Češi si prý na Valentýna nikdy nezvyknou. Slaví ho hlavně mladí
Zatímco v zahraničí slaví den svatého Valentýna běžně i dospělí lidé, v České republice prožívají svátek zamilovaných jen mladí a většina obyvatelstva si na něj podle odborníků asi nikdy nezvykne. Zdá se tedy, že římského světce potká stejný osud jako dědu Mráze nebo Santa Clause, které Češi také hromadně nepřijali.
Valentýn řadu lidí přímo rozčiluje, jiní se mu zase s chutí vysmívají. Například Václav Brož založil na Facebooku anti-valentýnský klub.
„Založil jsem to víceméně jakoby z recese, z důvodu toho, že prostě neuznávám nějaké anglosaské zvyky. Preferuji vlastně české svátky,“ vysvětlil Brož.
Na Facebooku jsou i další podobně zaměřené skupiny, snad nejvíce příznivců ale stejně mají ty, které Valentýna naopak oslavují. Podle agentury Commservis.com svátek láká hlavně mladé do pětadvaceti let.
Redaktorka Květa Moravcová zjišťovala, jaký vztah mají Češi ke dni svatého Valentýna
Folkloristka Danuše Sedlákové je přesto přesvědčená, že v České republice svátek nezdomácní.
„Jak jsem se dočetla, tak už ve Spojených státech to byl vlastně ryze komerční svátek. Ve 40. letech 19. století obchodníci v tento svátek začali vyrábět specielní dárky a specielní bonbóny a přáníčka,“ vysvětluje.
Dodává, že většina Čechů slaví svátek zamilovaných raději tradičně na prvního máje: „To bylo spojené s takzvanými májemi, kdy vlastně na vesnici chlapci stavěli májky děvčatům ke dveřím u stavení, kde byly svobodné, a tím dali najevo, který chlapec teda tu holku miluje.“
Kouzlo svatého Valentýna zasáhlo všechny kontinenty. Odpůrcům navzdory
Číst článek
Někteří muži přesto nosí domů květiny i na svatého Valentýna. Je jich ale podle květinářek stále méně, i v porovnání s jinými svátky. Populárnější se prý stává Mezinárodní den žen. Jedna červená růže na den svatého Valentýna stojí od pětadvaceti do sta korun.
Rozšíření oslav má na svědomí krachující tiskař
Odpůrci často vytýkají dni svatého Valentýna, že se jedná o komerci importovanou ze Spojených států. Tradice tohoto svátku zamilovaných má přitom kořeny mnohem hlubší – a navíc ryze evropské.
Historička a autorka knihy Abeceda sv. Valentina Valburga Vavřinová přibližuje kořeny svátku zamilovaných
Svatý Valentin byl římským občanem, žil ve 3. století našeho letopočtu a stal se mučedníkem. Podle legendy oddával v rozporu s císařským zákazem mladé páry, čímž znemožňoval mužům, aby vstoupili do vojenského stavu. Za tuto vlastizradu byl zatčen a později popraven, vysvětluje historička Národního památkového ústavu a autorka knihy Abeceda sv. Valentina Valburga Vavřinová.
„My vlastně přesně nevíme, kdo byl svatý Valentin, to jméno bylo velice oblíbené. O tu prestiž vládnout svátku 14. února se ucházejí vlastně hned dva Valentinové – jednak je to biskup z Terni, potom je to ještě Valentin Římský. Oba dva byli vysvěcení kněží,“ upřesňuje.
Ve středověku byla tradice svatého Valentina spojena s rytířskými ideály. Na naše území se kult římského světce dostal díky českému králi a římskému císaři Karlu IV.
„Byl proslulým sběratelem svatých ostatků a díky němu nejspíše na Vyšehradě se také dochovala největší relikvie pocházející z Valentinova těla mimo území Itálie. Je to vlastně část lopatky a je dokonce i označena, že se jedná tedy o ostatek svatého Valentina,“ říká Valburga Vavřinová.
Dodává, že v současnosti se na Vyšehradě tradice uctívání svatého Valentina obnovuje – v den svátku se koná mše, která připomíná světce jako patrona zamilovaných a hlavně novomanželů.
„U nás se konaly ještě takzvané sanicové poutě k místům, kde byly třeba kostely zasvěcené svatému Valentinovi. Protože v únoru je zima, tak se tam jezdilo na saních tažených koňmi. Asi nejznámější taková sanicová pouť se konala u Teplic v Novosedlicích,“ pokračuje.
Oslavování svatého Valentina se ale pak z Evropy vytratilo a znovu se vrátilo až ze Spojených států. „Spíš tedy zvítězila taková ta americká tradice, kdy v roce 1907 podle tamní legendy krachující knihtiskař a tiskař Walter Scott prosadil celostátní slavení svátku svatého Valentina, aby mohl tisknout pohlednice a znovu zbohatnout,“ uzavírá Valburga Vavřinová s tím, že rytířské ideály podle ní přesto mrtvé nejsou.
