Chystaný zákon o protikomunistickém odboji má řadu odpůrců
Lidé, kteří se postavili komunistické totalitě, by se mohli zanedlouho dočkat satisfakce na základě zákona o protikomunistickém odboji. Tento zákon vznikl v Senátu a příští týden jej má začít projednávat sněmovna. Skupina renomovaných odborníků na moderní dějiny ale označila návrh zákona za „krajně nedomyšlený“ a zpochybnila jeho účel.
„Mrzí mne, že zákon vychází poměrně pozdě, ale je dobře, že přece vychází. My jsme chtěli vzdát hold lidem, kteří se postavili proti totalitnímu režimu,“ říká jeden z předkladatelů, senátor za ODS Tomáš Grulich.
Navrhovatelé využili zákona o veteránech, kteří spadají pod ministerstvo obrany. To by také vyhlašovalo ony prokázané účastníky třetího odboje za základě dobrozdání Ústavu pro studium totalitních režimů, který má k dispozici obsáhlý archiv.
Senátor za ODS Tomáš Grulich a ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Oldřich Tůma diskutují v Ozvěnách dne nad chystaným zákonem o protikomunistickém odboji
Postavení veteránů by odbojářům zajistilo určité sociální a zdravotní výhody. S finančním odškodněním však zákon nepočítá.
Jedním z hlavních odpůrců schválení zákona je ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Oldřich Tůma. „Souhlasím s panem senátorem v tom, že vůči lidem, o kterých mluvíme, má naše společnost určitý dluh, že to jsou lidé, kteří si uznání a satisfakci zaslouží,“ přiznává.
Zároveň dodává názor svůj i některých kolegů, že zákon tuto záležitost neřeší. „Snaží se životní osudy těch lidí nacpat do nějakých škatulek, rozdělovat mezi těmi, kteří vykonávali odboj a kteří vykonávali odpor, ale ty definice jsou velice vágní.“
Návrh podle něho obsahuje řadu nedomyšlených podmínek, podle kterých se nevztahuje na určité skupiny lidí. „Obávám se, že kdyby ten zákon měl být přijat a aplikován v současné podobě, způsobilo by to víc hořkosti a zklamání, než že bychom docílili toho, o čem jsme mluvili na začátku.“
Odbojář versus odporář
Zákonodárci se prý snaží ušít vzor na skutečnost, která je mnohem mnohotvárnější. Nejméně šťastné je podle Tůmy rozlišování na „odbojáře“ a „odporáře“, kteří přijdou zkrátka.
Do druhé skupiny podle Grulicha patří lidé perzekvovaní neprávem nebo lidé, kteří se podíleli na represích komunistického režimu a pak se dostali do jeho nemilosti.
„Nedovedu si například představit, že by někdo odměňoval generála Pavla, který se v roce 1968 zachoval relativně slušně, ale před tím rozhodoval o tom, kdo dostane trest smrti,“ uvedl příklad Grulich. Také upozornil, že zákon senátoři připravovali ve spolupráci s Konfederací politických vězňů.
Tůma zákonu vytýká konkrétní nedostatky – například trvání odboje alespoň 12 měsíců. „Jak se bude po tolika letech dokládat, jestli činnost trvala 11 nebo 13 měsíců? Proč má být účastníkem odboje jen ten, který byl vězněn alespoň 3 roky? Ty represe komunistický režim dávkoval velice rozdílně. Za stejnou činnost mohli být tři roky v 70. letech a daleko horší trest v 50. letech,“ upozorňuje.
Podle Tůmy by bylo jednodušší a smysluplnější kompenzovat oběti lidem, kteří opravdu trpěli, tedy především byli vězněni nebo perzekvováni jiným dokazatelným způsobem. Norma v takové podobě je prý natolik nedokonalá, že by bylo lepší, aby nebyla schválena.