Zítra si Tomáš Rosický v Dortmundu převezme auto, kterým si pak v sobotu pojede zahrát finále halového turnaje. Zřejmě v dresu s desítkou po Andy Möllerovi. Ve svých dvaceti letech má tvořit hru dnes třetího klubu Bundesligy, který za něj Spartě zaplatil téměř půl miliardy korun. U vědomí té částky, ze které se včera cítil mdle, bude muset v každém zápase něco vymyslet. Trenér Borrusie nepochybuje o tom, že svou kreativitou vyplní vakuum v záložní řadě a pokud jde o německé diváky, mají se na rozdíl od těch našich na co těšit. A to je na celé věci trochu mrzuté.

Už nějakou dobu a nejpozději po evropském šampionátu v Belgii a Nizozemsku, kdy nebylo možné přehlédnout jeho sólo zakončené gólem, bylo u nás každému jasné, že Tomáš Rosický neprožije fotbalovou kariéru ve Spartě. Otázkou bylo jenom kam přestoupí a za kolik miliónů. Ještě v pondělí po neúspěšném jednání s Bayernem se zdálo, že máme šanci sledovat kariéru této fotbalové hvězdy ještě v jarní části ligy. Přál si to i Rosický, který také ještě v neděli přiznával, že ho spíše než Bundesliga láká Anglie, Itálie anebo Španělsko. Fotbalista ovšem ve chvíli, kdy na stole leží dvacet pět miliónů marek není svým pánem, ať už se jedná o čas, anebo místo určení. Rozhodoval klub, který se tímto prodejem dostal z dluhů.

Útěchou nám může být, že jestliže se náš fotbal věnuje výchově hvězd pro bohaté evropské kluby, pak tyto kluby na oplátku trénují opory naší hvězdné reprezentace. Tomáš Rosický včera řekl: „Takový je fotbalový život, na rozlučku není čas." Tak se s ním ani nelučme, budeme ho vídat stejně jako Pavla Nedvěda, Jana Kollera, Karla Poborského, anebo Patrika Bergra.

Ivan Hoffman Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít