Společnost Člověk v tísni rozdělila přes 52 milionů korun ze sbírek SOS Povodně 2010. Největší částka putovala na pomoc domácnostem a rodinám, kterým voda zaplavila obytné části. Zbytek peněz dostaly obce na odstraňování následků, na nářadí a techniku či na další ochranu proti velké vodě.

14:34 3. srpna 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Povodně se v Česku opakují. Člověk v tísni od roku 1997, kdy zemi zasáhly první velké ničivé záplavy na Moravě, ve sbírkách na pomoc postiženým společnost vybrala celkem přes 400 milionů.

Z roku 2009 zbylo na účtu povodňové sbírky 11 milionů, k nim od loňského května do letošního června přibylo téměř 42 milionu. Celkem tak měl Člověk v tísni přes 52 milionů.

„Filosofie je, že ti, kteří to nejvíc potřebují, by měli dostat nejvíc. Není to nárokové, matematické, plošné rozdělení, je to na základě potřebnosti a vždy na řešení, to znamená na další sérii kroků, které mají vést k tomu, aby rodina obnovila své základní podmínky k životu,“ popsal způsob rozdělování peněz ředitel společnosti Šimon Pánek.

Šestapadesát procent z vybraných peněz tak podle něj putovalo přímo domácnostem a rodinám, na veřejné projekty šlo přes osm procent a 7,5 procenta představovala materiální pomoc bezprostředně po povodních.

„Tři a půl procenta zbývá na dodělání veřejných projektů a náklady na správu řízení, kontrolu a propagaci sbírky spolu s operačními náklady v terénu se nám povedlo dostat na 11 procent, což považujeme za velmi úspěšné,“ doplnil Pánek.

Pomoc získala rodina Milady Nové z Chotyně na Liberecku, kde povodně udělaly loni téměř největší škody. Do svého domu se vrátila až o Vánocích, následky zatopení jsou tam ale stále patrné. Situace navíc zhoršila další velká voda letos v červenci.

„Mysleli jsme si, že je všechno zažehnáno, ale dneska jsme v bytě, který je znovu vlhký, všechno opadalo, plesniví to. Jsme prakticky zase na začátku tam, kde jsme byli,“ říká žena.

Jak ale dodává, bez pomoci Člověka v tísni by se neobešla. Částka byla pro opravy zásadní. „Neměli jsme nic, v jednom okamžiku jsme přišli o základní věci. Když mi zemřela maminka, pojistku jsme si předělávala na sebe, a když jsem šla na pojišťovnu, tak mi řekli, že dodatek mám ode dneška. Kdyby nebylo Člověka v tísni, asi bych žila v lese.“

Zuzana Filípková, Martin Hromádka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít