Bílá sobota je pro věřící dnem ticha a očekávání. Hospodyňky uklízí a pečou
Dnes je Bílá sobota. Křesťané se stále postí a po celý den se nekonají žádné liturgické obřady. Lidé chodí do chrámů navštěvovat takzvané Boží hroby a vše směruje k večerní vigilii. Pak se znovu rozsvítí svíce, rozezní se zvony a vypuknou oslavy Kristova vzkříšení. V minulosti se lidé na sobotní večer pečlivě připravovali. Doma muselo být čisto a všichni byli slavnostně oblečení.
„Lidé skutečně měli více přemýšlet nad svým smyslem života, neměli pracovat. Zejména v zemědělských podmínkách se zachovala taková tradice, že se nesmělo pracovat s půdou. Takže lidé opravdu šli do kostela. Ten kostel byl prázdný,“ připomíná římskokatolický farář z pražského Žižkova Miloš Szabo.
Jediné místo v kostele, které zůstává na Bílou sobotu přes den osvětleno, je takzvaný Boží hrob. V noci ale nastává zlom a tmu vystřídá záplava světel. Velikonoční svíci se říká paškál.
„A právě od této svíce si potom zapalují svoje svíčky i přítomní věřící. Symbolika odevzdávání světla, odevzdávání naděje, odevzdávání radosti má velký význam i v dnešní době,“ říká farář s tím, že paškál připomíná Ježíše. „Který potom přichází k nám na tuto zemi a zapluje zase naše životy,“ dodává.
Do kostelů se také vrací zvony. „Naposledy nám zvonily zvony ve čtvrtek během písně Gloria, tedy Sláva Bohu na výsostech. Pak umlkly a dnes ve stejnou dobu, když kněz zaintonuje Sláva Bohu na výsostech, tak se zvony opět rozezní a varhany se rozezní, protože už pominula doba smutku,“ říká Miloš Szabo.
Úklid obydlí i konec půstu
Bílá barva symbolizuje čistotu, naději a také nový život. „Ještě v raném křesťanství se právě na tento významný den, kdy v noci potom vstane Kristus z mrtvých, přijímali do církve noví křtěnci. Čistotu symbolizovala nejen voda, kterou byli poléváni anebo kropeni, ale také bílé roucho, které na sebe dostávali. Čili od toho se táhne ten název Bílá sobota,“ vysvětluje etnografka Jiřina Langhamerová.
Redaktorka Naděžda Hávová zjišťovala, proč je na Bílou sobotu v kostelích ticho a tma
Na Bílou sobotu se proto odjakživa uklízela obydlí a bílily se stěny. „Někde, to se popisuje zase na Chodsku, se poprvé po zimě vykoupali. Vzali si něco hezkého, někdy často i nového na sebe, jak dodnes platí, aby nás beránek nepokakal,“ přibližuje etnografka.
Dokončovala se také velikonoční výzdoba a připravovaly se velikonoční pokrmy, například mazance nebo velikonoční beránci. Chlapci pletli pomlázky a ženy a dívky barvily vajíčka. Většina z těchto tradic přetrvává dosud.
Noc o Bílé sobotě znamená konec dlouhého půstu. Když hospodyně pekly a vařily, vzaly kus čerstvě zadělaného těsta na mazance a potíraly jím ovocné stromy. Doufaly, že se stromy probudí a budou mít dobrou úrodu.
