‚Příroda je příroda.‘ Bývalí Plzeňáci si nemohou vynachválit život v osadě, na stálo jsou zde jediní
S trochou nadsázky můžeme říct, že co Čech, to chatař nebo chalupář. Manželé Kalabusovi jsou původem z Plzně. Paní Dana stavěla kulisy v divadle a její muž Bohuslav hrál profesionálně fotbal. Kalabusovi, dnes už penzisti, vyměnili před lety rušnou Plzeň za venkovský klid. Jezdili totiž tak často a rádi na svou chatu u Stříbra na Tachovsku, až se rozhodli, že si víkendový domek předělají a natrvalo se přestěhují. Dnes jsou jedinými starousedlíky.
„Kupovali jsme to v roce 1992 a bylo to dřevěná chatička,“ popisuje začátky Dana Kalabusová, která s manželem žijí v osadě Údolí mlhy u vesnice Svinná. „Po deseti letech už jsme začali uvažovat, že tady budeme na stálo, tak jsme z toho tak trošku udělali domeček. V Plzni jsme měli byt. Teď už tady ale bydlíme natrvalo 13 let,“ dodává Kalabusová.
Na zdi v předsíni, kde bývala původně veranda, visí obrázek s původní chatou. Od té doby prošla velkou proměnou včetně zateplení nebo ústředního topení. Nechybí ani moderní zařízení a internet. Spolu s manželi bydlí i vnučky ve věku 10 a 14 let, které dojíždějí do školy do Stříbra.
‚Příroda je příroda‘
„Oba jsme Plzeňáci a máme ji rádi. Ale příroda je příroda. A tady, když ráno vstanete a je krásně, tak si dáte venku kafíčko a je to pohoda. I v pyžamu. To je nenahraditelný.“ vysvětluje, proč se rozhodli přestěhovat z města.
„Sednout si večer do pergoly, otevřít si lahvinku a prostě sedět a koukat. Bezvadné je, že když třeba přijedou, jak mi už říkáme, ‚lufťáci‘ a musí v neděli odjíždět, protože jdou ráno do práce, tak už z toho máme teď trošku legraci. Vždycky říkáme: ‚Hele, už jedou,“ směje se majitelka.
Škoda po požáru Mynářovy hospody se vyšplhala na 25 milionů. Případ dostali krajští kriminalisté
Číst článek
Hodiny péče
Okolí chaty obestírá zahrada s petrklíči, tulipány nebo narcisy. V záhonku vykukuje i soška surikaty, o které si majitelka původně myslela, že je kuna. Na zahradu ale občas zavítají i srnky. „Cokoliv zasázím, ony sežerou,“ podotýká chatařka.
Kromě malého bazénu nechybí ani zeleninový záhon. „Abychom měli nějakou obživu,“ vysvětluje.
Na domu i zahradě je ale vidět velká péče. „Člověk pořád chodí a něco dělá. Jako třeba můj muž,“ ukazuje směrem k manželovi, kterého tentokrát vyslal do lesa pro samorost. „Bude zase spokojená,“ dodává manžel s úlovkem v ruce. Jinak ale pracuje se dřevem nebo dělá to, co je zrovna potřeba.
Kalabusovi jsou ale v osadě naprosto spokojení. „Nic nám nechybí. Hlavně abychom byli zdraví. To je důležitý,“ uzavírá za doprovod ptačího zpěvu
