Češi se prý ve srovnání s jinými Evropany málo zajímají o své zdraví
Co se týče zdravotní gramotnosti, Češi jsou na tom podle mezinárodně srovnávacího průzkumu špatně. Z osmi sledovaných zemí Evropské unie skončila Česká republika na sedmém místě a nedosáhla ani průměru. Informace zveřejnil Státní zdravotní ústav. Obdobný průzkum se v Česku konal poprvé.
„Celková zdravotní gramotnost v Česku je v porovnání s průměrem osmi zemí Evropské unie nižší a zaostává za zeměmi, které v této oblasti představují špičku, což jsou Nizozemsko, Irsko, Německo a Polsko,“ uvedl Státní zdravotní ústav.
V každé z osmi zemí se v loňském roce zapojilo do průzkumu alespoň 1000 lidí starších 15 let. V České republice jich bylo 1037.
Podle průzkumu má nesprávné nebo problematické návyky téměř polovina dospělých Evropanů. V celkové zdravotní gramotnosti uspělo v Česku jen 31,8 procenta respondentů, zatímco v nejlepším Nizozemsku jich uspělo 37,1 procenta. Průměr Evropské unie je 33,8 procenta.
Zdravotní gramotnost Čechů je prý špatná. Výsledky průzkumu okomentoval i právník Platformy zdravotních pojištěnců Ondřej Dostál
Při porovnání jednotlivých oblastí zdravotní gramotnosti vyšli Češi nejlépe v porozumění a orientaci v systému fungování zdravotní péče, nejhůře pak ve sféře podpory zdraví, kam spadají například informace o zdravém životním stylu a posilování vlastního zdraví.
Průzkum rovněž ukázal, že úroveň zdravotní gramotnosti klesá s věkem, roste s výší vzdělání a omezuje ji schopnost platit účty, léky, zdravotnické prostředky a návštěvy lékaře.
„Ačkoliv investice do zdravotní gramotnosti jsou relativně nízké, škody z negramotnosti dosahují částky miliard, možná desítek miliard,“ upozorňuje právník Platformy zdravotních pojištěnců Ondřej Dostál.
Nízkou úroveň zdravotní gramotnosti v české populaci si do určité míry vysvětluje samotným nastavením zdravotnického systému.
Zdravotní gramotnost umožňuje správnou volbu zdravého chování. Její nízká úroveň je spojena s rizikovým chováním, horším zdravotním stavem, častější hospitalizací a zvýšenými náklady na zdravotní péči.
„Sice pacient má právo na to, aby mu lékař všechno vysvětlil, ale organizace a financování zdravotnických zařízení dělá všechno pro to, aby s pacientem lékaři spíše nemluvili,“ myslí si Dostál.
Pracný a časově náročný proces vzdělávání pacientů se totiž podle něj nijak neprojevuje na hodnocení zdravotnických zařízení.
„Druhý problém je, že jsme poměrně přísní v reklamě na všechno, co se týká vědecké medicíny, a naopak velmi málo děláme v oblasti regulace reklamy různých nevědeckých metod,“ dodává Dostál.
