Česko nesdílí potřebu větší unijní solidarity kvůli severoafrickým imigrantům
Dokonce úpravou a pozastavením platnosti jedné z klíčových úmluv Evropské unie o volném pohybu osob - takzvané Schengenské dohodě - hrozí tandem francouzského a italského prezidenta. Nicolas Sarkozy a Silvio Berlusconi se na společné schůzce shodli na návrzích adresovaných Evropské unii. Z nich vyplývá například snaha o přísnější kontrolu vlastních hranic. Pozice České republiky k návrhům bude známa až po květnovém zasedání Rady pro justici a vnitro EU, kde by tyto otázky měly být na stole. Ředitel Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR Tomáš Haišman ve vysílání Radiožurnálu mluvil v duchu toho, že situace způsobená přílivem imigrantů ze severní Afriky není pro Itálii a Francii tak závažná, aby bylo třeba větší solidarity dalších členských zemí unie.
„Dnešní schůzka Sarkozy - Berlusconi přinesla další podnět k diskuzím o Schengenu jako takovém,“ připustil Haišman. „Myslím si, že tato diskuze by neměla běžet na bilaterální linii. Je to záležitost pro nejbližší zasedání Rady pro justici a vnitro, 11. května budeme vědět víc,“ dodal.
Připomněl také, že co se úprav kontrol na svých hranicích týče, mají unijní země v podstatě volné ruce.
„Itálie řešila příliv severoafričanů na své území, a to těch, které prohlásila poslední Rada pro justici a vnitro za ekonomické migranty a nikoliv za uprchlíky. Ne na úkor sebe sama, to znamená Itálie, ale na úkor celé Evropy. Myslím si, že to neodpovídá počtu lidí, kteří dorazili do Itálie,“ upozornil Haišman na aktuální nepřiměřenost italských požadavků na pomoc dalších států sedmadvacítky.
Česká pozice je podle Haišmana ve věci dlouhodobě stabilní. „Pozorně sledujeme vývoj jak na severoafrickém pobřeží, tak v cílových destinacích na evropské straně. Diferencujeme situaci v Itálii a na Maltě. Je poměrně jasné v čí prospěch bychom se stavěli,“ připomněl Haišman, že problémy s imigranty ze zemí severní Afriky po tamní vlně nepokojů mají i jiné země.
„Čtyři tisíce jsou v možnostech řešení italské vlády na místě. Česká republika a i další státy si s podobnými čísly uprchlíků musely poradit samy bez řekněme evropské solidarity,“ podotkl Haišman.
Nejlépe to podle něj ve vztahu k Itálii řekl zhruba před deseti dny nový německý spolkový ministr vnitra, že kdyby Německo postupovalo stejně jako Itálie, tak by nemuselo stát na začátku devadesátých let před půlmilionovými počty žadatelů o azyl v průběhu jednoho roku, a že to jsou ty parametry, při kterých je možné začít mluvit o nějaké zvýšené evropské solidaritě.
„Je potřeba nezapomenout, že Itálie participuje v rámci solidarity na zvláštních finančních tocích směřujících z Bruselu právě do jižní Evropy a specificky do Itálie,“ připomněl Haišman.
