Bulharský premiér věří, že jeho země vstoupí do EU už příští rok
Evropská unie se má po předloňském vstupu 10 nových zemí rozšířit o další dva státy východní Evropy, Bulharsko a Rumunsko. Mělo by k tomu dojít na začátku příštího roku. Nad těmito zeměmi ale visí hrozba oddálení jejich členství o rok. Rozhodovat o tom má letos na jaře Evropská komise. Česká republika minulý týden zakončila proces ratifikace přijetí těchto dvou zemí do EU, když příslušné dokumenty o schválení členství Bulharska a Rumunska podepsal prezident Václav Klaus. Bulharský premiér Sergej Stanišev je dnes u nás na pracovní návštěvě. Českému rozhlasu poskytl exkluzivní rozhovor. Natočil jej Pavel Novák.
Pane premiére, co Bulharsko očekává od vstupu do Evropské unie a jaký přínos pro ni může členství Bulharska mít?
"Stejně jako prvních 10 zemí, které do Unie vstoupily před dvěma lety, očekává i Bulharsko hlavně úspěšné začlenění do hospodářského života a společného trhu a také do evropského sociálního modelu. Doufáme také ve zrychlení rozvoje infrastruktury naší země a rychlejší rozvoj regionů. Myslím si, že to bude pro bulharskou společnost historická událost. Ne proto, že bych čekal, že se 1. ledna 2007 probudíme jako členové EU a že se naše země změní jako mávnutím kouzelného proutku. Ale proto, že připojení k Unii je strategicky velmi důležité, tím, že prosazuje určitá pravidla. Jasné postupy fungování politického systému, tržní ekonomiky a sociálních vztahů."
"Co se týká našeho přínosu do Unie, ten je už dnes faktem. Protože Bulharsko, přestože ještě není členem EU uskutečňuje velmi jasnou evropskou politiku spolupráce, míru a stability v jihovýchodní Evropě. Za prvé my jsme příkladem úspěšného vývoje a transformace v této části Evropy. Zvláště země západního Balkánu v nás mají dobrý příklad, že rozumné reformy mohou vést k úspěšnému začlenění do Evropské unie. Za druhé Bulharsko je zemí, která má výborné vztahy se všemi sousedy a nemá problémy se žádným z nich. A to je přidaná hodnota jak pro Bulharsko, tak pro Unii."
Loni na podzim vydala Evropská komise hodnotící zprávu pro Bulharsko a také Rumunsko. Vytkla vám v ní hlavně pomalou reformu soudnictví a veřejné správy, rozbujelou korupci, nedostatečnou ochranu vnějších hranic. Podobných problémů máte zatím mnoho. Na jaře vydá Komise novou zprávu. Jak se vám daří odstraňovat tyto překážky na cestě do Unie?
"Nejdříve bych chtěl říct, že je velmi přirozené, aby bezprostředně před vstupem určité země do EU byly její hodnotící zprávy co nejvíce kritické. Protože už jsme v nové etapě procesu připojení. Jde už o vstup a ne o jednání o něm. Je to období, kdy má Bulharsko prokazovat uskutečnění domluvených závazků a je samozřejmé, že tato etapa je nejtěžší. Už na začátku při formování vlády jsem uvedl, že Bulharsko toho ještě musí hodně vykonat. Ale zároveň s tím je třeba říct, že my nejsme hůře připraveni, než ostatních 10 zemí první skupiny."
"Bulharská vláda pochopila hodnotící zprávu Komise jako podnět, aby toho udělala víc. Přísnější přístup nám dává větší šance lépe se připravit. Máme už řadu výsledků. Například v resortu vnitra a soudnictví. Přijali jsme nový trestní zákoník. V parlamentu prošel prvním čtením nový přestupkový zákon. Do konce března vláda předloží parlamentu nový návrh občanského soudního řádu. Tyto změny směřují k větší transparentnosti a odpovědnosti v práci soudů."
"Máme také hodně konkrétních výsledků. Například loni bylo na bulharských hranicích zadrženo přes 2000 kg drog, které směřují do EU. Zkonfiskovali jsme také několik set kilo pašovaného zlata a stříbra. Celníci, kteří se na tom podíleli, skončili ve vazbě a jsou obviněni z korupce. Někteří z těch, které si společnost spojuje s podsvětím, byli zadrženi a byla jim sdělena závažná obvinění."
Co když ale toto všechno nebude Evropské komisi stačit a rozhodne se posunout datum přijetí Bulharska do Unie o rok?
"Jistě dobře chápete, že jak hodnotící zpráva Evropské komise, tak verdikty Evropské rady jsou rozhodnutí politická. Odborníci vždy mohou najít argumenty pro jedno nebo druhé rozhodnutí. Já jsem přesvědčen, že případný odklad přijetí Bulharska by byla velká politická chyba. Nejen proto, že by to bylo zklamání pro bulharskou společnost, která si to nezaslouží. I proto, že jsme vynaložili tolik úsilí ve snaze dosáhnout tohoto cíle. Bylo by to velké zklamání, ale bylo by to i chybné znamení pro země západního Balkánu ohledně stability regionu. Koneckonců nesmíme zapomenout ani na to, že rozšíření EU je také politickou misí ke spojení dvou částí Evropy, západní a střední s východní."
Věříte tedy, že k odkladu členství Bulharska nedojde?
"Ano, to opravdu věřím."
V Sofii vedle sebe stojí pravoslavné kostely, mešita i synagoga. Jak se v Bulharsku daří udržovat náboženskou snášenlivost mezi skupinami různých vyznání?
"Bulharská společnost je tradičně velmi tolerantní zemí. Staletí tady vedle sebe žili křesťané, muslimové a židé. Možná víte, že Bulharsko bylo jednou z mála zemí, které během 2. světové války byly sice spojencem Německa, ale přesto pod tlakem veřejnosti nevydaly židy Němcům. Po demokratických změnách se Bulharsku skutečně podařilo vyhnout rizikům etnických sporů a konfliktů."
"S dobrým sebevědomím říkáme, že Bulharsko má svůj etnický model. V něm jsou bulharští Turci, což je největší etnická skupina, velmi dobře integrování. Jak politicky, tak ekonomicky. I dnes jsou ve vládě zástupci turecké strany Hnutí za práva a svobody. Mají také silné zastoupení v místních orgánech. Tento model dobře funguje. Samozřejmě máme problém s integrací Romů. Je to ale především problém sociální, do kterého se promítá také specifická romská kultura. Vláda se snaží postupně tento problém řešit, protože existuje velké riziko, že z toho bude časovaná bomba."
Vím o vás, že jste nějaký čas pobýval s rodiči v Praze. Jak na tu dobu vzpomínáte?
"Shodou okolností jsem měl možnost žít s rodiči půl roku v Praze. Velmi dobře si pamatuji na Staré město. Přestože jde o vzpomínky z dětství, jsou velmi zřetelné, protože Praha je jedno z nejkrásnějších měst Evropy. Pamatuji si, že moje matka, která je profesorkou slovanské filologie, je bohemistka, mne vodila do Karlovy univerzity, kde předváděli různé středověké scény. O víkendech jsme jezdili do mnoha krásných zámků v Čechách. Na Karlštejn a také na mnoho jiných krásných míst."
