Lipová ulice, kde domů stál, vznikla v roce 1658. Tehdejší majitel panství Johann Octavian Kinský nechal v tom roce rozdělit část zámeckých zahrad na parcely, jež přenechal poddaným pro výstavbu příbytků. Místo bylo do několika let zastavěno štítovými domy.

Měšťanské stavení č. 84 bylo donedávna posledním, které se dochovalo. Většina roubených objektů lemujících ulici byla srovnána se zemí ve 40. letech, vyplývá z informací Národního památkového ústavu Ústí nad Labem. (Historické fotografie ulice Lipová si můžete prohlédnout níže v galerii.)

„Je škoda, že došlo k demolici takového objektu. Společně s lidmi ze skupiny Prázdné domy pozorujeme podobné problémy u většiny takových staveb. Ve 40. letech byla spousta domů odebrána původním majitelům. Právě na Ústecku se tohle docela dost stávalo. Nemovitosti připadly někomu jinému, kdo k nim neměl žádný vztah,“ řekl serveru iROZHLAS.cz k osudu domu Radomír Kočí ze skupiny Prázdné domy, jenž na případ objektu upozornil na facebooku.

Zmíněný dům č. 84 stojí na území Sudet. Po druhé světové válce byl odebrán Němcům a začali v něm bydlet Češi. „V oblasti Sudet nevlastní domy rodiny po mnoho generací. Lidé tak nemusí za tato obydlí cítit zodpovědnost, protože nejsou rodovým vlastnictvím,” vysvětlovala pro server iROZHLAS.cz Alena Sellnerová z Národního památkového ústavu Ústí nad Labem.

Výjimečnost domu

Většina roubených budov v okolí České Kamenice pochází z 18. nebo 19. století. Dům nebyl vzácný jen pro své stáří, ale i kvůli hmotovému a prostorovému řešení. Pod břidlicovou krytinou se schovávala plošně zachovaná střecha z klasického štípaného dřevěného šindele.

Unikátní bylo také bednění domu z druhé poloviny 19. století, které výjimečně kvalitně napodobovalo zděnou slohovou architekturu.

„Majitelem domu byl měšťan, nikoliv sedlák nebo chalupník. Proto zde byla hospodářská chlévní část zmenšena jen na drobnou úložnou komoru. Dům tak byl kratší. Konstrukčně byl zajímavý také díky krovu střechy a předsazenému štítu v průčelí,“ komentuje výjimečnost stavby Sellnerová.

Dům byl dlouhodobě ve velmi špatném stavu. Napadl ho hmyz a houby. Měl propadlé podlahy a boční stěnu. Střecha propouštěla srážky. Z domu upadla čelní římsa a některé prvky bednění. Kvůli poškození bylo stavení vedeno na Seznamu ohrožených památek. O jeho odstranění rozhodl Stavební úřad v České Kamenici. Podkladem pro demolici byl posudek statika, jenž upozorňoval na nebezpečí stavby pro okolí a neekonomičnosti jeho opravy.

„Dům bylo možné zachránit. Zachránit lze prakticky vše. V tomto případě by podle mého odhadu mohlo zůstat z historické materie stavby až 30 procent. Záchrana i tak malé části příbytku měla smysl právě díky jeho jedinečnosti. Objekt by šel opravit přeroubením. Na Děčínsku je mnoho dřevohlinitých staveb, a tudíž i dost řemeslníků, kteří mají zkušenosti s jejich opravami,“ myslí si Sellnerová.

Vlastník?

Důvodem, proč dům skončil v havarijním stavu, bylo několikaleté pátrání po dědici, a tudíž i novém vlastníkovi. Stav nemovitosti se vinou absence údržby zhoršoval. V roce 2011 bylo zjištěno, že stavení poškozuje i sousední přilehlý objekt. Stavební úřad města Děčín kvůli složitému hledání dědice neměl komu nařizovat údržbu stavby.

„Nechali jsme si udělat statický posudek, na základě kterého jsme nařídili odstranění. Museli jsme upřednostnit  zdraví a život před památkovou péčí, jelikož dům opravdu ohrožoval svým stavem. Samozřejmě nás to mrzí, není to tak, že bychom nechali zbourat každou památku, co vidíme,” řekla k případu vedoucí odboru stavebního úřadu Věra Drobná.

Koupě podle fotky 

„Již v době, kdy byl prohlášen za památku, byl charakterizován jako zchátralý. Majitelé nebyli z těch, kteří by měli na to, aby do oprav investovali prostředky. Sedm let rozhodovaly soudy o dědici, tedy o vlastníkovi domu. Když bylo rozhodnuto, spadl dům do exekuce a následně šel do exekuční dražby. V té ho koupil současný majitel,” popisovala peripetie s domem mluvčí Magistrátu města Děčín Markéta Lakomá.

Současným vlastníkem domu je podle katastru nemovitostí pan Oleh Baranovskyj. Ten o objektu a jeho havarijním stavu však nic nevěděl. „Podle svého sdělení koupil dům jen podle fotografie,” dodala Sellnerová. Příbytek byl donedávna k prodeji za 85 tisíc korun. Server se pokoušel současného majitele kontaktovat, nicméně neúspěšně.

„Pokud se majitel snaží do domu investovat a ví, že je jeho povinností se o majetek starat, lze podobným případům zabránit. U kulturních památek je mnoho programů, ze kterých lze na opravy finanční prostředky čerpat. Ale vlastník musí chtít, což je často kámen úrazu. To je možná prostor pro osvětu. Samozřejmě je to i výchovou, jak v rodině, tak ve školách. Kde není vůle, nezmůžete nic,” uzavírá Lakomá.

Kateřina Golasovská Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít