Česko má podprůměrné podmínky pro cizince, ukázala studie
Česko má podle studie MIPEX ve srovnání s vyspělými státy podprůměrné podmínky pro cizince, zejména pro jejich začleňování do české společnosti.
V tomto mezinárodním žebříčku Indexu integrační politiky skončila naše země na 19. příčce mezi 31 státy. A za to, jak umožňuje přistěhovalcům zapojit se do politiky, si Česká republika vysloužila dokonce předposlední místo. Nemůžeme se tak vůbec rovnat zemím jako je například Švédsko nebo Portugalsko, které připravily pro integraci cizinců nejlepší podmínky. MIPEX sestavuje Britská rada s organizací Migration Policy Group.
Šárka Mostlová z oboru bezpečnostní politky ministerstva vnitra integrace cizinců .mp3
Studie MIPEX hodnotila celkem sedm oblastí - práci, vzdělávání, slučování rodin, trvalý pobyt, získávání občanství, ochranu před diskriminací a účast na politice. Nadprůměrně dobře si Česko podle studie vede v udělování trvalého pobytu a ve vzdělávání nebo při slučování rodin, naopak kritika se snesla například na to, že o osudu cizince často rozhodují podle své libovůle úředníci.
Pavla Redlová z Programu migrace při Člověku v tísni si myslí, že integrační politika v Česku je poměrně dobře koncepčně nastavena, ale špatně se prosazuje v praxi. Co se týče pracovního trhu, bylo Česko dlouho poměrně liberální k udělování pracovních povolení, s nástupem hospodářské krize se však situace změnila.
„V roce 2008 bylo najednou potřeba reagovat, protože cizinci byli propouštěni. A ta reakce byla restriktivní a to řekněme i bez hlubších analýz a zpracování dat a na základě nereálného předpokladu, že lze migraci zastavit,“ říká Redlová.
V České republice stále nebyl nikdo pravomocně odsouzen za trestný čin obchodování s lidmi za účelem nucené práce ani jiných forem vykořisťování. Této problematiky se týkal také dnešní workshopu, který uspořádal Odbor bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra spolu s neziskovou organizací La strada Česká republika a Justiční akademií.
Zástupci těchto organizací společně rozebírali rozsudky, které trestají novodobou otrockou práci v různých evropských zemích.
Šárka Mostlová z odboru bezpečnostní politiky ministerstva vnitra tvrdí, že v posledních letech ministerstvo registruje podezření na nárůst případů obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování. Přesto dosud nepadl jediný odsuzující rozsudek, který nabyl právní moci.
„To byl právě jeden z důvodů proč jsme se rozhodli uspořádat workshop. Chtěli jsme se podívat, jestli není chyba v definici a jaká je vůbec možnost, že může být chyba v činnosti orgánů činných v trestním řízení, a porovnat situaci s ostatními evropskými státy. Přijeli experti ze Španělska, Belgie, Nizozemí a Bulharska a s nimi jsme diskutovali o tom, jestli je definice trestného činu obchodováni s lidmi dostačující,“ říká Mostlová.
Podle ní je problém také v tom, že společnost není připravena vnímat trestný čin obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování v takové šíři, v jaké je vnímán v zahraničí. Podle ní je u nás rozšířen názor, že nejde o tak závažené překročení práva.
O tom, že cizinci v Česku často nemají právě jednoduchý život, svědčí například nedávná aféra spojená s novodobým otrokářstvím, jak se také pracovní vykořisťování cizinců nazývá.
Právě za liknavost v jeho potírání nevládní organizace české úřady kritizují. Jasným důkazem, že otrocká práce v Česku existuje, je podle nich tzv. kauza 'Stromkaři'. Týká se téměř 600 cizinců, kteří měli být v loňském roce vykořisťováni při práci v lesích. Prostředníkem byly personální agentury, které dělníkům neplatily a nechávaly je hladovět. Historicky nejrozsáhlejší případ policie šetří a zajímají se o něj i další úřady.
