Církve se už na případné převzetí svého majetku připravují

Přesto, že politická jednání o vyrovnání státu s církvemi byla komplikovaná, některé diecéze se už na případný návrat svého desítky let ukradeného majetku začaly připravovat. Patří mezi ně například litoměřická diecéze na severu Čech.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Věž a katedrála svatého Štěpána v Litoměřicích | Foto: David Hertl

Litoměřická diecéze by měla v restituci dostat zpátky nejméně z osmi českých a moravských diecézí, a to necelých čtyři tisíce hektarů. I když jsou církevní restituce zatím ještě v rukou politiků, už teď musí přemýšlet, co s vráceným majetkem udělat. I přes to, že katolická církev má se správou majetku víc než dvou tisíciletou zkušenost.

„Vzhledem k tomu, že v našem kraji nemá půda až tak velkou hodnotu, jako třeba v blízkosti hlavního města, tak půjde o tu běžnou správu,“ vysvětluje generální vikář litoměřické diecéze Stanislav Přibyl.

Přehrát

00:00 / 00:00

Litoměřická diecéze by měla v restituci dostat zpátky nejméně z českých a moravských diecézí. Natáčela tam redaktorka Radiožurnálu Věra Masopustová.

„To, co si s tím počneme my, bude v úzké spolupráci s ostatními diecézemi. Vlastně metodika nakládání s majetkem se připravuje společně pro celou Českou biskupskou konferenci,“ přiblížil.

„V prvních letech to nebudou rozhodně nějaké překotné změny, ale především evidence, správa a údržba majetku. A také takové zjištění, jak na to jsme a jak by se s tím dalo dál nakládat,“ upřesnil.

Některé hlasy říkají, že než řešit nájemní smlouvy, hledat využití pro někdy bezcenné pozemky případně peníze na údržbu budov, bylo by pro církve lepší restituovaný majetek obratem prodat.

Tak jednoduché to ale, jak potvrdil generální vikář litoměřické diecéze, není. Kromě toho, že restituce mají vyrovnáním státu s církvemi naplnit jistou spravedlnost, je tu i jiný rozměr.

„Často se říká, že to církev nakradla a to není pravda. Když se podíváme podrobně na nabývací tituly, tak většinou to byly opravdu odkazy spojené často i s nějakou povinností. Třeba modlit se za lidi,“řekl .

„Čili oni to dali trošku nezištně a trošku zištně, když mysleli na život, ve který věřili, na život po smrti. A my se takového majetku nemůžeme zbavovat jen tak lehkomyslně, protože nám teď momentálně nepřinese žádný výnos,“ vysvětlil.

Vrácení církevního majetku má i další význam, na který bychom neměli zapomínat a to nastavení podmínek pro to, aby církve mohly v budoucnu hospodařit samy bez pomoci státu.

„A až se ten majetek vrátí, není k tomu, aby se zkonzumoval, ale je to majetek, který musí být investován tak, aby za těch 30 let mohl generovat takové peníze, aby církve mohly přežít. Je spočítáno, že v tuto chvíli při těchto parametrech, pokud se nestane nic tragického, že se to povede,“ říká generální vikář litoměřické dieceze Stanislav Přibyl.

Věra Pfeifferová, bre Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme