Po pěti letech odchází z postu britského velvyslance v Česku Nick Archer a vrací se tento týden zpět domů. Jeho hlavním úkolem bylo udržet vztahy Londýna s Prahou během složitého období brexitu. V loňském roce do nich ale výrazně promluvila i ruská agrese na Ukrajině. „Češi hrozbám ze strany Ruska rozumí,“ říká Archer v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.

Tento článek je více než rok starý.

Rozhovor Praha 6:00 12. ledna 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Změnila se nějak zásadně vaše práce a postavení od doby, kdy jste přišel do Prahy jako velvyslanec členské země EU, a teď ji opouštíte jako zástupce státu, který už není členem EU?
Řekl bych, že se trochu změnila. Když mluvíme o Evropské unii, tak bychom ale neměli zapomínat na NATO. A vzhledem k tomu, že největší událostí loňského roku byla krize vyvolaná ruskou invazí na Ukrajinu, což byla velmi vážná bezpečnostní krize, jak jsme toho jako členská země NATO s Českou republikou měli mnoho společného. A řadu věcí jsme také řešili na bilaterální úrovni, a ne na unijní. Takže část toho vztahu se změnila, ale většina toho, co děláme, zůstala stejná.

Takže se vás nedotkla ani žádná degradace v diplomatické hierarchii?
Ne. Vy také nevěnujete méně pozornosti Spojeným státům, protože nejsou v Evropské unii. Kdykoli jsme potřebovali něco říct nebo získat na něco odpovědi a hlavně, když jsme něco chtěli dělat společně, tak jsme to udělali.

Tématem, které nepochybně nejvíc poznamenalo vaši diplomatickou misi v Praze, byl brexit. Co bylo z vašeho pohledu na tom dlouhém procesu britského odcházení z EU nejsložitější nebo co bylo nejobtížněji vysvětlitelné třeba lidem tady v Česku?
Máte pravdu. Když se ohlížím za tou pětiletou misí v České republice, tak byla o tom provést vztahy mezi mojí zemí a Českou republikou tímto obdobím nejistoty a dovést je do toho, čemu já říkám nová normálnost. A věřím tomu, že se nám to povedlo. Obtížné to bylo v prvních fázích, kdy tu panovala určitá nejistota, co Británie vlastně chce a musel jsem to hodně vysvětlovat, a kdy z britských vnitropolitických důvodů došlo k několika průtahům celého toho procesu. Mým úkolem jako velvyslance bylo vysvětlovat tahle zdržení a že to neznamená, že jsme rezignovali na to rozhodnutí. A myslím, že lidé v Česku to chápali.

Brexit se pro část lidí v zemích EU, včetně Česka, stal inspirací a volali také po takovém referendu a vystoupení z EU. Pro většinu ale byla brexitová Británie spíš odrazujícím případem a vedla k utvrzení v přesvědčení o potřebě zůstat v EU. Jak vnímáte to, že se dění ve vaší zemi stalo vzorem pro různá extrémní hnutí a skupiny v Evropě, zatímco pro většinu Evropanů se brexitová Británie stala příkladem, který není hodné následovat?
Jsme odlišní. To neříkám nijak arogantně. To je prostě fakt, který vychází z geografie a naší historie. Nikdy jsme neříkali, že to, co děláme, by měl dělat někdo jiný. Že by brexit měl vést k czexitu a nebo k jakémukoli jinému dalšímu odchodu z Evropské unie. Nepotkal jsem v České republice nikoho rozumného, kdo by to považoval za nějaký precedent. Vašeho poloha, historie a vztahy jsou natolik odlišné. Existují lidé, které já osobně neberu moc vážně, kteří možná doufali, že tím odstartuje nový trend, ale pro to nebyl ve skutečnosti žádný důvod.

Ten proces zůstává ale stále nedokončený, alespoň z pohledu vztahů mezi Evropskou unií a Británií a sporů o plnění těch dohod, zejména kolem severoirského protokolu. Vidíte naději na jejich řešení?
Ano, jsem si jistý, že se to může povést. Je nutné pochopit, že nalézt řešení napětí v Severním Irsku je složité. Ti, kdo dojednávali ten balík brexitových dohod včetně toho protokolu, dělali to nejlepší, co bylo v jejich silách, ale my teď vidíme, že to nejlepší nebylo dost. Věřili jsme, že bude, ale není. Máte tak pravdu, že to zůstává nedokončené.

Potřebujeme upravit ten protokol a stabilizovat situaci v Severním Irsku. To nevychází z nějakých sobeckých zájmů britské vlády, ale z potřeby zajistit, že severoirské mírové uspořádání zůstane zachováno, a to pro obě komunity v tomto politicky velmi složitém prostředí. To se může povést a britská vláda navrhla způsoby jak to udělat poměrně jednoduše. Jak postupuje čas, a zdokonalují se technologie, které podle nás potřebujeme používat (ke kontrole zboží putujícího z Británie do Severního Irska a opačně – pozn. red.), tak šance na rozumnou dohodu rostou. Takže já jsem hodně optimistický.

A vidíte pro to i dostatek vůle? Protože z unijního pohledu té vůle k dohodě a plnění závazků na britské a zejména severoirské straně dost není…
Vláda, kterou zastupuji, podle mě prokázala dostatek dobré vůle. Nedávno jsme zaznamenali pozitivní signály od nového irského premiéra Lea Varadkara a slyšíme pozitivní hlasy i z Bruselu. Bylo asi správné, že jsme si teď všichni dali takovou pauzu, minimálně od řešení těch věcí na veřejnosti. Tohle ticho ale nezaznamená, že by tu nebyla ochota k dohodě, které bychom měli dosáhnout tento rok.

Velvyslanec: o Alžbětě II., Karlu III. a pevnosti monarchie

Číst článek

Myslíte, že se to podaří už letos?
Ano. Přál bych si, aby některé vlády členských zemí jasně pochopily, co je v sázce. V Severním Irsku už není nějakou dobu vláda a instituce jsou paralyzované. To představuje hrozbu pro udržení míru v Severním Irsku. Situace je možná vážnější, než si lidé uvědomují. Není to jen o politických dohodách, ale také o tom, jak ochráníme severoirskou mírovou dohodu před všemi hrozbami, včetně hrozby násilí.

Na základě toho všeho, co jste řekl, jak byste charakterizoval současné vztahy Velké Británie a EU?
Mým úkolem jsou britsko-české vztahy, které bych popsal jako velmi dobré. Britsko-unijní vztahy tak, jak je vidím odsud z Prahy, jsou podle mě teď stabilní a jednodušší, než byly. Nevidím důvod, proč bychom se nemohli dohodnout, protože jsou jiné velké problémy, kterým společně čelíme a tím hlavním je samozřejmě Ukrajina. Mezi další patří pomoc se zajištěním míru a stability na Západním Balkáně nebo společný přístup k Číně. Z mého pohledu nejsou ty vztahy vůbec tak špatné, jak někteří komentáři tvrdí.

Vrbětické (ne)vyhošťování

Teď přejděme k těm britsko-českým vztahům. Jak byste charakterizoval je?
Odjíždím s tím, že jsou ve velmi dobrém stavu. Jak už jsem říkal, přispěla k tomu hodně Ukrajina. Z mého pohledu nepolitického diplomata tomu teď napomáhá i to, že obě vlády jsou vedeny konzervativními stranami, které se znají z doby společného působení ve frakci konzervativců v Evropském parlamentu. Je tu tak jistá ideologická spřízněnost, která tomu pomáhá. Jsem proto přesvědčený, že můj nástupce bude pracovat ve slibném prostředí a že toho můžeme dělat hodně společně.

Sám jste veřejně uvedl, že vaším prvním úkolem v Praze bylo přesvědčit českou vládu, aby v reakci na ruskou otravu bývalého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery Julie v Salisbury také vyhostila ruské diplomaty. To se podařilo a Česko vypovědělo tři Rusy. Bylo tehdy obtížné o tom Česko přesvědčit?
Abych to upřesnil, nebyl to úkol, se kterým jsem sem byl poslán. Stalo se to první den, kdy jsem předal své pověřovací listiny. Z české strany na to přišla dobrá odezva. Stejně tak jsem byl pozitivně překvapený reakcí tehdejší české vlády na odhalení ohledně Vrbětic. Moji čeští přátelé někdy vyjadřují určité pochybnosti o tom, čeho se v tomto případu dosáhlo, ale to, že vaše vláda nakonec vyhostila 18 lidí, byl rázný a působivý krok. Jsem přesvědčený, že lidé v této zemi ruské hrozbě rozumí.

Přesto Česko nezískalo tak mohutnou mezinárodní podporu v podobě vypovídání ruských diplomatů a agentů jako Británie v případě otravy v Salisbury. V britském případě to bylo přes sto vypovězených Rusů, v českém ani ne deset. Uměl byste říct proč? Proč nebyla česká vláda tolik úspěšná v přesvědčování zahraničních partnerů, včetně Británie, jako Spojené království v roce 2018?
Nemyslím, že česká vláda udělala něco špatně. Co podle mě veřejnost možná nechápala, bylo to, že vyčištění ruských ambasád od ruských špionů a zpravodajských důstojníků v reakci na Skripalův případ, včetně čistky v Británii, bylo tak masivní, že už nebylo koho vyhostit. Bylo to jako to přísloví, kde nic není, ani smrt nebere. To byl ten hlavní rozdíl. Protože naši spojenci reagovali skvěle na případ Skripal a zajistili také, že se tito lidé nebudou moci vrátit, tak v době odhalení Vrbětic byla Evropa méně zamořená ruskými agenty. A to bylo dobře.

Česká republika i Velká Británie měly kvůli těmto případům velmi napjaté s vztahy s Ruskem už před ruským útokem na Ukrajinu. Byl tento společný nepřítel tím, co tyto dvě země navzdory britskému odchodu z Evropské unie nadále spojovalo a co vám třeba i ulehčovalo práci tady?
Máte pravdu, že jeden z důvodů, proč byly obě naše země v reakci na 24. únor obdivuhodně rozhodné, bylo to, že máme společné a velmi střízlivé chápání povahy Putinova režimu. V obou našich případech sehrálo důležitou roli i to, co se stalo předtím, a že dokážeme věcně vyhodnotit to, čeho je Putin schopný.

Byl tedy 24. únor 2022 a ruský vojenský vpád na Ukrajinu z pohledu britského diplomata nějakým kvalitativním posunem v tom, jak přistupovat k Rusku?
Tou zásadní změnou, kterou přinesl loňský rok, bylo strategické přehodnocení toho, co tato invaze znamená. Přesněji řečeno pokračování invaze, protože k ní došlo už předtím na Krymu a v dalších oblastech Ukrajiny. Byly některé evropské země, které vážně věřily, že s tou situací v roce 2022 můžeme naložit stejně jako v roce 2014 a že vztahy s Ruskem budou a měly by být zachovány. Myslím, že Česká republika a Británie patřily k těm, kdo rychle pochopily, že to tak není.

Na základě našich vlastních zkušeností jsme dospěli k závěru, že to, co Putin provádí vůči Ukrajině, je to samé, co Hitler dělal v Sudetech a pak vůči zbytku Československa v letech 1938 a 1939. Hitler se také nezastavil jen v německy mluvících oblastech Sudet a to samé jsme očekávali – a domnívám se, že bychom pak také viděli – na Ukrajině, pokud by se tomu Ukrajinci nepostavili.

Ruská invaze na Ukrajinu vedla podle pozorovatelů a diplomatů ke změně rozložení vlivu v EU a k posílení zemí střední a východní Evropy, které dlouhodobě upozorňovaly na hrozby ze strany Ruska. Vnímá to tak i britská zahraniční politika? Jsou pro vás země jako Česko, Polsko nebo pobaltské republiky teď ještě důležitějšími partnery, než bývaly?
Už v posledních letech našeho členství v Evropské unii jsme patřili k zemím, které měly silnější a přímější vztahy s řadou středoevropských států. Ale samozřejmě platí, že když máte pravdu – a Česká republika měla po 24. únoru pravdu, navíc premiér Fiala brzy odjel spolu s polským a slovinským premiérem do Kyjeva, Ukrajincům jste dodávali střely a tanky –, tak tohle všechno byla evidentně správná reakce a západní země to později uznaly.

To vám přidalo na důvěryhodnosti a s ní přichází vliv a s ním určitá moc. To teď otevírá některým středoevropským zemím nové příležitosti. Po pěti letech v Praze jsem ale citlivý na generalizaci střední Evropy. V tomto regionu je pestrá směsice vlád. V případě České republiky vidím víc podobností s vládami na severu a západě Evropy než s některými vašimi tradičními partnery v této oblasti.

Máte na mysli třeba Maďarsko?
Nejen to. Nejsem ani schopný vypočítat, kolik vlád přišlo a zase odešlo v Bulharsku. Podobné je to v Rumunsku. Současnou českou vládní koalici vnímalo mnoho pozorovatelů před rokem jako hodně křehkou. Působí ale pevně a potvrdila to i reakce na Ukrajinu. Pojem středoevropský dostatečně nepostihuje to, pokud chcete popsat Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Polsko, Českou republiku a Slovensko. Kolik toho máte společného?

Za českého předsednictví odstartoval v říjnu v Praze nový projekt Evropského politického společenství, tedy setkávání lídrů všech evropských zemí vyjma Ruska a Běloruska. Tehdejší britská premiérka Liz Trussová dlouho váhala, zda má přijet. Nakonec ho podpořila a summitu v Praze se zúčastnila. Je to z britského pohledu iniciativa, která bude fungovat a bude mít delšího trvání?
Určitě nám dávalo smysl zúčastnit se té první schůzky. Představa, že by se setkání celé Evropy konalo bez Británie, byla - řekněme - excentrická a Fialova vláda to chápala. Naše váhání trvalo jen do doby, dokud nebylo jisté, o čem to setkání bude. Nechtěli jsme se zavázat jen tak k něčemu. Chtěli jsme vědět, o co půjde, že to bude mít smysl a bude to fungovat. A z našeho pohledu to nakonec mělo smysl a fungovalo to dobře. Teď stojíme před otázkou, zda by se to mělo institucionalizovat a jak často se scházet. Stále jsme vůči tomu otevření. Letos by se mělo konat další setkání. To první bylo výrazně poznamenáno válkou v Evropě. Uvidíme, jestli to druhé najde stejně důležité téma pro debaty.

A může to být pro Londýn cesta, jak se opět víc zapojit do politického dění na kontinentě, aniž by se Británie musela vracet do EU?
Pokud se ptáte, zda Evropské politické společenství potenciálně přináší něco nového, tak určitě ano. Způsob, jak bylo navrženo českou vládou ve spolupráci s dalšími, nabízí dostatek prostoru k realizaci dalších skvělých věcí, jako byla Macronova idea dostat na jedno místo lídry Ázerbájdžánu, Arménie a Turecka. To fórum je atraktivní, ale nechceme se teď k němu poutat navždy, dokud neuvidíme, že má trvalou hodnotu. Existuje totiž spoustu fór, kam politici musí jezdit, i když nejezdí na Evropské rady. 

Královské špinavé prádlo

O vás je známo, že jste v minulosti působil tři roky jako tajemník prince Charlese, který loni vystřídal na britském trůnu po 70 letech panování královnu Alžbětu II. Jak ho po tom necelém půlroce hodnotíte jako krále? Naplnila se podle vás ta očekávání spojená s jeho nástupem?
Osobně se domnívám, že začal velmi dobře, což jsem očekával. Když nastupoval na trůn, mnoho lidí se mě ptalo, jestli se bude lišit od své předchůdkyně. Já jsem vždycky říkal, že uvidíme více kontinuity než změn. A to se, myslím, potvrdilo. Změny budou přicházet postupně a takto se monarchie vždycky vyvíjela. Teď slyšíme zvěsti o tom, že jeho korunovace bude kratší a podobně. Já jsem ale vždy někdejšímu princi z Walesu důvěřoval, až nastoupí na trůn, a podle mě si doposud počíná velmi dobře.

Z lidí se stávají hrdinové v náročných okamžicích, říká k atentátu na Heydricha britský velvyslanec

Číst článek

Na druhou stranu královská rodina teď opět čelí novým skandálům a obviněním, která přicházejí od jejího člena, prince Harryho. Jak vnímáte vy jako Brit nebo Britové obecně toto praní špinavého prádla královské rodiny na veřejnosti?
Některé lidi to zjevně fascinuje, proto o tom média stále hodně píšou, a proto ty kontroverze stále pokračují. Já osobně se o tom moc nezajímám. Noviny by se podle mě měly věnovat spoustě důležitějších věcí, a kdyby o tom přestaly psát, ta kontroverze by zmizela. Je mi líto, že je takový povyk kolem něčeho, co z mého vlastního pohledu není nijak důležité.

Vraťme se k vám. Na rozdíl od většiny zahraničních velvyslanců v Česku jste se stal veřejnosti poměrně známý, ať už vystupováním v médiích nebo na twitteru. Podobné to bylo i s vaší předchůdkyní Jan Thompsonovou, která byla známá svými kočkami a starým „embéčkem“. Vy jste si tady zase osvojil psa z útulku. Oba jste se také poměrně obstojně naučili česky. Je to součástí nějakých instrukcí pro britské velvyslance v Praze stát se veřejně známou postavou? V zahraničí u vašich kolegů jsem tohle nepozoroval…
Kdykoli si blahopřeji, kolik mám sledujících na twitteru, tak si vzpomenu na bývalého kolegu z Káhiry, který jich má milion. Všechno je tedy relativní. Nemůžu mluvit za Jan, ale když jsme se bavili o mém úkolu tady v Česku, říkal jsem, že jím bylo provést vzájemné vztahy přes brexit. Lidé mi říkali, že brexit signalizuje menší zájem o kontinentální Evropu a že ztrácíme zájem o Českou republiku. Pro britského velvyslance, ať už jím je kdokoli, je velmi důležité říct co nejvíce lidem, že to tak není. Že stále máme velký zájem o tuto zemi a dělat s ní věci společně a že z toho můžou těžit obě strany.

Mé veřejné vystupování je pro mě především oslovování větší skupiny lidí, než se kterými bych se mohl osobně setkat. Pokud se mi daří předávat tuto zprávu, jak velký máme zájem o Českou republiku, jak moc ji respektujeme, tak se to vyplatilo.

Královna dokázala dát každému pocit, že je zajímavý, říká britský velvyslanec Archer

Číst článek

Od vašeho nástupce Matthewa Fielda se tak dá očekávat stejný styl diplomacie?
Můj nástupce přichází za jiných okolností, protože brexit je uzavřená záležitost, i když jsme se shodli, že některé věci je nutné ještě dotáhnout. Ale Britové a Češi teď žijí a fungují v pobrexitovém prostředí. Výzvy pro mého nástupce tak budou jiné a já nevím, jak k nim přistoupí. Co vím, je to, že jako velvyslanec v Bosně měl víc sledujících na twitteru než já. Předpokládám ale, že se tady bude chtít zapojovat do debat, do kterých má jako velvyslanec co mluvit.

Mimochodem, co bude s vaším psem Wolfiem, kterého jste tu adoptoval? Berete si ho s sebou do Británie?
Předně bych chtěl zdůraznit, že Wolfie není nástroj na PR. Když jsem sem přišel, řekl jsem si, že Praha a Malá Strana budou ideálním místem, kde mít psa. Na procházky na Petřín a po Kampě podél Vltavy. A navíc jsem měl tu unikátní možnost pracovat a bydlet na jednom místě. Proto jsem si pořídil svého psa a ten s námi půjde i do Británie. Sice bych neřekl, že jsem si svou další práci vybral podle toho, aby se líbila mému psovi, ale určitě pomůže, že budeme na venkově a budeme tam žít podobně jako teď.

Vy už jste oznámil, že se nevracíte na ministerstvo zahraničí, ale povedete v Británii Rotschildovu nadaci. Proč jste se tak rozhodl? Už máte dost zahraniční politiky?
Počítám, že bych už nedostal lepší práci než tady v Praze. Mám za sebou tři posty velvyslance a všechny tři byly fantastické různými způsoby. Nejdřív Malta, pak Dánsko a nakonec Česká republika. A já si nemyslím, že bych se ještě dostal na nějaké místo, které by bylo krásnější než Česká republika. Zároveň jsem chtěl zkusit něco nového. Ta příležitost se objevila a já jsem se vždycky zajímal o vizuální umění, o udržování dědictví a o životní prostředí, což budou věci, kterým se budeme věnovat. Nebezpečím pro člověka mého věku je to, že se váš svět začne scvrkávat, a já chci, aby se dál rozšiřoval a tohle je způsob, jak toho dosáhnout.

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít