Bývalý ředitel SFŽP se obává, že zaměstnanci ztratí motivaci k práci
Problémy, kvůli kterým se scházejí špičky koaličních stran, začaly na Státním fondu životního prostředí (SFŽP). Podstatu této instituce a způsob, jakým jsou zde rozdělovány peníze, objasnil v Ozvěnách dne Radiožurnálu bývalý ředitel fondu Petr Štěpánek, kterého vystřídal po nástupu ministra Pavla Drobila Libor Michálek.
Jaký je hlavní smysl existence Státního fondu životního prostředí?
Státní fond životního prostředí České republiky má tři základní role. Jedna je historická, která vyplývá ze zákona, podle kterého byl v roce 1991 státní fond zřízen. To znamená, že vybírá poplatky za znečištění vody, vzduchu, za autovraky a podobně. Jinými slovy, je ekonomickým nástrojem politiky životního prostředí.
Jaké jsou další dvě role?
Druhá role souvisí s administrací evropských fondů, kde je implementační agenturou pro Operační program životní prostředí, což je poměrně velký balík peněz, kolem pěti miliard eur, které se vynakládají na kanalizace, čistírny odpadních vod, recyklační linky a podobně. Třetí roli představuje administrace programu Zelená úsporám a Fond také přijímá veškeré prostředky, které Česká republika získá prodejem emisních kreditů.
Bývalý ředitel Státního fondu životního prostředí Petr Štěpánek v Ozvěnách dne Radiožurnálu.mp3
S jakými prostředky Fond hospodaří?
Odhadem ročně Fondem protéká 30 miliard korun. Některé prostředky protékají fyzicky – to jsou peníze Zelená úsporám a peníze za výběr poplatků. Peníze, které vyplývají z administrace evropských fondů, jdou přes ministerstvo financí a ve Fondu se s nimi fyzicky nenakládá.
Máte vy osobně nějaké obavy o fungování Fondu vzhledem k současným potížím, odvolání ředitele a nucené dovolené jeho náměstka?
Samozřejmě, že mám. Ty obavy jsou několikerého druhu. Jednak se v posledních dnech významně destruovala pověst té instituce z hlediska transparentnosti procesů, které na ní probíhají. Druhý problém je provozní, kdy takové události, rozpory, dvojkolejnost, případně nedůvěra k managementu vede k tomu, že zaměstnanci nejsou motivováni ke standardně dobré práci a také mohou nabýt dojmu, že ta práce nemá vůbec smysl.
