Analytik Presl: Pokud vypukne boj na Ukrajině, čeká nás dezinformační kampaň, jakou jsme nezažili
Ministerstvo zahraničí v minulém týdnu varovalo před nárůstem počtu dezinformací ohledně krize na Ukrajině. Ty sdílejí i platformy, které se donedávna úzce orientovaly výhradně na téma koronaviru a vakcinace. „Jestli konflikt reálně vypukne, bude ho provázet masivní dezinformační kampaň, která bude pravděpodobně nesrovnatelná s tím, co jsme tady viděli doposud,“ říká pro server iROZHLAS.cz analytik Asociace pro mezinárodní otázky Dominik Presl.
Sledujete nějaký vývoj na sociálních sítích ohledně situace na Ukrajině? Mění se nějak narativ jejich uživatelů?
Bezpochyby. Na většině dezinformačních webů a skupin, kde se pravidelně objevují dezinformace a kde se objevuje velké množství neověřených informací, se stala Ukrajina a Rusko hlavním tématem. Do značné míry se na toto téma v posledních dnech přeorientovalo několik skupin a stránek, které se předtím věnovaly v podstatě především covidu, odporu proti vakcínám a protiepidemickým opatřením. Tyto úzce orientované skupiny teď sdílejí de facto proruskou propagandu a prakticky stejné narativy, jaké šíří směrem do zahraničí představitelé ruské vlády.
Můžeme si nějaký takový konkrétní příspěvek představit? Co máte konkrétně na mysli?
Mám na mysli třeba velmi konkrétní případ hnutí Chcípl PES – otevřeme Česko. To se doposud věnovalo především boji proti covidovým opatřením. Přesto teď na své stránce, která má asi 60 tisíc fanoušků, sdílelo příspěvek, který se věnoval právě Ukrajině a Rusku. Ten v zásadě identicky kopíroval hlavní body ruské propagandy.
Rusko jako mírotvorce, Západ jako agresor i výzvy k vyzbrojení Donbasu. Co píšou o krizi ruská média?
Číst článek
Označoval tedy Rusko za oběť agrese Severoatlantické aliance a Spojených států, vůči které se musí Rusko bránit. Ukrajinu označoval za fašistický stát, který se chystá na genocidu ruské populace na východě Ukrajiny, čemuž bude Rusko nuceno zabránit. A proto bude nuceno provést invazi, nebo jakousi „záchrannou operaci“ na východě Ukrajiny.
To jsou všechno de facto důvody, které opakuje ruská propaganda, ruská média i ruská vláda v posledních týdnech. Právě narativ o genocidě je to, co ruská média šíří zejména v posledním týdnu. Snaží se vytvořit dojem, že je Rusko morálně oprávněné vstoupit na území Ukrajiny.
Už jste na to sám narazil. Lidé, skupiny a stránky, které se ještě donedávna věnovaly výhradně úzkému tématu koronaviru, teď začínají řešit krizi na Ukrajině. Poukazují na to třeba i analýzy dobrovolníků z řad Českých elfů. Co za tím posunem v agendě stojí?
Pointa je v tom, že úzká skupina nejaktivnějších lidí, kteří vytváří většinu toho obsahu a stojí za jeho šířením, jsou lidé, kteří mají velmi prokremelské a proputinovské smýšlení a orientaci na současné Rusko. Jde o dlouhodobě pozorovatelné tendence.
Dá se proto říci, že se tito lidé v posledních dvou letech přeorientovali na odpor proti koronaviru, vakcínám a pandemickým opatřením. A teď se pouze vrací k tomu, na čem česká dezinformační scéna v roce 2014 vznikala. Tedy k tématu Ruska a k odporu vůči Severoatlantické alianci a směřování současného českého demokratického státu.
Nejde třeba i o byznys provozovatelů konkrétních dezinformačních webů? Nebo třeba skupin na sociálních sítích?
Jde to ruku v ruce. Pro velkou většinu dezinformačních webů, iniciativ jako Chcípl PES nebo i jednotlivců, jako je Jana Peterková, představují sociální sítě prostor, kde mohou šířit své sdělení. Drtivá většina z nich z toho má zároveň finanční profit, který mnohdy není vůbec malý. Takže se jim to finančně vyplácí. Současně si ale myslím, že to dělají i proto, že jim to ideologicky konvenuje, věří tomu. Tyto dvě motivace jdou proto podle mě ruku v ruce.
Silnější dezinformační scéna
Je tedy možné současný stav na sociálních sítích a obecně v internetovém prostředí srovnat s obdobím let 2014–2015, tedy krátce po anexi Krymu?
K tomuto bohužel nemám přesná čísla. Můj odhad nicméně je, že celková čísla (počtu dezinformačních příspěvků – pozn. red) budou vyšší a obecně bude ta kampaň intenzivnější. Mimo jiné i proto, že od roku 2014 takzvaná česká dezinformační scéna výrazně posílila.
Dominik Presl, analytik AMO
Dominik Presl je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky se zaměřením na dezinformace, strategickou komunikaci, propagandu a hybridní hrozby. Absolvoval magisterské studium na University of Oxford v oboru Blízkovýchodních studií, bakalářské studium na Univerzitě Karlově, a studijní pobyty v Rusku a ve Francii. Nyní působí jako rezidentní analytik Semantic Visions, kde se zabývá analýzami dezinformací a propagandy pro vládní a bezpečnostní instituce v Česku i v zahraničí. Působí také jako poradce předsedy Stále komise pro hybridní hrozby Parlamentu ČR a 360 Digital Sherlock Scholar DFR Lab think-tanku Atlantic Council. V minulosti přispíval do Hospodářských novin zahraničními reportážemi a pobýval jako stážista na Ústavu mezinárodních vztahů a Českém velvyslanectví v Káhiře.
Násobně se zvýšil počet dezinformačních webů a skupin na facebooku a dalších platformách. A právě v posledních dvou letech, v období pandemie koronaviru, tato scéna výrazně narostla a získala velké množství nových lidí, kteří ji začali sledovat. A to ne kvůli tématu Ruska, ale kvůli tématu covidu, což byla možnost těchto platforem oslovit i ty lidi, kteří v minulosti tyto okrajové zdroje nesledovali.
To znamená, že ta skupina, která tyto platformy sleduje, je v tuto chvíli o poznání větší než v roce 2014.
Chápu to tedy správně, že se zvýšil dosah těchto platforem? Zvětšilo se publikum, které může být konkrétním sdělením zasaženo?
Ano, přesně tak. Od roku 2014 bezpochyby to publikum narostlo, v posledních dvou letech zejména kvůli pandemii covidu.
Proč mají lidé tendence těmto příspěvkům uvěřit? Třeba více než oficiálním zdrojům, jako jsou ministerstva nebo vláda. Nebo třeba sdělením zaběhlých mediálních organizací.
Je třeba rozlišovat, jestli jde o nějaký konkrétní příspěvek, nebo informaci, která nemusí být pravdivá. Nebo jestli jde o širší rámec ruské propagandy.
V tom prvním případě lidé věří podobným příspěvkům zejména v krizových situacích, kdy se těch informací objeví najednou velké množství. Jsou ve velké intenzitě a jsou emocionálně velmi vyhrocené. Lidé proto ztrácí schopnost kriticky uvažovat nad tím, jaké informace konzumují. A ztrácejí zábranu promyslet si, jestli to, co čtou, je skutečně pravda. A jestli by to a měli nebo neměli sdílet.
Proč lidé věří ruskému narativu ohledně dění na Ukrajině a tomu, že NATO ohrožuje Rusko, se dá vysvětlit jen velmi složitě. Je to zčásti proto, že Rusko na své propagandě dlouhodobě pracuje. Má tady v Česku silnou podporu jak na sociálních sítích, tak i na politické scéně. A taky tím, že je v těch svých sděleních už osm let poměrně konzistentní. Část populace se s tím proto mohla za tu dobu ztotožnit, a ruský pohled je v souladu s tím, v co věří nebo nevěří dlouhodobě.
Co je možné dělat, aby tito lidé opět více důvěřovali důvěryhodným zdrojům informací?
Já myslím, že záleží na tom, o kom mluvíme. Jsou věci, které může dělat každý z nás. Třeba když naroste množství příspěvků kvůli krizi na Ukrajině, tak si dát opravdu záležet na ověřování informací. Obzvláště pak je nutné ověřovat informace na sociálních sítích, a to z více důvěryhodných zdrojů. Dávat si pozor na to, abychom sami dezinformace nešířili.
‚Jsou narcistní a rigidní.‘ Dezinformace šíří podle psychologů až 8 % lidí, spouštěčem bývá zklamání
Číst článek
Důležité je i chování takzvaných tradičních médií. Do jaké míry budou tato média zachovávat své etické standardy – a nebudou sdílet informace, u kterých není jisté, že jsou pravdivé. Aby média opravu hrála roli, kterou hrát mají – tedy informovat a udržovat informační prostředí do nějaké míry v civilizované formě.
Mluvil jste o tom, že lidé mají ověřovat z vícero zdrojů. Není to ale začarovaný kruh, když lidé, sdílející dezinformace, často sdílejí weby, které si vzájemně tu informaci potvrzují? Nedůvěřují právě tradičním médiím…
Ano, to je bezpochyby pravda. Část populace nevěří právě tradičním médiím, nedůvěřují ani vedení státu. Proto se nemůžeme divit, že tam ten náš messaging úplně nefunguje. V tu chvíli proto mohou někteří lidé více věřit ruské propagandě. Je to ale problém, který nevyřešíme teď za 14 dnů. Je to mnohem komplexnější otázka, které jsme se měli pořádně věnovat v posledních pěti letech a do nějaké míry se ji snažit řešit. Bohužel realisticky teď neexistuje scénář, který by mohl zapadat do řešení této krize.
Role státu
A co má tedy dělat třeba stát nebo vláda? Má vůbec něco dělat?
Ta její role je velmi složitá, protože zatím nemá vybudované žádné specializované kapacity. Má uvádět na pravou míru jak ruské dezinformace, tak i další neověřené informace, které se objeví v informačním prostoru. V současné době se to snaží dělat ministerstvo zahraničí na svých sociálních sítích. Ale ta míra je poměrně omezená. Přesto oceňuji, že se o to alespoň snaží.
Vy sám jste nedávno veřejně kritizoval, že stát není připravený na dezinformační kampaně, které mohou nastat. Teď jste pochválil ministerstvo zahraničních věcí. Je to ten příklad, jak by stát měl komunikovat?
Pochválil jsem tu iniciativu, že je to aspoň něco. Zároveň oceňuji u této vlády, že oproti minulé vládě projevuje alespoň snahu s tím problémem něco dělat.
Ten problém spočívá v tom – a je to jasně patrné v této ukrajinské krizi – že řešení se nenajde ze dne na den. Aby s tím stát mohl něco dělat, tak potřebuje mít k dispozici dedikované instituce s lidskými kapacitami, které se budou dezinformacemi dlouhodobě zabývat. To ale stát neměl na začátku covidové krize a nemá to stále. A i když existují lidé, kteří mají ambice s tím něco dělat, tak nám stále chybí centralizovaný systém, který by bylo možné právě v této situaci aplikovat.
Čili podobná instituce, systém v Česku prostě chybí?
Ano. A já věřím, že by ho vláda chtěla vybudovat. Zatím se k tomu ale nedostala a teď už je těžké to dohnat. Aby toto mohlo fungovat, je třeba jasně určit, kdo za to zodpovídá, jaké jsou jeho pravomoci, kdo má konkrétní analýzy vyhodnocovat a kdo připravovat třeba nějakou komunikační odpověď. A taky je nezbytné, aby ten, kdo to bude dělat, měl k dispozici i nějaké lidské i technické kapacity.
Nic z toho zatím nemáme. Je proto logické, že ta naše odpověď na případnou propagandu nebo dezinformace bude nedostatečná.
Jaký je tedy podle vás výhled v následujících týdnech. Bude se nějak to množství dezinformací v českém informačním prostoru vyvíjet? Dá se očekávat nárůst počtu podobných příspěvků na sociálních sítích?
Bezpochyby. Ten počet dezinformací a míra informačního chaosu se bude zvyšovat s tím, jak se bude vyvíjet krize na Ukrajině. A jak blízko budeme samotnému konfliktu.
Jestli ten konflikt reálně vypukne, musíme počítat s tím, že invazi bude provázet také masivní dezinformační kampaň z ruské strany, která se bezpochyby přelije i do našeho českého informačního prostoru. A bude dost pravděpodobně nesrovnatelná s tím, co jsme tady viděli doposud.
Je proto nějaká šance, jak tu situaci v informačním prostoru zmírnit?
I když se dá počítat s podstatně větší intenzitou, tak si troufám říct, že jsme oproti roku 2014 paradoxně v lepší situaci. Víme totiž, co máme čekat. Už jsme to jednou zažili, viděli jsme tady ruské informační působení v posledních osmi letech. A víme, že s něčím podobným musíme počítat.
To znamená, že když už se teď objevují nějaké informace o tom, že se objevily na východní Ukrajině nějaké masové hroby, tak je to přesně to, co se dalo čekat od ruské propagandy. Díky tomu snad bude ten výsledný efekt kampaně o něco nižší.
Ohledně toho, co s tím můžeme dělat, se můžu pouze opakovat. Závisí to jednak na vládě, aby ty nejkřiklavější dezinformace vyvracela. Na tradičních médiích, aby s informacemi pracovala velmi zodpovědně. A taky na každém z nás, aby v ideálním případě nezhoršoval situaci tím, že bude potenciální nepravdivé informace šířit dál a přilívat tak olej do ohně.