Cestu plánovaly a nechtěly na sebe upozorňovat, říká sestra unesené Češky
Osud dvou českých turistek unesených v Pákistánu je stále neznámý. Jejich rodiny zatím v nejistotě a strachu čekají na jakoukoli informaci. Mladé ženy cestovaly původně do Indie, Pákistán pro ně byl pouze tranzitní zemí. Podle sestry jedné ze zajatých dívky neriskovaly a na cestu se dlouho připravovaly.
Proč se vlastně vaše sestra rozhodla vydat na cestu do Pákistánu? Jela tam jenom za turistikou?
Jejich hlavní cíl byl, že jely do Indie. V Indii už byla několikrát a vždycky letecky a teď se prostě rozhodly, že pojedou touhle cestou po zemi s tím, že ještě cestovaly po Íránu. Určitě to nebylo nějaké rozhodnutí ze dne na den. Na cestu se hodně připravovaly a mluvily i s lidmi, kteří už tuhle cestu absolvovali. Mluvily i s íránským velvyslanectvím, po Íránu tedy víc cestovaly, kde jim všichni potvrdili, že je tam bezpečno.
Sestra jedné z unesených Češek vysvětlila reportérce Petře Benešové, proč se dívky vydaly do Pákistánu a jak se na cestu připravovaly
Jak říkáte, byly v kontaktu s úřady. Myslely si, že je to tam bezpečné. I v mikrobusu byly s místním policistou. Myslíte si, jak znáte sestru, že by třeba hazardovala s tím, kudy projíždí nebo s kým se na cestu vydá? Myslíte si, že by riskovala?
Ne, rozhodně si nemyslím, že by riskovaly ani že by hazardovaly. Vím, že se na to připravovaly. Vím, že s sebou měly i šátky, že v Íránu i v Pákistánu nosily zahalené vlasy. Rozhodně na sebe nechtěly nějak za každou cenu upozorňovat.
Jak s vámi vlastně teď komunikuje ministerstvo zahraničí nebo jaké vůbec máte informace?
Včera i dneska jsme byli v kontaktu s ministerstvem zahraničních věcí. Jsme v kontaktu i s velvyslanectvím v Islámábádu. Ale bohužel od nich zatím žádné nové informace nemáme.
Pákistánská policie nadále pátrá po dvou unesených českých turistkách
Číst článek
Jak je pro vás ta situace těžká? Kdy jste sestru vlastně naposledy viděla?
Samozřejmě je to pro nás hodně těžké, pro mě i pro naši maminku. Určitě nejhorší je nejistota, že nevíme, co s nimi je. Doufáme, že se potvrdí ta varianta, která zatím vypadá jako nejvíc optimistická, a to že se někdo ozve ohledně výkupného.
Pokud by výkupné někdo požadoval, vy byste byli jako rodina připraveni zaplatit nebo byste spolupracovali s ministerstvem zahraničí nebo jak by to vypadalo?
Samozřejmě v této situaci by asi každý – co se týče peněz – udělal, co bude v jeho silách. Konzultovala jsem to i s ministerstvem zahraničních věcí, ale bohužel říkali, že podobnou záležitost neřešili. Takže mně ani nebyli schopni říct, jak by se to v situaci, pokud by tedy požadovali výkupné, řešilo.
