Čeští zemědělci používají více hnojiv než v minulých letech
V českém zemědělství stoupá spotřeba hnojiv. Upozornil na to on-line deník Aktuálně.cz s odvoláním na Zprávu o stavu životního prostředí, kterou připravuje Česká informační agentura životního prostředí.
Používání minerálních hnojiv se za posledních dvanáct let zvyšuje, tedy kromě poklesu v roce 2009. Tento vzrůstající trend potvrzuje i Agrární komora, namítá však, že na situaci je třeba pohlédnout z delšího časového úseku.
„Od roku 1989 jsme v dávkách průmyslových hnojiv významně poklesli. Takže si myslím, že se vracíme k normálu,“ tvrdí viceprezident Agrární komory Jindřich Šnejdrla.
Navíc, čeští zemědělci jenom dohání deficit v porovnání se západní Evropou. „Naši kolegové od západočeských hranic dávají minimálně o 50 až 80 procent větší dávky, než v tuto chvíli dáváme my,“ říká.
O využívání hnojiv v českém zemědělství hovoří viceprezident Agrární komory Jindřich Šnejdrla a Jakub Hruška z přírodovědecké fakulty University Karlovy
Někteří odborníci však namítají, že u nás k žádnému velkému poklesu hnojení nedochází a stav životního prostředí v úrodných krajích, kde se intenzivně zemědělsky hospodaří, je stejný, jako v osmdesátých letech.
„Tehdy se používalo sto kilo čistého dusíku na hektar jako hnojivo, v současné době se používá osmdesát. Je to mírný pokles, který má ale v současné době naopak rostoucí tendenci zpět k těm sto kilogramům,“ říká Jakub Hruška z přírodovědecké fakulty University Karlovy.
Příliš mnoho dusíku
Vysoká koncentrace dusičnanu se vyskytuje v podzemních a povrchových vodách. Takzvaná eutrofizace vod, tedy nadměrný přísun živin, je u nás příliš vysoká i v evropském kontextu.
Vysoká koncentrace dusičnanu v povrchových vodách může také znečistit i vody podzemní, a to jsou pitné vody. Vysoké procento výskytu podle něj může způsobit výskyt i rakoviny u populace.
„V osmdesátých letech, kdy byla úroveň nejvyšší, jsme udělali mapování výskytu dusičnanů v povrchových vodách, a zopakovali jsme to teď v letech 2007 až 2011, a co se týče dusičnanů, tak ty koncentrace neklesly,“ upozorňuje Hruška.
Se nadměrným znečištěním povrchových vod však Šnejdrla nesouhlasí. „S touto zprávou jsem se nesetkal, takže ji nemůžu v žádném případě komentovat,“říká.
On sám je prý také rybářem a loni diskutoval s odborníkem, podle kterého ve veřejném vodovodu před třiceti lety byla horší voda než je tomu dnes v řece Bečvě v zimním období. „Jinými slovy kvalita povrchových vod v žádném případě neklesá,“ tvrdí.
V určitém směru se však situace v používání hnojiv zlepšila. „ Co se týče spotřeby dusíkatých hnojiv, tam doháníme předchozí roky. Na druhou stranu, co se týče jiných hnojiv jako fosfor nebo draslík, tak tam skutečně spotřeba poklesla dramaticky,“ připomíná Hruška.
Zemědělci přírodu neničí
Agrární komora namítá, že se zemědělci musí řídit zákonem o hnojivech, který je vůči nim velice neúprosný. „Máme limity, které v žádném případě, co se týče dávek hnojiv, nemůžeme překročit,“ říká Šnejdrla.
Zemědělci mají termíny, kdy mohou hnojiva na pozemky aplikovat a kdy nikoliv. Navíc disponují technikou, která dokáže aplikovat hnojiva na ta správná místa.
„Na různé vodoteče a do potůčků, jak tomu bylo v minulosti, se žádné hnojivo nedostává. Čeští zemědělci jsou v této souvislosti velice konzervativní a v žádném případě to nejsou ti, kteří by měli ničit českou přírodu,“ namítá.
Ale podle Hrušky mají zemědělci stále co dohánět. Například nedodržují takzvanou dobrou zemědělskou praxi, kdy je mezi polem a vodotečí pět metrů trávy. Tam se neorá a žádná hnojiva se dávat nemají.
Vodoteče jsou však dnes i přes relativně přísná opatření kontaminovány. „Dotace se dávají na metr čtvereční zorané plochy a zemědělci se snaží maximalizovat plochu, kterou zorají, právě proto, aby dostaly vyšší dotaci,“ říká.
Podle něj by tak limity měly být nastaveny ještě přísněji, než jsou dnes.
