České školství neumí ovlivnit úroveň vzdělání, říkají odborníci
Učitelé, žáci ani jejich rodiče nemají v českém školním systému šanci zjistit objektivní úroveň vzdělání. Shodují se na tom odborníci, kteří se snaží o zastavení poklesu kvality českých škol v mezinárodním i státním měřítku. Alarmující je také velmi nízká obliba škol u samotných dětí.
„Průzkumy úrovně vzdělání ukazují plošné, celorepublikové slabiny,“ říká Ondřej Štefl, ředitel nevládní společnosti Scio, která se zabývá hodnocením výsledků vzdělávání
„Ale pokud chceme dosáhnout zlepšení, pak ve třídě, u jednotlivého žáka a učitele. A ten v ruce žádný nástroj nemá. Učitel, žák ani rodiče nevědí, jak na tom jsou. Takto ani nemůžeme zvyšovat kvalitu.“
Rozhovor s Danielem Münichem z ekonomického analytického centra CERGE a Ondřejem Šteflem ze společnosti Scio
„Jediné informace o úrovni máme z mezinárodních šetření, která ukazují velké rozdíly mezi kraji a školami,“ dodává spolupracovník ministerstva školství a člen NERVu Daniel Münich z ekonomického analytického centra Cerge.
„My můžeme určit, která škola je jiná, ale my nevíme, která škola je dobře. Učitel a zejména dítě potřebuje vědět, jestli toto je ta úroveň, které mělo dosáhnout. Nebo jestli je napřed či pozadu a co dělat, když bude pozadu,“ vysvětluje Štefl.
„Zvykli jsme si takovým dětem dát čtyřku a víc se o ně nestarat. Ve Finsku, které je proslulé nejvyšší úrovní vzdělání, se nedá čtyřka. Přijde učitel a dítěti pomůže,“ propaguje úspěšný skandinávský model.
Česká školní inspekce podle Münicha nemá nástroje, kterými by mohla kontrolovat kvalitu výuky. „Zákon nečiní nikoho zodpovědným za kvalitativní výsledky,“ říká. „Na standardech, které by určily, kdo je za co zodpovědný, musíme pracovat.“
České děti nemají školu rády
Podle mezinárodních šetření v letech 2005, 2007 a 2010 je pokles úrovně žáků základních škol markantní. „Ale úplně nejhorší je, že české děti jsou a i dříve byly poslední ve vztahu ke škole. České děti nemají školu rády. Takže nejdůležitější, co bychom měli dělat pro zlepšení, je, aby děti měly školu rády. Ve Finsku tomu tak je,“ vyzývá Štefl.
Oba odborníci se shodují v tom, že státní maturity jako měření po třinácti letech školní docházky úroveň vzdělání nepozvednou.
„Přece nemůžeme děti, které to neumějí, potrestat až u maturity. Znovu se vracím k Finsku, kde cílem není trest, ale pomoc slabším. Oni dokázali i nejslabší děti dostat z té nejhorší úrovně, kde my máme asi dvanáct procent žáků. A k tomu státní maturita někde na konci ani trochu nepomůže,“ míní Štefl.
