'Bylo naivní si myslet, že doženeme Západ. Pesimista Kryl měl pravdu,' říká Milan Kňažko
Jaká byla sametová revoluce ze slovenského pohledu? Zdál se režim být neotřesitelný i v revolučních dnech po 17. listopadu? „Na Slovensku to bylo stejné, zdálo se, že režim tu bude navždy. Neměli jsme informace, že jinde už se události vyvíjejí dynamičtěji, například v Maďarsku nebo Německu,“ vzpomíná jedna z vůdčích osobností hnutí Veřejnost proti násilí Milan Kňažko, který spoluorganizoval a moderoval listopadové protesty v Bratislavě.
Podle svých slov si dobře uvědomoval, že tím riskuje svou existenci. V nemilosti režimu se ale ocitl už před listopadem.
V červnu podepsal petici Několik vět a výzvu za propuštění lidí, kteří kladli květy na místa, kde byly v roce 1968 zastřeleni mladí studenti. Následně měl odcestovat do Španělska představit filmy Papilio a Dobří holubi se vracejí, ale zabránily mu v tom obstrukce úřadů.
Začátkem října proto na ministerstvu kultury vrátil titul Zasloužilého umělce a napsal otevřený dopis. „Poslal jsem ho do Pravdy, na ústřední výbor a vládu, ale druhého dne ho odvysílala Svobodná Evropa. To rozhodlo o mém osudu, dostal jsem se na tu druhou stranu,“ popisuje.
Na tribuně s Krylem
V listopadových dnech stál Milan Kňažko na tribuně i s Karlem Krylem. „Vnímal to obrovské nadšení, lidé mu zahřívali prsty, aby mohl hrát na kytaru. Ale když dohrál, řekl mi: 'Milane, počkej za několik let, jak se budou rvát mezi sebou.' Už tehdy byl skeptický. A měl pravdu,“ uznává.
Po revoluci byl půl roku poradcem prezidenta Václava Havla, kterého mimo jiné informoval o situaci a problémech na Slovensku. Protože ale v roce 1990 kandidoval ve volbách, dal mu Havel na výběr, jestli bude úředníkem, nebo poslancem. „Nebyl v tom žádný jiný důvod, nerozešli jsme se spolu,“ zdůrazňuje.
Nepropadejte skepsi
Vznik samostatné České a Slovenské republiky Kňažko považuje za správné rozhodnutí. Odstranilo to totiž věčné spory o to, kdo koho reprezentuje v zahraničí a kdo na koho doplácí. „Dnes všechny tato napětí a možné konflikty neexistují. Vztahy mezi námi v rámci Československa nikdy nebyly tak dobré, jako dnes mezi našimi státy,“ upozorňuje.
K současné povolební situaci v České republice poznamenává, že politika nikdy není ideální. „Ale není to taková tragédie, aby český národ podlehl skepsi. Měl by to brát s humorem a hlavně reálně. Stále existují nezávislé instituce, je ale třeba o mnoho více aktivity a zodpovědnosti od každého občana. A dívat se politikům pod prsty,“ uzavírá.
