomplikoval a zpomalil jejich práci. Dokumenty by dostávali se začerněnými osobními údaji, případně by pro ně zůstaly nedostupné.

Proti zásahu do zákona se postavil Archiv bezpečnostních složek, Ústav pro studium totalitních režimů, ale také vláda. Poukázala na potřebu poznávat historické prameny a přinášet svědectví o obou totalitách.

Zákon říká, že podmínka předchozího vyrozumění ani písemného souhlasu žijících osob s nahlížením do archivních fondů se netýká konkrétních typů dokumentů. Jde o archiválie vzniklé před 1. lednem 1990 z činnosti vojenských soudů a prokuratur všech stupňů, bezpečnostních složek, některých soudů, Národní fronty, dále na archiválie německé okupační správy a dokumenty, které již dříve měly veřejnou povahu.

Nejvyšší soud konkrétně řeší případ muže, který od státu neúspěšně žádal odškodnění 300 tisíc korun za to, že archiv zpřístupnil novinářům z České televize jeho citlivé osobní údaje ze svazku vedeného komunistickou Státní bezpečností. Soud řízení o mužově dovolání přerušil a obrátil se na ústavní soudce.

Nejvyšší soud zdůraznil, že nechce historikům uzavřít cestu k dokumentům ani nezpochybňuje potřebu zkoumat totalitní režimy. Od ústavních soudců však očekával vyjádření, zda je široce vymezené zpřístupnění osobních údajů přiměřené a zda nepřipadá v úvahu citlivější řešení.

„Od ústavních soudců však očekával vyjádření, zda je široce vymezené zpřístupnění osobních údajů přiměřené a zda nepřipadá v úvahu citlivější řešení. Nejvyšší soud nyní ve věci rozhodne zavázán závěry Ústavního soudu. Samozřejmě poté, co se s velmi rozsáhlým a podrobným odůvodněním nálezu pléna Ústavního soudu příslušný senát do detailu seznámí,“ uvedl mluvčí Nejvyššího soudu Petr Tomíček.

Nález Ústavního soudu k zákonu o archivnictví by zpravy.rozhlas.cz on Scribd

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme