Válka na Ukrajině mění i české zpravodajské služby. Bezpečnostní složky státu musely začít intenzivněji komunikovat a spolupracovat. „Je potřeba na to nahlížet úplně jinýma očima, než jsme na to nahlíželi dřív. Hlavně je to kousíček od našich hraníc,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro Český rozhlas ředitel Vojenského zpravodajství Jan Beroun.

Rozhovor Praha 18:40 19. dubna 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Každým dnem se očekává začátek jarní ofenzivy na Ukrajině se zapojením zbraní ze zemí NATO. I Česko přispělo?
Česko je součástí západní koalice, která jednoznačně podporuje Ukrajinu. Myslím si, že jestli Rusové něco neočekávali, tak to byla zejména jednota Západu. A jestli je něco ochromuje v těch operacích, tak je to právě podpora ze Západu, která se Ukrajině dostává.

Rusko podle ukrajinské rozvědky přechází do defenzivy. Velká jarní ofenziva se mu nepodařila

Číst článek

A pokud jde o ofenzivu, tak Ukrajincům se samozřejmě trošku omezuje časový prostor, kdy tu ofenzivu můžou provést. A jsou jednoznačně závislí na dodávkách západní techniky a na výcviku personálu pro obsluhu té techniky. A v tomhle se pohybuje Česká republika i pomoc ze strany České republiky.

Můžete být trochu konkrétnější, co se týká české pomoci Ukrajině?
Je to nejenom vojenská podpora, ale je to samozřejmě i morální podpora. Je to i podpora uprchlíků, kteří jsou na území České republiky, protože to všechno vytváří v Ukrajincích pocit, že v tom nejsou sami. Že někdo je s nimi, protože přece jenom lépe se bojuje bojovníkům na frontě, pokud vidí, že mají zázemí, rodiny jsou v bezpečí a že jim nehrozí nějaké útrapy na území Ukrajiny.

Rétorika Ruska i Ukrajiny je ostrá a minimálně zvenčí to působí, že není prostor pro nějaká jednání a obě strany odmítají jakkoli ustoupit. Má konflikt podle vás řešení?
To je hodně těžká otázka. Nebudu se vyjadřovat k pozici Ruska jako agresora. Je jednoznačně nepřípustné, aby se spory řešily tím, že se zahájí válečná operace a začnou umírat lidé.

A pokud jde o Ukrajinu, tak respektujeme to, že chtějí zpátky svá území. Rozhodnutí o tom, jestli je správný, nebo nesprávný okamžik na to zahájit vyjednávání nebo rozhovory, to nechme na Ukrajincích. Nehledě na to, že prezident Zelenskyj několikrát řekl, že musí být úspěšný na válečném poli, aby potom měl lepší vyjednávací pozici pro další jednání.

Myslíte si, že je reálné, že by se například bojovalo o Krym?
Myslím si, že ten rok a kus nás poučil, že reálné je ledacos. Ukrajinci neustále vyjadřují odhodlání se dostat zpátky na Krym a vrátit ho pod správu Ukrajiny. Dovedu si představit, že v nějaké formě ten boj probíhat bude.

‚Pomáháme sobě‘

Součástí Vojenského zpravodajství je satelitní centrum, které umí pořídit nebo získat snímek jakéhokoliv místa na planetě. Analyzujete situaci na Ukrajině i tímto způsobem?
Určitě. Zejména pomáháme sami sobě, abychom lépe rozuměli situaci, která se na Ukrajině odehrává. Dokázali jsme lépe poskytnout informace nutné k rozhodování našim politickým představitelům a lépe definovat očekávaný vývoj na frontě.

Pomocí družic můžeme kontrolovat dodržování sankcí, říká ředitelka vojenského satelitního centra

Číst článek

Očekáváte, že se jarní ofenziva promítne i do kyberprostoru?
Nepochybně. Operace dnes jdou ruku v ruce. Pokud Rusové chtějí dosáhnout nějakého úspěchu, tak se musí soustředit i na to, aby trošku podlomili odhodlání Ukrajinců se bránit.

K tomu nepochybně slouží kybernetické operace. Na druhou stranu Ukrajinci jsou v tom velmi zdatní soupeři. Dokážou se docela úspěšně bránit. Délka války je už docela poučila a naučili se s tím žít.

Součástí jarní ofenzivy jsou i informační operace. Třeba ukrajinská kampaň proti ruským vojákům i civilistům. Dělá něco podobného i Rusko?
Rusko tyhle informační války vede od nepaměti. Myslím si, že Rusové v tom byli vždy velmi progresivní a hodně na to spoléhali. I kampaň předtím, než válka začala, byla z ruské strany neuvěřitelná masáž ukrajinského veřejného mínění. Snažili se Ukrajinu vykreslit jako téměř neexistující zločinecký stát. Takže Rusové to vedou od samého začátku.

Je rolí vojenského zpravodajství toto sledovat a analyzovat?
Určitě. Zjišťovat, jaký to má přepad do vojenské oblasti, je důležitá součást naší práce.

Oslabení Západu

Pracují ruské propagandistické nástroje na ovlivňování českého veřejného mínění?
Dostopování zdrojových informací k různým dezinformačním kampaním je poměrně složité a ne úplně se to daří. Obecně se dá říct, že Rusové mají zájem na tom, aby se oslabila jednota Západu, takže se na tom samozřejmě snaží nějakým způsobem pracovat.

Žaloba na resort obrany za blokaci ‚dezinfo webů‘ neuspěla, iniciátoři podají kasační stížnost

Číst článek

Mají zájem na tom, aby se na Západě v politickém a veřejném životě objevovaly osobnosti, které budou trochu rozmělňovat jeho jednotu. Hlavně se na to podívejme z hlediska historie, kdy Rusové nebo Sovětský svaz tyto věci historicky velmi dobře uměli.

Když se podíváme na různá mírová a protijaderná hnutí v západní Evropě, tak to téměř vždy bylo v režii KGB. Rusové tohle opravdu velmi dobře umí.

Jak už jste zmínil, Česko hodně pomáhá Ukrajině. Je to důvod, proč je terčem ruské propagandy?
Důvodů je více. Rusové jsou určitě velmi nepříjemně konfrontováni s realitou, že Česko je pevnou součástí západní koalice. Druhá věc je, že Rusové na nás pořád nahlíželi jako na bývalý satelit, tedy v lepším případě jako bývalý satelit.

Jejich problém je ten, že oni nepochopili změnu myšlení a situace za posledních 35 let, která se tady odehrála. Pořád na nás koukají očima toho bývalého Sovětského svazu.

Můžete být konkrétní, v čem se to projevuje?
Když si vzpomínáte na všechny ty reakce Rusů ohledně sochy Koněva, tak na tom to bylo úplně jasné. Oni nechápali, jaká je role vlády a místních autorit. Neustále se dožadovali nějakého vstupu z centra do událostí. Za celou tu dobu „konfliktu“ nepochopili, kdo může o čem rozhodnout a kdo má moc.

Co třeba podpora některých politických formací, osobností nebo krycích organizací? I to Rusko využívá v Česku?
To už je taková hodně konkrétní otázka. Pokud služby něco takového zjistí a popíšou, tak o tom informují zákonné adresáty. Musí o tom primárně být informování politici.

Boj s dezinformacemi

Jak byste definoval dezinformaci?
Myslím, že to je součástí celé dnešní diskuse ohledně dezinformací. Jak to správně definovat a vybalancovat. Musíme si udržet schopnost se bránit. Stát má nesporně zásadní roli v obranné schopnosti země a její bezpečnosti. Na druhou stranu nesmíme to vychýlit v neprospěch práva na vyjádření názoru, práva na informaci.

Hledá se balanc mezi tím. Myslím si, že vždy by v tom měla být role zahraniční cizí moci. To, že někdo s něčím nesouhlasí, není otázka dezinformací. I když to šíří způsobem, který nás nadzvedává ze židlí, ale ta cizí moc by v tom měla být zásadním rysem.

Ústavní soud zamítl čtyři stížnosti v kauze zneužití Vojenského zpravodajství

Číst článek

V rozhovoru pro Respekt ředitel BIS Michal Koudelka prohlásil, že je potřeba proti dezinformacím bojovat. Souhlasíte s ním?
Bude otázka jednak definice dezinformace a druhá věc je, jakou formu boje si představujeme. Pořád říkám, že tím nejlepším, co se dá udělat v boji proti dezinformacím, je osvěta a vzdělávání.

Stát by si vždycky měl pro nějakou kritickou situaci zachovat možnost, aby mohl zásadně zakročit proti tomu, kdyby se měla snížit jeho schopnost nebo ochota se bránit.

Před rokem to byla velká kauza, když sdružení CZ.NIC a další vypnuli dezinformační weby na základě seznamu, které poskytlo Vojenské zpravodajství. Mělo to podle vás tehdy smysl?
Situace byla tenkrát naprosto vyhrocená, kdy nikdo neviděl, co se dá od Ruska očekávat po napadení Ukrajiny. V internetovém prostředí byly docela silné výzvy na to, že by se měla oslabit ochota NATO se bránit a měla by se oslabit jednota západních zemí podporovat Ukrajinu. V podstatě šlo o výzvy, abychom obětovali Ukrajinu ve prospěch zachování míru.

Myslím si, že pro Českou republiku, pro bývalé Československo, je to docela složitá situace, protože jsme byli jednou obětí podobného přístupu západních mocností.

Pro nás to byl moment, kdy se něco udělat muselo, protože bychom znovu mohli spadnout do problémů, do kterých spadla teď Ukrajina a do kterých jsme my spadli před 2. světovou válkou.

Udělali byste to znovu nebo jinak?
Myslím si, že by to hrozně záleželo na konkrétní situaci. A znova říkám, ta situace byla naprosto jedinečná. Nepředpokládám, že by se měla v nějaké nejbližší době opakovat. Cílem nebylo hlavně vůbec nikoho poškodit, což se dnes velmi často otáčí, že někdo se měl umlčet. To nebylo o tom, aby se někdo umlčel. To bylo o tom, aby si Česká republika zachovala nějakou svébytnost a svrchovanost nad svým rozhodováním, aby se nedostala pod vliv několika různých nátlakových akcí dezinformátorů.

‚Potřebujeme legislativu‘

Chybí teď podle vás v České republice nějaký legislativní rámec, který by pomohl s obranou?
Pokud si chceme zachovat schopnost v extrémních situacích přijmout nějaké netradiční řešení, tak k tomu potřebujeme legislativu.

Myslím si, že v dnešní době je velmi dobře, že diskuse probíhá a že se pořád hodnotí proti sobě na jedné straně schopnost se bránit, zachovat bezpečnost a na druhé straně svoboda slova a názoru. Z toho musí vykrystalizovat vládní návrh, který projde Sněmovnou.

Šéf BIS: Nebezpečí ruských podvratných operací trvá. Mezi účinnými prostředky jsou dezinformace

Číst článek

A sledujete jako Vojenské zpravodajství systematicky dezinformační scénu v Česku?
Ne, nesledujeme to. Sledujeme to jenom s ohledem na to, kdyby se někdo snažil, zejména cizí moc, snižovat obranyschopnost státu nebo ochotou se bránit.

Vidíte teď nějaké takové snahy?
Některé informace, které běhají po internetu nebo sociálních sítí, jsou toho náznakem. Nevidíme ale sílu toho, že by to mohlo změnit názor v České republice.

Změnila válka na Ukrajině Vojenské zpravodajství, vaši činnost, postupy, zaměření?
Tak určitě změnila, protože to vnější bezpečnostní prostředí, svět okolo nás, se válkou docela zásadně změnil. Je potřeba na to nahlížet úplně jinýma očima, než jsme na to nahlíželi dříve. Hlavně je to kousíček od našich hranic.

Předtím jsme konflikty popisovali poměrně popisným způsobem, protože byly docela vzdálené od nás. Dnes to je nějakých 500 až 600 kilometrů a je to poměrně blízký konflikt s jasným dopadem na bezpečnost České republiky.

A to není o uprchlících. Myslím si, že Česká republika se zachovala naprosto skvěle a zvládla problém, který na začátku nebyl vůbec jednoduchý, protože tu bylo v řádu týdnů 10 000 až 100 000 uprchlíků.

Je to o tom, že se dají do pohybu nějaké masy lidí, ve kterých se můžou skrývat lidé, kteří nejsou úplně přátelští vůči České republice. To všechno přináší úplně nové výzvy.

Můžete být konkrétní, jak se to dotklo Vojenského zpravodajství?
Vojenské zpravodajství má odpovědnost i za kontrarozvědnou ochranu České republiky z hlediska působení vojenských hrozeb ze zahraničí. A samozřejmě pokud by Rusové infiltrovali do těchto uprchlíků své agenty, tak je to práce i pro Vojenské zpravodajství.

Máte takové informace?
Pokud bychom je měli, tak první, komu je sdělíme, bude vláda.

Příprava na konflikt

Náčelník generálního štábu Karel Řehka mluví o tom, že je třeba se připravovat na konflikt, ne protože je jisté, že přijde, ale protože kdyby přišel, tak ať nejsou bezpečnostní složky státu překvapené. Týká se to i vás?
Samozřejmě. Stát utrácí nemalé prostředky za armádu a bezpečnostní složky. A ty musí být připravené se v krizové situaci zachovat tak, jak od nich stát předpokládá.

Zjistili jste v závislosti na konfliktu na Ukrajině, že je třeba nějaká věc, která je ve Vojenském zpravodajství špatně nastavená a je potřeba ji vylepšit? Například že někde nefunguje komunikace?
Dílčí problémy se určitě zjistily od samého začátku. Komunita, nejenom ta zpravodajská, ale i bezpečnostní, spolupracuje a komunikuje výrazně blíže, než to bylo před konfliktem. A v té souvislosti bych rád zmínil, že tomu hodně pomohlo zřízení pozice poradce pro národní bezpečnost (vláda do funkce jmenovala od 1. ledna Tomáše Pojara – pozn. red.).

Zpráva BIS: Agent Moskvy využíval české politiky, aby nastoloval proruská témata

Číst článek

Když si pročítám výroční zprávy Vojenského zpravodajství, nejsou konkrétní, spíše vysvětlují nějaký fenomén, autonomní zbraňové systémy, hypersonické prostředky, big data nebo propagandu. Mohl byste ale teď být konkrétnější, co Vojenské zpravodajství dělá?
Myslím si, že ve veřejných výročních zprávách jsou popsané moderní trendy nebo zásadní fenomény naší práce. To jsou všechno oblasti, kterým se věnujeme. Pokud jde o konkrétní věci, tak o nich informujeme zákonné adresáty. S nimi potom také řešíme nápravu věcí.

Veřejně tedy nechcete přiblížit nějaký konkrétní příklad, co se Vojenskému zpravodajství podařilo?
Jsem pořád zastáncem takového toho konzervativního přístupu k tomu, že zpravodajská služba by se neměla chlubit navenek. Že od toho jsou tady politici, aby byli informováni, takhle to je i dané ze zákona. A zpravodajská služba je pořád tajná organizace a měla by se tím způsobem chovat.

Policie řeší problémy s náborem a nedostatkem policistů v některých oblastech. Armádě zase stárnou vojáci, zvyšuje se jejich průměrný věk. Jak je to u zpravodajských služeb? V Česku jsou tři, nekonkurujete si příliš?
Samozřejmě že ten rybník, kde můžou zpravodajské služby a obecně bezpečnostní složky lovit, je jenom jeden. A že k nějaké konkurenci tam určitě dochází. Ale lidi, které hledáme my, musejí mít ještě jednu zásadní věc. Musí být připraveni na to, že mohou odejít na zahraniční vojenské mise.

To znamená, že můžou strávit poměrně dlouhý čas bez rodiny a domova. A to je přece jenom trošku jiný případ než u služby, která působí čistě na území České republiky.

Je to pro vás spíše výhoda, nebo nevýhoda, když se budeme bavit o náboru?
To nedokážu říct, protože jsme se nikdy nezaměřovali na to, aby lidé zpětně hodnotili takové kritérium. Ale obecně se škála činností a dovedností, které hledáme, za poslední roky poměrně rozšířila.

Takže služby se musí začít věnovat i novým oborům. A tam konkurence mezi službami zase není tak veliká.

Armáda i civilisté

A nepřetahujete si lidi navzájem? Když se budeme bavit, kolik jich k vám přijde třeba z armády a kolik je původně tak zvaných civilů?
U nás je pochopitelné, že armáda je pro nás přirozeným zdrojem personálu, protože se věnujeme vojenským otázkám, armádním otázkám a pro mnoho analytických prací, ale i těch prací se zdrojovými informacemi je důležitý armádní background, aby člověk rozuměl tomu problému.

Šéf BIS: Nebezpečí ruských podvratných operací trvá. Mezi účinnými prostředky jsou dezinformace

Číst článek

Záleží na specializaci. Jsou specializace, kdy v drtivé většině jde o lidi z civilu, jako je třeba kybernetika nebo satelitní zpravodajství. Nedá se to ale úplně jednoznačně říct.

Jak dlouho trvá, než se zájemce stane zpravodajcem?
Tak zase záleží na specializaci. Třeba kybernetická obrana není prvořadá záležitost zpravodajství. To je více méně věc odbornosti a toho, jak by se Česká republika měla ubránit kybernetickému útoku.

A pokud jde o zpravodajce, který se pohybuje v terénu mezi lidmi, tak je to určitě alespoň čtyři až pět let, aby vůbec začal chápat základy práce a mohl začít pracovat úplně samostatně.

Musíte i nábor přizpůsobovat současné době? Podmínky jsou přece jen velmi přísné. Nepřicházíte kvůli tomu o kvalitní experty?
Nemůžete přeskočit bezpečnostní pravidla a osobnostní rysy těch lidí. Bezpečnost je ve zpravodajských službách poměrně zásadní věc. Musíme se na to dívat s tím, že člověk je vybaven poměrně širokými pravomocemi.

Nemůžeme si dovolit riziko, že pravomoce svěříme někomu, kdo potom osobnostně selže, a my jsme to podle původního vyšetření mohli předpokládat.

Takže nábor je celou dobu stejný?
Podmínky byly zásadně ovlivněny třeba covidovou situací, kdy se s lidmi nedalo potkávat a nedaly se dělat různé veřejné nebo otevřené náborové akce. Podmínky jsou přesto poměrně stejné. Možná se ještě více utáhlo bezpečnostní hledisko.

Jakým způsobem?
Samozřejmě z dnešního pohledu se díváme trošku jinak na různé styky osob, na to, jaké v minulosti měly finanční operace, s kým se stýkaly a podobně.

Nedostatek IT expertů

Co IT experti? Z jejich nedostatkem bojuje jak státní sektor, tak firmy. Vojenské zpravodajství má Národní centrum kybernetické obrany. V něm bude potřeba asi velké množství lidí s takovými kompetencemi…
Problém je ten, že tato oblast se dlouhou dobu zanedbávala, zejména v oblasti kybernetické bezpečnosti. A teď je najednou hlad po všech odbornících a expertech. Jedinou možností je sdružovat některé dovednosti a experty navzájem, nepřekrývat se a snažit se využívat vzájemně kapacity tam, kde to jenom trochu jde.

Tisíc podnětů během šesti týdnů. Kyberúřad chystá zákon, díky němuž si rozšíří působnost i pravomoci

Číst článek

Daří se vám nabírat nové specialisty třeba právě do Národního centra kybernetické obrany?
Daří se nám to, ale jenom za cenu toho, že jsme schopni se domluvit s NÚKIB (Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost – pozn. red.) na tom, která oblast bude čistě pokrývána kyberúřadem a kterou budeme čistě pokrývat my.

Umíte si kvalitní zpravodajce udržet?
To je vždycky těžká otázka z hlediska toho, co to znamená udržet. Jestli odejde po pěti letech, po deseti letech, po dvaceti letech. Samozřejmě naším zájmem je, aby lidi strávili ve službě pokud možno celou aktivní kariéru, aby neodcházeli s tím know-how a tak. To je ovšem takový ideál, který se spíše daří v netechnických disciplínách.

Když člověk v technických disciplínách odejde, tak přesto zůstává v odborném prostředí, má vztah k obraně a komunitě. Později ho můžeme využít třeba v rámci aktivních záloh a nebereme to tak, že bychom o toho člověka definitivně přišli. V tom prostředí zůstává člověk, který vnímá, co to je obrana a co to je bezpečnost.

Co se týká IT expertů, jste schopni konkurovat komerčním firmám?
Samozřejmě u špičkových odborníků nikdy nepřeplatíme banky nebo špičkové analytické firmy, ale v tom základu si myslím, že jsme schopni nabídnout srovnatelné podmínky.

Umělá inteligence?

Předseda Pirátů Ivan Bartoš před časem na twitteru psal o tom, že se stát pokusí udělat něco s nedostatkem IT expertů ve státní správě. Spolupracovat na tom má ministerstvo práce a sociálních věcí, Bezpečnostní informační služba a kyberúřad. Vy se do toho nezapojujete?
Zapojujeme se do toho také.

A co to tedy konkrétně bude znamenat?
Stát se bude snažit vytvořit finanční podmínky pro to, aby se vytvořilo nějaké jádro výjimečných expertů pro vytipované oblasti kybernetiky nebo IT práce.

Kdy uvidíme nějaké výsledky, dá se to odhadnout?
Je to otázka toho, jak se budou definovat oblasti, kterých se to bude týkat. Nemůže to být plošné, aby se to týkalo každého, kdo má na stole klávesnici nebo počítač. A bude to samozřejmě záviset na finančních možnostech státu.

Kyberúřad za březen eviduje 28 útoků, víc jich bylo pouze před dvěma lety

Číst článek

Co umělá inteligence? Je to teď velké téma. Podle některých expertů jsme na začátku technologické revoluce. Jak umělou inteligenci využívá Vojenské zpravodajství?
Snažíme se mít základní znalost trendů a rozumět, co se v tom prostředí děje. Proto jsme taky v loňském roce, kdy jsme byli předsednickou zemí Vojenského zpravodajského výboru, pořádali velkou konferenci na téma umělá inteligence.

Výsledkem bylo, že jsme byli až mile překvapeni, kolik odborníků je v České republice a o jakých tématech se dokážeme v rámci této komunity bavit. Hodně k tomu přispěla i otevřenost, která započala v souvislosti se zákonem o kybernetické obraně. Mnohem více jsme se otevřeli soukromému sektoru, akademickému sektoru a dokážeme s nimi dnes mnohem lépe komunikovat.

Jana Magdoňová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít